Exodus

Urisovu knihu jsem dočetl docela nedávno a upřímně řečeno k filmu jsem přistupoval se skepsí. Nedovedl jsem si představit, že by se příběh o tolika liniích a s tolika důležitými detaily mohl vměstnat do tří hodin. A mé obavy se do určité míry potvrdily. Režisér vybral dle očekávání hlavní linii, takřka rezignoval na emoce a film pojal víceméně jako hraný dokument mapující měsíce předcházející vzniku státu Izrael. Nutno ovšem dodat, že dokument sice rozvleklý, ale přesto poutavý a i poměrně přesný. Navíc k ruce měl vynikajícího Paula Newmana, který celý film táhl a mít k ruce lepší spoluhráčku, hodnotil bych i výše. Bohužel představitelka Kitty Fremontové byla nevýrazná a postrádala charizma, což, vzhledem k její výrazné účasti, Exodus devalvovalo. 60% (03.04.2011)

Velice americký, idylický a zejména velice jednostranný pohled na vznik státu Izraele, až je z toho člověku ouzko. Netvrdím, že to je špatně natočené, zahrané, napsané, to ono to je udělané pěkně, akorát to je ignorantský film, který je (z velice pochopitelných důvodů) udělán pro sionisticky, což je ovšem slepé a falešné a v dnešní době to nelze než, při nejmenším, vytknout. Takhle to prostě nebylo. (01.04.2011)

Pozadie vzniku štátu Izrael formou výpravnej epopeje klasického hollywoodskeho strihu. Niekoľko silných miest nestačí pokryť rozpačitosť výsledku spočívajúcu v odťažitom spracovaní príbehu a postáv a nasilu pridanej ľúbostnej línii. Emočný chlad vanúci z filmu zrejme vyvolali aj medializované spory medzi režisérom Ottom Premingerom a Paulom Newmanom (podáva dosť nepresvedčivý herecký výkon) počas nakrúcania. Na druhej strane ide o zaujímavú dejepisnú obrázkovú čítanku, ktorej nevadí ani takmer 3 a 1/2 hodinová dĺžka. Film prostredníctvom príbehov postáv z lode, ktorá za pomoci triku a medzinárodnej publicity preplaví 600 Židov z cyperského internačného tábora do Palestíny, predstaví odbojové hnutie za vznik Izraela. Nevyhne sa pri tom ani kontroverznému fanatickému spôsobu boja Židov za nezávislosť (teroristické bombové útoky na britské civilné aj vojenské objekty). 70% (28.11.2005)

Více než tříhodinové drama (podle románu L.Urise napsal scénář vynikající D.Trumbo) se vrací dějově do roku 1947, kdy bylo v OSN odhlasováno rozdělení Palestiny, a mohl tak vzniknout novodobý izraelský stát. Ať už film znechutí antisemitu, nebo nadchne sionistu, zůstává především silným příběhem o lidech, kteří po hrůzách holokaustu získali svobodu a vlast. A ústřední hudební téma Ernsta Golda pozná každý, kdo se někdy jen otřel o filmovou muziku. (01.02.2007)

Dlhý film, ktorý ale nemá kedy nudiť. Obsahuje aj pár silných myšlienok, no celkové vyznenie je také nejednoznačné. V komentároch sa tu píše, aký je tento film jednostranný v prospech Židov. Neviem, máme tu kladné aj záporné postavy ako na strane Angličanov, tak aj na strane Židov, aj keď neskôr sa aj z tých záporných (členovia Irgunu) stávajú vlastne kladní a tým kladným (Newman) postupne prestanete fandiť, keďže berú do ruky zbraň nielen na obranu nevinných detí. Nestojím na nikoho strane, možno mali Žida právo vytvoriť si vlastný štát, možno nie, no prostriedky, aké používala organizácia Irgun boli presne také, aké používali(jú) teroristické organizácie IRA a ETA. Len ťažko môže divák fandiť postave Sala Minea, ktorý sa nevie dočkať, aby zabíjal Britov a nielen ich a nerozumel som postave Evy Marie Saint, že sa tam na to nevykašľala a neodišla domov do USA, ale podporovala ľudí, ktorí mali na rukách krv Britov (ach tá láska). Inak tá zidealizovaná mládež v tábore mi pripomínala komunistickú mládež z dôb nedávno minulých (žeby preto, že scenár napísal Dalton Trumbo?), akurát že táto mala v rukách zbrane a učila sa s nimi narábať od malička... a nielen na svoju obranu. Shalom (19.04.2020)