Poslední souboj

Chytře napsaná a mistrně zrealizovaná rekonstrukce posledního rytířského duelu ve středověké Francii. Parádní dialogy a různé druhy pohledů na trojici hlavních protagonistů budují atmosféru až k závěrečné rubanici. Intenzivní, krvavý duel je korunou hereckého koncertu Damona, Drivera i Jodie Comerové. Stejně tak Affleck si zhýralého šlechtice maximálně vychutnává. Scott naservíroval dost možná film roku. P.S: Zase jednou parádní soudtrack Harryho Gregsona-Williamse. PŘIZNEJ SE!!! (05.12.2021)

Určitě to chce mít velký sebevědomí, abyste, vlastně totálně epicky, natočili komorní středověké drama. A kdo jiný může mít sebevědomí na rozdávání, než slovutný Ridley Scott. Na Poslední souboj jsem se hodně těšil. Příběh nabádal k originalitě, herci ke krásným výkonům a atmosféra k tomu nejlepšímu, co ze středověku vychází. No a Ridley mi to všechno dal měrou vrchovatou, že jsem se mu tady za to musel odvděčit totální pětihvězdou. Já totiž dlouho nezažil film, který by na mě navalil absolutní filmovej středověk. Se vším všudy. Takže s jednotlivostmi v prostředí, s chováním ústředních postav, které nejsou ani dobré, ani zlé, prostě jen moc středověké, ale i s atmosférou doby, se kterou se dokáže pochlubit málokterý film. Herecký koncert Matta Damona, Bena Afflecka, Adama Drivera a Jodie Cormer způsobil, že jsem celý večer přemýšlel nad samotným závěrem filmu. Stačila jedna věta, abych měl co dělat, abych vůbec usnul. Takové pocity mám rád. Jsou důkazem, že jsem byl svědkem něčeho jedinečného a tím Poslední souboj jednoznačně je. (27.10.2021)

Já budu rád, když si v 80 sám zajdu na hajzlík (spíš tu už dáávno nebudu), a Ridley točí moderní historické filmy, jako by právě byl v nejlepších letech. Nechápu. On a Clint asi musej být čarodějové. Nebo templáři. Nebo ufoni. Nevim. Nicméně! Dlouho budu o tomhle snímku přemýšlet, uchvácen nejen audiovizuálem a atmosférou, ale hlavně způsobem, jak napínavě podal zdánlivě banální příběh o cti, pravdě a odvaze. P.S. To je poprvé, co si v závěrečných titulcích všímám anti-covid teamu lidí, kteří se na place musejí starat o mrtě opatření a restrikcí spojených s touhle otravnou breberkou. P.P.S. Už se někde na internetech ozvali ti stejní frajeři, kteří kdysi Vávrovi s The Kingdom Come vyčítali, že ve hře není ani jeden černoch?? [CineStar Anděl] (31.10.2021)

Opojně opulentní velkospektákl, nechtěně přitažlivý zejména pro diváky z našich lůzrů a hnojů, neboť věrně pojednává o tom, co by se asi tak společensky dělo, kdyby ve 14. století Pavel Liška vyprcal Jágrovi starou, když Jarda zrovna nebyl doma, protože někde kasíroval monarchu a uzurpátora za reklamu na Dyžonské kuře. A jak už to chodí, Jarda, prohlašující se za chitrého, cytlyvého a něšného romatyckého mylovňýka, to chce vyřešit na hřišti, Pavel, prohlašující se za neodolatelného donchujána, kterému se figurantky samy chtivě napichují na kůl, jen tak s mongoloidním výrazem čumí, no a pyjem dotčená pydlooká Margaryta #Onataky, která by měla držet piču u plotny, kojit fakany a starat se, aby nebyl bordel v hradním obýváku, prohlašuje, že jsou oba zkurvení šovinisti a už je akorát tak nejvyšší čas, aby ji nějaký ten zasraný seksuální predátor pasoval na rytířku. Až na to kňučení nad hřadovacími právy tady do kontextu díla hladce zapadá velmi kulantní a originální scénář, protože jeho autory jsou dva snad největší obrněnci současného filmového průmyslu, kteří neváhali nechat se i rovnou obsadit. No chudák Rydly! Naštěstí je to totální frajer. Nejen, že ve třiaosmdesáti rutinérsky zvládl ukočírovat velkovýpravnou historickou fresku, ale DOKONCE!!! i přinutil, snad poprvé v jeho „herecké“ kariéře, jakž takž hrát i doposud zcela prkenného Démona. Eflek naštěstí neměl moc času, asi měl už předtím sjednáno nějaké to neodkladné opíchávání botoxem, tudíž jeho menší role ochrnutého tymolínového slizáka filmu příliš neuškodila a dědu Rydlyho určitě tolik nesral. Docela úsměvně zajímavý je i historický podklad. Ať už to kdokoliv zromantizoval a zesvižnil, jak chtěl, padesátiletý Karůž si tenkrát nabrnknul třicetiletou pannu, což byla na středověk, kdy dodnes obvyklý, klérem dicktovaný společenský vkus běžně velel prcat hlavně třináctky i mladší, už pěkně plesnivá makrela (dnešní analogie zatuchlé šedesátky), o kterou by neopřel kopí snad ani ten nejzoufalejší či nejnasranější sok, protože by se mu pak kluci v šenku smáli. Vlastní souboj, mimochodem opravdu fantasticky udělaný a ani trochu nepřipomínající onu obvyklou skupinu hysterického šermu Bukanýři z Vizovic, se pak fuckticky odehrál mezi šestapadesátiletými geronty, zakovanými do padesáti kil železa. No, já bych řek, že to tehdy až tak svižně asi moc nevypadalo a že by frajeři pošli vyčerpáním nebo na kornatění už při klanění se „dívce“ svých polucí či při uvažování nad tím, kolik tak asi váží válečná sekera. Každopádně se jedná o další úžasný a vynikající Rydlyho historický velkofilm a scénografické orgie, a mně nezbývá, než si závěrem opět stařecky konzervativně a decentně povzdechnout, jaká je to, kurva, věčná škoda a degenerace, že se místo do takových hodnotných, zábavných a poučných děl dneska raději majoritně vrážejí prachy do furtdokolových dementních pičočalamád se svištícími Superbukvami pro dyslektické potraty uklízeček a řidičů hovnocuců. (29.10.2021)

Film, který chce být zároveň feministický, protože to je cool a in, a zároveň historický a o intrikách u dvora, protože to táhne, a zároveň se věnovat problému subjektivní pravdy a fenoménu interpretace a sebeklamu, protože to je dostatečně intelektuální, a zároveň chce být o přátelství a o vazalství atd. atp., a při všech těch liniích, kterým se tak či onak věnuje, je vlastně obsahově rozpadlý a působí jalově, a navíc poněkud arogantně opomíjí fakt, že ve všech zvolených kategoriích už má kinematografie svoje opusy, takže takovéhle spojení by u slavného režiséra mohlo fungovat, jen pokud by všechna ta pole ovládl, jedinečně skloubil, aby se navzájem posilovala v nějakém uhrančivém, nesmlouvavě platném a originálním nasvícení našeho vztahu ke skutečnosti. To ale nebylo Scottovou ambicí, stačil mu divácky poutavý, ale vlastně nenáročný, nehluboký a ve všem průměrný počin, který potáhnou slavná jména a jistá kinosálová výpravnost. Nabízí sice zdánlivě celou řadu témat k zamyšlení, ale sám s nimi nijak objevně nepracuje. Je to vlastně nenáročný kýč. Tři různé perspektivy nejsou nijak do hloubky propracované, jejich odlišnosti pochopitelné jsou, to v čem se shodují, se naopak někdy opakuje zbytečně, nadbytečně, nebo dokonce bezmyšlenkovitě a lze rychle pochopit, že se nad tím nemá uvažovat příliš do hloubky, stejně jako nad těmi rozdíly - jejich součet netvoří ústrojný celek s vlastním významem, mají se interpretovat jen ad hoc, jednotlivě, odtržitě. Ostatně oslabující pro vyznění (zato méně autorsky náročné) je i to, že právě prožitky jednotlivých protagonistů nejsou natočené z osobní perspektivy, jejich očima, takže se pro diváka objektivně stírá, co režisér zamýšlel zdůraznit jako rozdíl, v čem měla být shoda, byť by to třeba do prožívání postavy zapadalo jinak, a co ho jen dostatečně nezajímalo, aby o tom uvažoval. Snímku chybí hloubka, kompaktnost, integrita a přesah. A humor, mimo jiné se tenhle film bere zbytečně vážně, na to, jak je vlastně povrchní. Musím bohužel konstatovat, že zatímco se s gustem dychtivě a po kdovíkolikáté vrátím ke Zneuctění, , které při vší vtipnosti na totéž téma zároveň dokáže i zastavit srdce a zazábst do morku kostí, než abych věnovala ještě další zlomek myšlenky tomuhle produktu, který se chce hlavně zavděčit širému mainstreamu. *~ (26.12.2021)