Karty na stole (S10E02)

Geniálně zpracovaný detektivní případ, v němž opět exceluje David Suchet co by Poirot. Skvělá, byť poněkud krkolomná zápletka, napětí, drama i nečekané rozuzlení. Jen mi nebyla jasné, jaký smysl měla odbočka směrem ke přítelkyni jedné zúčasněných a jeji pokus o utopení. Knihu jsem nečetla. Za mne plný počet. (07.10.2016)

Dobré dobré, parádní atmosféra a zápletka. Posezení v jedné místnosti čtyř 'mozků' a v té druhé čtyř potenciálních vrahů, vlastně skutečných a o to je to lepší. Postup při vyšetřování je také nevídaný a k tomu přibude možnost, že i mezi mozky může být vrah, škoda, že této možnosti nebylo dáno více prostoru. ... Jehla jako vražedný nástroj, prášek na spaní, unuděný bohatý brit, lovecká zbraň, sirup, pád ze schodů, očkování do Egypta, Bridge. (19.12.2012)

ZASE SI JE PŘECHCAL, ERKYLE! Nadmíru interesantní zápletka, jíž do dokonalosti chyběl jen trochu méně prostější konec! Hercule opět křehl pod pohledy mladých slečen z Devonu, zatímco jeho družka z branže slídila a tahala rozumy od aktérů karetního večera. Nanejvýš vtipné je, že v každém Poirotovi je zmínka o Egyptě (ach Luxor!), o šedých buňkách mozkových a neslušnosti masturbace na veřejnosti. Hercule, tys slídič dvakrát pomazaný! 96% (23.08.2014)

průměrný, ale rozhodně nej4procentnější díl :-) SPOILERY a nelogičnosti: - opravdu by se takto chovala matka s dcerou, které se vidí po dlouhé době? - asi je to tím, že neumím bridge, ale ta hláška byla nakonec hlavní důkaz, přišlo mi, že při odhalení to Poirot na vraha spíše jen zkusil a ten se přiznal, nevím, jak přesně přišel na to, že to byl on - scéna s infikací stříkačky a motivací k tomu byla dost úsměvná, věděla oběť nakonec, že to udělal on, aby to řekla v Egyptě? a proč to s doktorem vlastně spojovala sestřička, aby to řekla Poirotovi? (24.11.2016)

Tento díl Poirota se mi obzvlášť líbil. Narozdíl od ostatních se dosti značně a odvážně vzdaluje od předlohy, což většinou bývá katastrofa (např. američtí Tři mušketýři), zde je tomu však naopak. Řada nových prvků a vedlejších dějů udržuje i diváka jako já, který knihu četl, ve střehu a zároveň tyto úpravy nejsou vůbec násilné ani překombinované. Zkrátka, přiznám se, že v závěru jsem si ani nebyl jistý, že vrahem je ta stejná postava jako v knize a to pro mě už něco znamená. Bravo! (14.01.2007)