Byt ve třetím patře (S01E05)

Vypadá to nejprve naprosto nevinně, ale pak se z toho vyvrbí velmi zajímavý detektivní případ, který mě bavil v podstatě od začátku do konce. Takový ten typ, kdy prostě musíte vědět, jak se to všechno stalo a proč, a to i přesto, že sami v podstatě nemáte možnost totožnost vraha odhalit, stejně jako ho neodhalil Poirot v divadelní hře. Z pěti prvních dílů mě tenhle bavil nejvíc. (06.01.2015)

K adaptacím krátkých povídek Agathy přistupujeme jako ke skvělému relaxu, který nám nic nedá, ale báječně si jej užijeme. Toto je ale výjimka. Když se totiž vraždí přímo v Poirotově domě, případ musí mít patřičný ráz, což taky ostatně má. Ale má i výborné napětí "klaustrofobických detektivek" (Rear Window), neuvěřitelné kouzlo a důmyslnou zápletku. V tomto "případě" my nemusíme nic řešit - perfektní, mon ami! (06.12.2020)

Byt ve třetím patře za tři hvězdy. Jsou to ale poctivé, plnohodnotné 3 hvězdy, první řada seriálu je totiž plná humoru, Poirot se nebere tak vážně, je to zábavné, lehké, svižné. Na Hastingsem a jeho rozstřeleným autem by se jednomu srdce ustrnulo. Poirot rozčilující se nad tupostí autora detektivní hry - je to imbécile! - je nádherný a pro jeho kýchání mám pochopení. Takže potud spokojenost. Jenže, už jen ten začátek - Dame Agatha opět bezostyšně krade expozici o frustrovaném detektivovi bez případu Siru Arthuru Conanovi. Zbytek je sice kompaktní, ale vcelku tuctový příběh odehrávající se na dvou patrech v Poirotově art deco Whitehaven Mansions bytovce. (14.12.2016)

Tento díl je dost svižný, na můj vkus až příliš, než může divák začít přemýšlet o motivu, Poirot v půlce prozradí pachatele. Zbytek je akční honička. Nejsem si moc jistý, jakým způsobem tentokrát Poirot přišel na řešení, prostě jen prohlásí, že to bylo jasné. Pravděpodobně je tento díl myšlen jako parodie, scéna s návštěvou detektivního divadlelního představení se do Agathiných zápletek strefuje neomylně. Tady je opět motiv obehraný a řešení postaveno na divákům zatajovaných vztazích mezi postavami, o kterých však - bůh ví odkud - ví HP. Mimochodem, výše uvedený oficiální text distributora nabízí otázku, jestli to distributor vůbec viděl. (18.10.2011)

Jako vždy stylové, ale tentokrát poněkud statické (téměř celé v jedné budově - Whiteheaven Mansion). Navíc se objevuje nešvar hlavně pozdějších dílů - řešení případu vycucané z prstu. Mám pocit, že to tentokrát tvůrci pojali až jako parodii a jakousi pomstu Poirota té špatné divadelní hře, na kterou celý film nadává. Zamrzí také nehezká "dáma, pro kterou se vraždí". Kvůli ní bych ani nevstal z gauče. (12.01.2014)