Defending Jacob

Miestami scenáristický “patos”, plný vyšetrovateľských, či iných primitívno nelogických prešľapov, no keď človek videl taký dokument, ako je “The Imposter”, možné je vlastne úplne všetko. Každopádne, moju pozornosť samotný seriál udržal od prvej do poslednej minúty, čo sa tak často nestáva, pričom herecké obsadenie, je taktiež dokonalé (!), a tak mile rád tú štvrtú bez váhania udelím. (12.08.2020)

podařené,místy až psychologické drama,jehož největší devizou je práce s postavami.Myslím,že kdokoliv kdo by se dostal do podobné situace,kdy by jeho vlastní dítě mělo být obviněno z vraždy si (ne)dovede představit to dilema mezi důvěrou a pochybami.Nemluvě o reakcích okolí atd.Tady se navíc Tyldum nebojí jít úplně standardní cestou,což dokazuje ne zrovna běžný závěr,který vlastně - spoiler - nedá uspokojivé rozhřešení,stejně tak jako by ho dost možná nedal reálný život...80% (29.05.2020)

Chudák mimicky bezradný Kapitán Homokokot. Poté, co pověsil hvězdotřpytný hajzlový poklop na hřebík a vyléčil elasťákové opruzeniny, má vskutku bezútěšný život. Doma má starou tak odpornou, že by mohla xichtem z fleku plašit střevní parazity, a navíc vskutku monstrózní piču, která mu ke všemu tomu neštěstí potratila do vzorové předměstské americké rodiny mimořádně slizkého semiautistického pamrda, nápadně připomínajícího Heryho Potrata po lobotomii, co s gustem sem tam opíchá nějakého toho spolužáka. Bojovým nožem. Anebo možná taky ne, kdo ví. Každopádně jindy bezchybný Smrťák Tydlidum tentokrát nevěděl, kdy přestat, a docela slušně zapletenou tří až čtyřdílnou minisérii zbytečně navatil do rozplizlých osmi dílů nestravitelnou porcí rodinných hovnot a komunikačních poruch, iritujícím festivalem tolik progresivního benevolentního rozvoje dětské osobnosti rodičovským necháváním si srát na hlavu a neumětelsky ukřivděně tvářícím se Kapitánem HK. A to je docela škoda. Kdyby tomu oslizlému paznehtovi někdo tak ve třetím díle omlátil držku o parapet a intenzivním výchovným bitím z něj dostal relevantní informace, mohlo být po čtyřech hodinách svižně vymalováno. Jenže to oni ne. To je furt samé chození po špičkách kolem tolik citlivého fuckana s LNB („Lehký Nedostatek Bití“), tolerančně edukační psychovložky, chlácholivě ignorující fatální rodičovské chyby, plačky a vzdychačky, jaký je to přeci nevinný nádherný chlapec a individualita, a neustálé objímačky a omlouvačky, když na něj někdo náhodou trošku zvedl hlas či se v jeho přítomnosti škaredě zamračil. Prostě samé parádní pokrokové psychologické metody, jak si v zajetí svépomocí úspěšně odchovat mládě vraha a katalogového psychopata. Ovšem Martelovic kluk toho Jeba vystřihnul naprosto sugestivně a celou hrací dobu mě neskutečně sral. (12.05.2022)

Opravdu skvěle napsaný scénář s otevřeným a nejednoznačným koncem, psychologicky bravurně propracované postavy a jejich psychologická drobnokresba i motivace jsou největším kladem tohoto projektu (reflexe vztahu matka-syn, přerušená a posléze částečně obnovovaná transgenerační linie děd-syn-vnuk, rozkolísání manželství, otcotvství, mateřství, pochyby o vině či nevině atd.), který sice místy trochu zaváněl klišovitými místy, na jeho konci ale bylo vše odpuštěno...poslední dvě epizody měly opravdu dobrou gradaci... (18.07.2020)

Pro tajemnou vražednou postavu byl ten kluk ideální volbou, vypadal jako neviňátko, ale klidně bych věřil, že zapíchnul celou třídu. Epizody dějově moc nepospíchají, ale ta nejistota rodičů, jestli mají doma mladýho vrahouna, nebo ne, dělá seriálu obří službu. Nemuselo by to celé působit tak nablejskaně, ale jako ponor do psychologie rodiny a právního dramatu to funguje nadmíru dobře a nakonec tu slabší pětku nasolím. (06.06.2020)