Rebelové

pamatuju si,že když u nás zněl soundtrack,kde hráli písničky typu pátá a mě se líbí bob....otevírala se mi kudla v kapse a ve svých 15letech jsem chtěl matce vzteky rozkopat rádio:-)no a ejhle,uplyne pár let a já se přistihnu,jak v televizi sleduju rebeli a při písníčce going to san francisko skoro pobrekávám:-DDlepší českej muzikál jsem nikdy neviděl.rozhodně jeden z nejlepších českejch filmů.tahle historie naší země mě zajímala vždycky,navíc zpracovná do podoby skvělého muzikálu.musim uznat,že rebelove jsou opravdu klasa.a že někdy dospěju k tomu,že se mi budou líbit písničky typu já budu chodit po špičkách....to mě dostalo asi nejvíc:-) (22.03.2010)

Nejdřív bych chtěl napsat, že videopklip by měl trvat tak tři, čtyři minuty. Tohle trošku přesahuje. Většinu srandovních momentů jsem měl pocit, že a) už jsem to někde viděl b) není vůbec čemu se smát. Je to totiž klasická nenáročná zábavička pro teenagery, kteří chtějí na dvě hodiny vypnout mozek. Pepa Carda vypadá jak (z) TELE a všechny charaktery jsou tak ploché! Tu druhou hvězdičku dávám za hudbu, kdy hrají jen kytary a bicí (většinou při útěku dezertérů odněkud někam) a za závěr, který opravdu ostře kontrastuje se zbytkem filmu a vypadá, jako by se režisér probudil a zpracoval to hodně vážné téma, jakým je srpen 1968, jinak, než skrz hloupoučkou story o třech drsných mládencích a jemných slečinkách, jejichž řeči o sexu jsou tak trapné, jako film sám. Jediné, na co se dalo dívat celý film, byly nožky Zuzky Norisové... (15.08.2002)

Ač občas rebel jsem a v šatníku by se nějaké to starší smog tričko REBEL našlo, Rebelové Filipa Renče mě nijak zvlášť neoslovili. Ano, je to retro, je to stylizované, jsou tam barvičky i písničky, je to muzikál - ale nedokážu se při sledování bavit. Asi je mi to celé cizí, i Zuzka Norisová. Skládat písně jí nebudu, snad mi odpustí. 40% (11.08.2006)

Před bezmála čtvrtstoletím Rebelové vzdor svému schématickému ději, toporným dialogům a psychologicky nepřesvědčivým postavám (či spíše loutkám) zazářily, protože po uplynulém desetiletí znovu nechaly živě rozeznít skvělé písničky ze šedesátých let – v originálním znění i v převážně zdařilých coververzích a parafrázích – a některé nadto do vyprávění zasadily jako vizuálně podmanivá intermezza navazující na estetiku dobových televizních hudebních klipů. Jako v devadesátém roce jsem tehdy postřehl dívky, jak si na ulicích zpívají ty dávné sloky, a sám jsem se k nim vrátil a tuhle lásku podnes živím. Rebelové ale na rozdíl od svých předobrazů zestárli a je již zjevné, že podobně papundeklový byl celý svět tohoto papírového příběhu, a čas setřel pel i z magazínových půvabů ústřední trojice dívek (hoši krom Jana Révaie postrádali esprit již tehdy). Je zvláštní vracet se k tomuto převařenému čaji a pátrat po jeho zapomenuté chuti, když se od prvního záběru rozpadá označující a označované jako nesprávné reklamě. Ostatně sám režisér inspiraci „poctivostí“ reklamního obrazu zdůrazňoval, čímž nepřímo vyjádřil, že anachronický muzikál nového tisíciletí se rodí právě z ducha reklamy. Divák již jen eviduje a diví se, jak pomalu vše uplývá. Neschopen identifikovat se s postavami jen čeká, až se na stříbrném plátně setmí. (14.03.2024)

Muzikály nemám rád, pretože prerušujú normálny film pesničkami a spevom. Tento film má dobré jediné tie pesničky. Veľmi sa to chce podobať Pomáde, ale zlyhalo to na hereckej fasáde, pretože mimo toho, že Stanková "hrá" šialenú hysterku, nikto z nich na maturantov nevyzerá. Jedine na takých indočeských, čo desaťkrát prepadli. (27.08.2023)