• Anderton
    ***

    Očakával som veľkofilm v štýle filmov D.W.Griffitha, toho som sa dočkal až na konci. Nebyť dobových uniforiem a francúzštiny, mal by som pocit, že sledujem nejaký budovateľský československý film z konca 40tych rokov. Entuziazmus vzbúrencov sa prejavoval tým, že sa im po celý čas nezastavili ústa a keď už prestali konverzovať, tak začali hneď davovo spievať. V druhej polovici filmu som už bol značne ohučaný a začal som strácať záujem o dej. Našťastie prišiel ten záver, na ktorom sa podieľalo mnoho štatistov a kde je daný priestor aj predstaviteľom monarchie. Tam si zaslúži Renoir pochvalu, pretože chápe, že reálne dejiny by nemali rozdeľovať strany konfliktov iba na dobré a zlé. Marseillaisu treba vidieť z dvoch dôvodov. Za prvé je to jeden z mála filmov, ktoré sa zaoberajú týmto historickým mílnikom európskych dejín a za druhé by mal každý vážny priaznivec kinematografie vidieť aspoň zopár Renoirových filmov.(4.12.2012)

  • argenson
    ***

    Není to úplně typický produkt francouzské meziválečné kinematografie, ale je moc dobře, že alespoň po střípkách nám ČT2 občas něco takového naservíruje. Marseillaisa byla nepochybně úspěšným vlasteneckým počinem, trochu tady ale vysvítá Renoirovo levicové zaměření a podání dějin stylem hodní chudí - zlí bohatí. Což se týká i karikatury Ludvíka XVI. podané zde tak, jak to známe z hodin dějepisu - omezený nenažraný tlusťoch. Mimochodem, královští manželé byli stejně staří, tady představitele Ludvíka XVI. (Renoirův bratr Pierre) a Marie Antoinetty (sošně krásná Lise Delamare) dělil věkový rozdíl skoro třiceti let. Ale nebudu dělat hrdinu. V polovině jsem usnul. Jenže, áha, pak jsem ve snu měl zbytek filmu v českém znění!:-)(4.12.2012)

  • Radko
    ****

    Od nevinného pytliactva holubov na pozemkoch šľachtica cez dobrovoľnícku anabázu do Paríža k masovým scénam bojov o zosadenie kráľa. Osobné príbehy zapálených občanov-revolucionárov v idealisticky zhumanizovanom podaní sa miesia s historicky zlomovými okamihmi a príbehmi podobne poľudštených šľachticov. Ich ľudskosť je ale značne miernejšia ako na strane revolucionárov a podaná tak, aby bolo zrejmé, že staré poriadky je potrebné nahradiť novými. Oduševnenie, zapálenie a elán v značne zidealizovanom, urozprávanom, no zároveň pozerateľnom príbehu vzniku krásnej pesničky. Nadpriemerné hodnotenie vďaka poznatku, vyplynúcemu z filmu: Ak víťazí v štáte revolúcia, kvalita komunikácií sa prudko zhorší.(7.12.2012)

  • Wewerush
    ****

    Svoboda vždy zvítězí nad aristokratickou buržoazní smetánkou, aneb pohled na jeden z mnoha francouzských převratů, který ovšem přinesl Francii hymnu, kterou jim my můžeme jen závidět. Překvapí nekonvenční pohled na dvě znepřátelné strany, kdy ani jedna, ani druhá není jen černá nebo bílá, dobrá nebo zlá. Edmond Ardisson je pro mne hrdina tohoto filmu a pak samozřejmě můj oblíbený Juliette Carette. Neboť jak je pro Renoira příznačné, zaměřuje se spíše na individuality než na celkový historický obraz. Dějiny se tak stávají přístupnější například lidem jakose já, kteří se nevyžívají v historických eposech, ale raději se snaží vžít do postav, které v takovém filmu vystupují.(10.6.2012)

  • Akana
    ****

    Přiměřeně naivní a tendenční výsek z Francouzské revoluce, ale musíme si uvědomit, že jsme v roce 1938, stále ještě ve věku ideologií a ještě k tomu těsně před válkou. To pak nějaké to vlastenecké zjednodušování snáz pochopíme. Nakonec, Ejzenštejnovy filmové fresky taky obdivujeme hlavně pro jejich filmařské kvality a ne pro ideovou pokřivenost. A Renoirova Marseillaisa, i když není zdaleka tak přelomová, přináší zkušenou a přitažlivou filmařinu. Pro mě nejpůsobivější je pasáž odchodu královské rodiny z paláce. 70%(22.4.2014)