Poslední tango v Paříži

Tento film předchází jeho "legenda". Ještě před shlédnutím se o něm často píše a je zapsán ve Zlatém fondu(kvůli tomu, že jsem ho tam našel jsem se na to podíval :)) . Mistr Brando hraje skvěle. Tomu neberu. Kontroverznost a jisté znechucení sexu (prsty v zadku, máslo již zmíněné v jiném komentáři) z toho dílka dělají spíše nadprůměr než geniální umělecké dílo. Snaha o to být umělecký je viděna od prvního příletu kamery a nastínění všech možných záběrů. Kontroverznost je zde patrná možná někdy až moc. Láska a sex. Tyto dvě věci se zde silně vylučují, ale přitom mají k sobě nejblíže. Není to jedno? Každý si udělá vlastní úsudek. Mě se film líbil a bude ještě hodně takových názorů, ale i opačných. Na tom mi nezáleží, vždyt jsem neznal ani jeho jméno.... :) (20.10.2004)

Tak nějak pořád přemýšlím nad tím, zda je tento film opravdu "to" Poslední tango v Paříži, které jsem viděla. Toto mělo být to slavné, odvážné, erotické dílo? Zase jsem očekávala něco úplně jiného. Má očekávání byla v hlubokém, psychologickém, intenzivním, intimním, sexuálním a silném portrétu náhodného vztahu dvou lidí. Děj je rozdělen asi do tří linií, a díky tomu jsem měla dojem, že je nám příběh o jejich setkání podáván jakoby po kouskách. Kdyby se o trochu zkrátila stopáž a film by se více a hlouběji soustředil jen na jejich vztah, celkově by vyzněl možná o dost působivěji. Kromě pár scén a dialogů jsem zde vše nenašla mnoho, co by si mě podmanilo natolik, abych mohla říct, že se jedná o jedinečné či kontroverzní dílo. (10.08.2011)

„Quo vadis, baby?“ Ještě nejsem ve stádiu, kdy by mne utěšovala jenom vyhlídka análního sexu a rychlé smrti, čili nevím a ani toužebně netoužím zvědět, kdo si filmem/ve filmu léčí jaká traumata. Více než atmosféře rozkladu, více než Storarově lehce onanistické kameře a více než snaze zachytit bez příkras sexuální revoluci patřil můj úžas Brandově výkonu. Gesta, dikce, pohledy. Paula jsem nenáviděl, jeho společnost miloval. Apendix: Máslo mám stále rád. 75% Zajímavé komentáře: Pohrobek, murakamigirl, mortak (02.11.2011)

Kdybych žil v době vzniku film, víc než téma by mě pobouřil špatně natočený film. Vlastně blbě napsaný scénář, ale Bertolucci to odnese stejně. Tango staví na provokativních scénách dvou neznámých lidí scházejících se na neutrální půdě. Tento námět má obrovský potenciál, ale Bernardovi se „podařilo“ vytěžit pouhé minimum. Když se snaží svým odporně plochým postavám vtisknout duši nějakými rádoby zajímavými rozhovory, a nahlédnout tak do jejich minulosti, vysvětlit motivace a nečinit z nich jen tvory toužící ukojit své živočišné pudy, na povrch vyplave jedna skutečnost – Bertolucci je špatný scénárista, dialogy jsou prázdné, chybí cit pro gradaci (v důsledku to znamená, že se houpáme na té nejspodnější vlně „napětí“) a nějakou atmosféru aby divák lupou hledal. Brando hraje s přehledem, Maria Schneider má oku lahodící postavu a její filmový přítel je líbeznou karikaturou na všechny ambiciózní umělce. Nejzajímavější jsou situace, kdy jsou Paul s Jeanne spolu a rázně si užívají izolovaného života. Jenže těch je na celý film až k pláči málo. Jedinou scénou, která mě zaujala, byl poslední záběr Brandových očí, ale abych na ně musel čekat 2 hodiny, to ode mě nikdo nemůže chtít. (05.05.2006)

80% - Film obsahuje mnoho řečnických otázkek, na které se nesnaží najít, ani naznačit odpověď. Vztah v absolutní anonymitě v pařížském bytě, nebo vztah příliš transparentní, dokonce za přítomnosti kamery...? Do jaké míry je sexualita ovlivněna touhou po neznámém, a co se stane, když toto neznámo přejde v příliš osobní známost...? Asi ten film budu muset dát podruhé... Technické zpracování je skvostné, kamera nádherná, hudba působivá, a ti herci... bravo! Pátou hvězdičku bych dal, kdybych ten film (jeho myšlenku) lépe pochopil. Snad se dočkám. (25.01.2006)