Čtyři pokoje

V prvchním pokoji jsme uviděli několik párů prsou, ale to je vše. Druhý pokoj byl však také velice slabý. Nepochopitelná zápletka kolem jakési sexuální hry? Také hlavní představitel Tim Roth mi tu vůbec nesedl. Jasně že to bylo schválně že sebou škubal jak debil a pitvořil se celý film, ale mně to spíše kazilo celkový dojem. Třetí pokoj byl však velkolepý a určitě nejlepší část celého filmu, neboť si myslím, že Quentin Tarantino zde ve svém čtvrtém pokoji také nic velkolepého nepředstavil a jeho zápletka byla vesměs průměrná. Pokud bych to měl rozdělit, tak budu po pořadě hodnotit 1, 1, 5 a 3 hvězdami. (12.08.2019)

Tim Roth se v tomto filmu chová jako roztomile afektovaný kretén s parkinsonem a coby hotelového poslíčka Teda jej čeká nebývale rušná silvestrovská noc. Bude muset vyřídit čtyři nadstandardní objednávky zahrnující mimo jiné (ne)dobrovolné darováni spermatu, účast v bizarní psychosexuální hře nebo hlídání dvou nihilistických smradů. Chybějící ingredience (20%) jsou hlavně o tom, že uvidíme odhalená ňadra dvou pohledných hereček, ne bohužel dost pohledných na zachránění dojmu z celé této utahané trapnosti s triky na úrovni pohádky vzniknuvší v ČT a pouze potvrzující to, o čem jsem již řádku let přesvědčen, tedy, že Madonna je čarodějnice. Nesprávný člověk (40%) – další přiúchylněná křeč bez humoru, bez smysluplné pointy, bez všeho… čtyřicet procent dávám za Rotha zaseknutého v záchodovém okénku a za svázanou Jennifer Bealsovou. Malí neposluchové (60%): „Tohle je přece ksicht dobráka“, ani ne režií, jako scénářem a do největších extrémů dovedeným finále plusové body získávající povídka, která má kromě všeho jiného hlavně mrtvolu. Muž z Hollywoodu (75%) – Tarantino se hned pozná a to by se ani sám nemusel objevit na scéně, aby vám bylo jasné, v čí povídce jste se octli. Kromě drsných hlodů („Když můžou chlapovi přišít pinďoura, proč by nemohli přišít prst?“) má Muž z Hollywoodu (snad až zbytečně) skvělou kameru Andrzeje Sekuly. Kvalita jednotlivých povídek je vzestupná, leč značně nevyrovnaná. Uniká mi důvod, proč někdo považoval za dobrý nápad poskládat z nich celovečerní film, kterému – z čistě matematického hlediska a navzdory nezklamávajícímu Tarantinovi – nemůžu udělit lepší nežli podprůměrné hodnocení. 50% Zajímavé komentáře: Melies, Mr.Apache (17.12.2007)

Tak nějak čtyři povídky a jen jediná měla tu moc mě rozesmát tak, že dlouho jsem se tak nenasmál. A tou byla ta třetí, jinak je zbytek zbytečná holomajzna, která nemá nijak zajímavý děj a rozhodně se na ně rychle zapomene, včetně té poslední, od Tarantina. Tim Roth mi na první pohled přišel jako jasnej namrdanej kačer, jenže časem jsem pochopil, jak dobře svojí roli hraje, i když je to hodně divné o něm říct. První a druhá povídku bych tak nějak nerad rozváděl. Oboje totiž stojí za vyližkapsu. Ta třetí, od Rodrigueze má šťávu, Antonio Banderas si chce pohlídat dětičky, a nakonec se to zvrhne do nejhoršího možného východiska, a tím je právě o zábavu SKUTEČNĚ postaráno. Nakonec poslední příběh. Nevím, co je na něm tak dobrého. U ní už jsem čekal, až to někdo zatrhne a bude filmu konec. Za tři hvězdičky, oprávněně. První dva příběhy po jedný hvězdičce. Třetí za pět a čtvrtý za tři. Takže tak nějak bych to viděl na zlatou střední cestu, při které zdůrazňuju, že jestli se na to podívat, tak hlavně kvůli třetí, ta je prostě nejlepší a dokonale mi zakrývá celý film. (12.09.2008)

Anders 20%, Rockwell 40%, Rodriguez 100%, Tarantino 80%. Už před dvaceti lety bylo jasné, kdo z indies nadějí to někam dotáhne a kdo ne. A konečně si jdu sehnat toho Muže z Ria. P.S. Ta epizoda seriálu Alfred Hitchcock Presents, kterou Tarantino cituje, se jmenuje správně The Man from the South a je zde. Je mimochodem skvělá. (09.01.2016)

5 / 10 Takže to zoberieme pekne poporiadku: prvá poviedka je jedna z tých, na ktorú sa veľmi dobre pozerá, za čo môže najmä sexy Valeria Golino (škoda, že aj ona nehrá hore bez), ale keď príde, resp. nepríde, záverečná pointa, človek sa len sklamane zahľadí do zeme. Čo už, film ešte len začína, povedal som si. Ale čo to?! Druhá časť je len nudnou a trápnou snahou urobiť z ničoho aspoň niečo a človek začína pochybovať o tom, či mu tento zlepenec vôbec stojí za obetovaný čas. Našťastie, pomocná Rodrigezova ruka prichádza práve včas a s prehľadom a šarmom vás prebudí z letargie - The Misbehavers je dokonalý príklad toho, ako má vyzerá krátka filmová poviedka. Divák je bez zdržovania vhodený rovno doprostred diania (mimochodom veľmi vtipného diania) a až do samotného konca nedostane ani jednu príležitosť vydýchnuť si. Super! No a potom tu máme hlavného ťahúňa celého snímku, samotného veľkého Tarantina ako Muža z Hollywoodu - jeho príspevok síce nemá také zdrvujúce tempo ako Rodrigezova raketová smršť, ale má excelentné herecké kreácie, extrémne dlhé kamerové zábery a vynikajúce dialógy, ktoré vás len utvrdia v tom, že aj napriek sláve a peniazom je Quentin ešte stále 'ten pošuk z videopožičovne' na akého sme zvyknutý. Resumé: prvá poviedka je slabý priemer, druhá silný podpriemer a obe posledné sú vynikajúce. Je len na vás, či do tohto hotela vkročíte - ja osobne by som to riskol. (05.01.2006)