Čtyři pokoje

Kvalitativně nevyrovnaný i dějově poměrně nesourodý, nejspíš méně ambiciózní projekt, v němž zkušenější režiséři a hlavně talentovanější pisatelé doplácejí na ty slabší. Film má značně vzestupnou tendenci, první příběh je skutečně příšerný a dutý. Druhý se již honosí aspoň trochu zajímavější zápletkou a vymezuje prostor pro Rothovo záměrné pološílené přehrávání, nic méně stále slabota. Až teprve Rodriguezova část v čele s charismatickým Banderasem dokáže slušně uspokojit na rovině dětsky (doslova) hravého minipříběhu i vtipu. Poslední, to už je klasická Tarantinova exhibice, plná stylového fuckování a výborného rozuzlení, ani ona však není zcela geniální. Zprůměrováno na 5/10 (17.09.2009)

Souhrn velice nevyrovnaných čtyř povídek, odehrávajicí se v pokojích jednoho losangeleského hotelu o jedné silvestrovské noci. Chybějící ingredience 15%, Nesprávný člověk 30%, Malí neposluchové 50%, Muž z Hollywoodu 40% Celkový dojem: 35% (16.12.2008)

Veľmi nevyrovnaná záležitosť, s nestabilnou kvalitou poviedok. Sprevádza nás nimi psychopatický Tim Roth, ktorý mi prekvapivo dosť liezol na nervy. Najviac prekvapil rozbiehajúci sa Tarantino, jeho poviedka je najlepšie vypointovaná. Za ním mierne zaostáva Rodriguez. Plusom je, že to ide od najhoršieho po najlepšie, čím gratulujem strihačovi a dramaturgovi k triezvemu uvažovaniu. (06.06.2012)

Tim Roth se v tomto filmu chová jako roztomile afektovaný kretén s parkinsonem a coby hotelového poslíčka Teda jej čeká nebývale rušná silvestrovská noc. Bude muset vyřídit čtyři nadstandardní objednávky zahrnující mimo jiné (ne)dobrovolné darováni spermatu, účast v bizarní psychosexuální hře nebo hlídání dvou nihilistických smradů. Chybějící ingredience (20%) jsou hlavně o tom, že uvidíme odhalená ňadra dvou pohledných hereček, ne bohužel dost pohledných na zachránění dojmu z celé této utahané trapnosti s triky na úrovni pohádky vzniknuvší v ČT a pouze potvrzující to, o čem jsem již řádku let přesvědčen, tedy, že Madonna je čarodějnice. Nesprávný člověk (40%) – další přiúchylněná křeč bez humoru, bez smysluplné pointy, bez všeho… čtyřicet procent dávám za Rotha zaseknutého v záchodovém okénku a za svázanou Jennifer Bealsovou. Malí neposluchové (60%): „Tohle je přece ksicht dobráka“, ani ne režií, jako scénářem a do největších extrémů dovedeným finále plusové body získávající povídka, která má kromě všeho jiného hlavně mrtvolu. Muž z Hollywoodu (75%) – Tarantino se hned pozná a to by se ani sám nemusel objevit na scéně, aby vám bylo jasné, v čí povídce jste se octli. Kromě drsných hlodů („Když můžou chlapovi přišít pinďoura, proč by nemohli přišít prst?“) má Muž z Hollywoodu (snad až zbytečně) skvělou kameru Andrzeje Sekuly. Kvalita jednotlivých povídek je vzestupná, leč značně nevyrovnaná. Uniká mi důvod, proč někdo považoval za dobrý nápad poskládat z nich celovečerní film, kterému – z čistě matematického hlediska a navzdory nezklamávajícímu Tarantinovi – nemůžu udělit lepší nežli podprůměrné hodnocení. 50% Zajímavé komentáře: Melies, Mr.Apache (17.12.2007)

Vysloveně slabá záležitost. Nenápaditý povídkový výkřik do tmy, který tehdy stejně jako dnes upoutával jen hromadou známých (nikoli zajímavých) jmen pospolu. Na úvod tu máme moment z čarodějnického sabatu, Madonna provokuje, Ione Skye ukazuje prsa a Valeria Golino je sice povědomá tvář, ale dneska už ji nikdo nezná jménem... a tahle skupinka spolu nedokáže vůbec nic. Naprosto nic. Pokračujeme storkou o tom jak se dvojice baví tím, že nechává do svých sexuálních hrátek nahlédnout pikolíka, a ano, Jennifer Beals byla a je sexy, ale nic víc. Po té se staneme svědky Rodriguezova prequelu ke Spy Kids. Ok. A závěr? Ten se nás snaží přesvědčit slovy samotného Quentina o tom, že Čtyři pokoje nejsou úplný bullshit, ale drží pohromadě. Což je ten největší omyl. (05.06.2017)