Enola Holmesová

Šerlok a Sufraštětky. Enola Gay vrhlo na Hirošimu nálož štěpícího se uranu, která během chvilky vyhladila nejméně osmdesát tisíc lidí. Enola Holmes vrhla na obrazovky nálož přiblblé, sterilní, povrchní a nenápadité korektní debility, která během chvilky zdementizovala nejméně osmdesát miliónů předplatitelů Netflusu. Až to pomalu vede k polemice, co je vlastně větší zlo. O Holmesech juniorech se dají natáčet i inventivní, zábavné a plnotučné filmy s výborným příběhem a napínavým dějem. Ovšem literární patotvorba otylé a zoufale nemrdané chovatelky koček za zenitem zjevně skvěle zapadla do současných anglosaských fašistických trendů obrácení světa v prdel pomocí demagogického šíření dezinformací a překrucování historie. A tak nudná sračka o ničem, brutálně dehonestující odkaz Ártýho Dojla a degenerující děti, avšak plná idiotsky přeemancipované drůbeže, sebevědomých džiu-džitsu černošek Anglie 19. století a homokládního Šerloka, bojujícího za práva nikde neholených babochlapů chcát vestoje, rubat uhlí, tavit železo a nechat se píchat výhradně do dvojky, aby se ve všem vyrovnaly těm zkurveným šovinistům, s nadšením dostala audiovizuální zelenou. Ačkoliv mi to celé, a zejména závěrečné zřetelně paralelizované motivační prohlášení buzničkovského Gaylorda z Cullingusu „Teď nastávají nové pořádky“, způsobovalo dávení a husí předkožku, jednu téhle zvrácenosti i přes absolutní odpor napálit musím. Milka Hnědá totiž od Neznámých věcí vyrostla v naprosto fantasticky hrající, přirozené a mimořádné sympatické občerstvení pro pedofily a má před sebou hvězdnou kariéru. Jen doufám, že nikoliv v podobných vymašťujících femidemagBLM hnisavých strupech. (26.09.2020)

K Enole jsem od začátku přistupoval dost opatrně, přece jen postavit film na existenci sestry Sherlocka Holmese, která v originálních povídkách neexistuje, bylo z mého pohledu trochu drzé, troufalé, ba přímo svatokrádežnické. A tak mě samotného překvapuje, že tenhle vtipný, solidně napsaný a ještě lépe zahraný kus je pravděpodobně zatím nejlepší film, co jsem tenhle rok viděl. Naštěstí neseru kostky z toho, že se i ženy v Londýně na konci devatenáctého století můžou umět prát ani mi nescvrkává penis fakt, že ne každá dáma musí být plochá tichá domácí puťka, a tak jsem si celé dvě hodiny užil. A soundtrack Daniela Pembertona je pecka. (24.09.2020)

Film, který nenadchne, ani neurazí. "Jedenáctka" Millie Brown je v roli sympatická a je vidět, že si to užívá, ale chybí tmu koherentní scénář. Zatímco jedna detektivní (a romantická) linie funguje vcelku dobře, byť místy trochu zkratkovitě, ta druhá s hledáním matky ve výsledku vyšumí do ztracena. Mycroft a Sherlock jsou tu úplně redundantní a bez užitku. A bourání čtvrté stěny je tu asi jen proto, že je to teď v módě, protože filmu to nic nepřidává (nejsou nám sdělovány žádné podstatné informace, ani tu není prostor pro vtipné odlehčení jako u Deadpoola). (27.09.2020)

Námět by byl slibný. Mladičká sestra bratrů Holmesových se vydá hledat jejich zmizelou matku a cestou potká lorďátko na útěku, kterému musí pomoct. Bohužel, exekuce zářná není. Nemám problém s barevným anglickým venkovem, ale pro viktoriánský Londýn se použitá barevná paleta opravdu nehodí. Představitelka Enoly je šikovná, ale nic nezmůže s tím, že její postava je až příliš velká feministická ikona, aby z ní byla zajímavá postava. Už pokolikáté v posledních letech mám chuť opakovat, že propagovat feminismus je chvályhodné, ale nesmí to být na úkor postav a příběhu a že to výrazně omezuje škálu ženských postav, na které jsme bývali zvyklí. Pokud z Mycrofta uděláte šovinistické hovado, co to vypovídá o jejich matce, která vychovala také jeho a kterou Enola tak zbožňuje? Taky musím připomenout, že Enola a její matka žily z Mycroftových peněz, takže nejsou zrovna moc oprávněné ohánět se kartou silné ženy. A pokud se mimochodem těšíte na Sherlocka Holmese, tak se na něj raději moc nezaměřujte. Ve filmu je dohromady nějaký deset minut. (29.09.2020)

S ohledem na to, že moje copatá, okatá, vyvoňaná a jako opice zvědavá i drzá ratolest je z Enoly Holmes zrovna totálně nadšená, je jasné, že Netflix svoji cílovku konkrétně v našem případě trefil. Navíc se film líbil i mně. Pohodová záležitost. Výprava je překvapivě pěkná, obsazení sympatické, na druhou stranu to sráží příliš flagrantní feminismus, ale co už naděláme? Můžeme se aspoň radovat, že má Enola naprosto běžné obočí a že nám pro tentokrát (čert ví, zda ne naposled) dopřáli Sherlocka coby pohledného bělocha středního věku. Naše fešanda na to bude čumákovat o sto péro, on ji ten Harry Potter už dávno omrzel a k Pánovi prstenů má ještě cesty lán, čili na překlenovací období fajn zábava. Ačkoli je zápletka banální a koukám, že to Enola vcelku schytává, posun do červených čísel si, podle mě, zaslouží. Průser to není určitě. Zklamání zdejších diváků evidentně pramení ze zjištění, že je film určen drobotině v šatečkách. Každopádně za mě je tohle pro děti vhodnější, než poslední Pinocchio. Hezké. (24.09.2020)