Lízino štěstí

Jak je na tomto příkladu vidět, i ve třicátých letech se občas zapracovalo na filmovém pokračování snímku mající u diváků obrovský ohlas. Příběh tímto pokračuje vyprávěním o dívce hledající své místo v životě, tentokrát v klášterním penzionátu ve kterém se vlivem svého přátelského charakteru a rozvahou nemá problém prosadit. Stejně jako předchozí snímek má i tento svá specifika nejen dané svou dobou. Popularitu má spíše u divaček a není divu. Daný charakter a úsměvnost osloví pouze je. Snímek je tedy stejně jako předchozí veselý, romantický a svým nadhledem příznačný i na dnešní dobu. Česká filmová klasika mající u diváků své dané místo hlavně působí jako lákadlo na literární předlohu, které je po dějové stránce přeci jen o něco obstojnější. (24.10.2020)

z toho samého sentimentu, jako u prvního dílu, i zde musím dát plný počet. Jediné moje moje protesty v době, kdy jsem film viděla, spočívaly v tom, že v knize je Líza tanečnice, TANEČNICE, a ne nějaká hloupá zpěvačka. PO OPĚTOVNÉM PODÍVÁNÍ si stále stojím za svým hodnocením, dokonce bych i hvězdičky přidala, kdyby to šlo. Za Any Flossovou, za tu dívku, která má ve skříňce nalepeného Napoleona Bonaparte, za skupinové repliky typu :" Budeme přítelkyně, ano? Budeme se spolu učiti...",celkově všechny ty dívky v penzionátu, které vypadají, jako by vypadly z nějaké hodně špatné parodie, za hlavního mužského představitele, který své vyznání Líze pronáší stylem "dnes jsem jedl dva rohliky se šunkou".... (27.08.2010)

Nejsem tedy přesvědčen, že dva filmy jsou seriál, ale budiž. Pokud ovšem Líza Irovská byla lehce na hraně nudy, Lízino štěstí už do ní spadlo. Už první snímek byl rozpůlen, kdy popisoval dva děje nezávisle na sobě, aby se pak v závěru spojil. Když budeme brát v potaz ještě půtky okolo radnice, tak už tu máme tři příběhy v jednom filmu. Jenže v Líze Irovské se na radnici hádali alespoň o hlavní hrdinku. Lízino štěstí už nemá s Lízou na radnici nic společného. Pobyt v klášteře je zajímavý jen z toho pohledu, kolik předsudků se tehdy drželo. Sestry v klášteře na jednu stranu věří v Boha, na druhou svým chováním a povahami Boha a jeho církví tolik deklarované vlastnosti ignorují. Také Tomáš sice Lízu miluje, ale vzápětí říká, že pro něj není nic než práce a jen práce má smysl. Film je jinak nudný, nezáživný, ani komedií, ani dramatem. Líza je sice ještě víc okouzlující než prve, ale celkově je hrozně náročné udržet pozornost ve vztahovém rozpětí, kdo koho chce, kdo koho nechce apod. (05.01.2021)

V žádném případě bych se na tento film nedívala. Já jen chtěla vidět půvab děstského vzhledu Josefa Kemra a výsledek? Byl tam opravdu maličko a proto pak nastala dlouhá porce sladké a předvídatelné nudy. Jinak nevím jestli Zdenka Sulanová uměla zpívat.. Každopádně pro moji mamku ten zpěv byl utrpením. Jinak Sulanová byla sice hezké děvče, ale nemohla ve svém vzhledu konkurovat Blaženě Slavíčkové, Zorce Janů nebo Karle Oličové. Proto opravdu nebyl důvod aby se celý film točil jenom kolem ní. (02.11.2018)

Lízino štěstí? Snad. Ale divákovo utrpení. Jestli jsem si myslel, že začátek filmu není až tak strašný, jako u jeho předchůdce, byl jsem zakrátko vyveden z omylu. Snímek byl dostatečně dlouhý na to, aby ty obludnosti v ději a v dialozích film převálcovali a bezpečně snížili na "úroveň filmu prvního". Snímek (a jeho předchůdce) tak patří k nejhorším předválečným filmům. Právem! V rámci žánru (červená knihovna) za 1. (04.02.2018)