Režie:
Václav BinovecScénář:
Václav WassermanKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Josef DobešHrají:
Zdenka Sulanová, Antonie Nedošinská, Ladislav Boháč, Eva Prchlíková, Vlasta Hrubá, Eliška Pleyová, Josef Bělský, Emanuel Kovařík, Theodor Pištěk (více)Obsahy(1)
Náruč toho pravého muže se už otevírá… Po velkém diváckém úspěchu filmu Lízin let do nebe, který vznikl podle dojímavého dívčího románku Růženy Utěšitelové "Líza Irovská", si obecenstvo spolu s majiteli kin vynutilo pokračování. Hrdinka příběhu, osiřelá dívka s pěveckým nadáním, získala stipendium od zámožné pražské rodiny a díky němu studuje v klášterním dívčím penzionátu. Tam si postupně získá srdce spolužaček, přísné učitelky a především mladého lékaře, do kterého se zamilovala. O své místo na slunci však bude muset patřičně bojovat… (Česká televize)
(více)Recenze (29)
Lízino štěstí? Snad. Ale divákovo utrpení. Jestli jsem si myslel, že začátek filmu není až tak strašný, jako u jeho předchůdce, byl jsem zakrátko vyveden z omylu. Snímek byl dostatečně dlouhý na to, aby ty obludnosti v ději a v dialozích film převálcovali a bezpečně snížili na "úroveň filmu prvního". Snímek (a jeho předchůdce) tak patří k nejhorším předválečným filmům. Právem! V rámci žánru (červená knihovna) za 1. ()
Vážně hody sentimentality toho nejtěžšího kalibru. Však ne nadarmo byl film natočen podle přílohy ženského časopisu vycházející na pokračování. Ještě kýčovitější než Lízin let do nebe. Hrušínského pokus o sebevraždu nemůže nechat jediné oko suchým. ()
Asi tak minutu to poměrně ušlo - a pak to bylo černobílý a já jsem usnula. ()
Rozdíl mezi prvním a druhým dílem? Přesně takový, jaký je mezi Wankou a Boháčem. Za srovnání navíc stojí Skřivánčí píseň v podání Sulanky a Jarmily Novotné o šest let dříve. ()
Mám své srdéčko volné, pěje klášterní premiantka Líza a dává tím jasně najevo, že láska není jen pro pošetilce. Ano, jistě, je to červená knihovna, jak se těmto filmům tak často přezdívá, ale i tu občas potřebujeme. A žádný příběh není přitažlivější než ten, v němž je hlavním tématem láska, která musí čelit různým překážkám. Démonická mater Filomena. Nafrněná Jela. Přísná babička Nedošinská. Oddaný komorník Pištěk. Nešťastně zamilovaný Hrušínský. Gollová v rouše řeholním. Rozpustilý dívčí kolektiv. Ptačice v dluzích. Sanatorium spásy. Nepoddajný doktůrek s jiskrou v oku. A obětavá Líza, která se vzdává pěvecké kariéry ve prospěch druhých. Kdo by odolal? ()
Ideologická sračka říkající, že žena je nic a muž vše. ()
Popravdě mi ta druhá schovanka, co ji tak protlačovala tetička matka představená a která nevěděla, jestli svého snoubence chce, nebo ne, přišla životnější a že umí líp zpívat, než tohle na pohled křehké kvítko s neustále rozevřenýma očima a rádoby andělsky čistou duší. Píšu rádoby, protože chvílemi se ta holka chovala, že by ji člověk nejraději nakopnul, aby se trochu vrátila na zem. Jinak jsem celou dobu čekal, kdy se to rozjede, kdy přijdou nějaké intriky a protivenství, ale kromě pár drobností vlastně o ničem se nic nestalo a najednou zničehožnic přišel heppáč. ()
"Jednou jsem vám to, milá Hlaváčková, musela říct.. Ale vy máte opravdu v hlavě drtiny !!" - "Prosím, ty mi tam ale nasypala Anny Flosová !!" ;) ()
Pohádkový příběh jak chudý sirotek ke štěstí přišel. Ve své době jistě nezůstalo oko dívek a mladých žen suché. ()
"Máte mne ráda, Lízo?" "Ano." "I kdyby ne, stejně bych si vás vzal." Především ale povinnost pro fanoušky N.Gollové, která je zde v roli matky Filomény tím, čím byla později I.Bergmanová ve Zvonech u sv. Marie. Tedy okouzlující řádovou sestrou. ()
Hrome, týmto u mňa režisér Binovec stúpol ako málokto! ()
Tato jednoduchá prostinká romance z dob dávno minulých má svou vlídnou atmosféru těchto starých zapomenutých časů. Mám tento příběh s dobrým koncem ráda, protože zde stejně jako v první části najdu své oblíbené herce a na svou dobu slušné herecké výkony. Možná by se místo Ladislava Boháče našel jiný, mým představám více odpovídající herec, ale to je jen muška. A ještě jedna zajímavost. Ve třetím díle knihy Růženy Utěšilové Lízin let do nebe, která byla předlohou filmu a byla vydaná v roce 1938 jsou už i fotografie z tohoto snímku, který byl dle zdejšího záhlaví natočen až o rok později. Pozoruhodné! ()
Hned musím přidat i pokračování, ale skoro není co. Na druhou saarnu si uvědomuji, že už tehdy dokázali využít jedničky a skoro jako nyní platí, že dvojka bývá ještě horší než jsme čekali, že bude. Mimochodem, tohle jsme viděla v době, kdy televize nic moc jiného nenabízela. ()
Líza, nebo Madla. Scénáře jsou skoro totožné, obsazení jakbysmet. A v mém případě o Líze platí to stejné, co jsem napsal o Madle. Nemám ty holky moc rád. ()
Ladislav Boháč už natočil rozhodně lepší věci. Tyhle romantiky jako by neuměl ne zrovna vždy ideálně uchopit. Výsledkem je pak takovéto podprůměrné filmové škobrtnutí. ()
O proti prvnímu dílu mnohem sladkobolnější a sentimentálnější, bez špetky humoru. ()
Jak je na tomto příkladu vidět, i ve třicátých letech se občas zapracovalo na filmovém pokračování snímku mající u diváků obrovský ohlas. Příběh tímto pokračuje vyprávěním o dívce hledající své místo v životě, tentokrát v klášterním penzionátu ve kterém se vlivem svého přátelského charakteru a rozvahou nemá problém prosadit. Stejně jako předchozí snímek má i tento svá specifika nejen dané svou dobou. Popularitu má spíše u divaček a není divu. Daný charakter a úsměvnost osloví pouze je. Snímek je tedy stejně jako předchozí veselý, romantický a svým nadhledem příznačný i na dnešní dobu. Česká filmová klasika mající u diváků své dané místo hlavně působí jako lákadlo na literární předlohu, které je po dějové stránce přeci jen o něco obstojnější. ()
Ano, film je naivní, ale tak krásně naivní, že člověk neodolá... Moc se mi na něm líbí ta jednoduchost a čistota charakterů. I prostředí příběhu, totiž klášter s chovankami, je v éře prvorepublikového filmu spíše vzácností. A Zdeňka Sulanová s Ladislavem Boháčem si zde znovu střihli milenecký pár a nutno říci, že jim to opět slušelo. Některé fáze/dialogy mohou z dnešního pohledu působit naivně, nepředstavitelně, tehdy to však bylo normální. A pro mě osobně mají tyto "přehmaty" opravdu kouzlo... ()
Těžko fandit unylé Líze. Zdenka Sulanová za mě cenu sympaťačky roku nejspíš nezíská. Její láska Tomáš, v podání Ladislava Boháče, se netají tím, že práce bude vždy na prvním místě a ona, snad ze zvyku, jde. Jsou prostě mnohem povedenejší filmy z této doby. ()
Jo jo, před Sulankou roztaje i netradičně přísná Nedošínská. A že ta roztávat umí. Pištěk ji doplňuje v roli přidrzlého komorníka. V epizodní roli se mihne i adolescent Kemr. Já byl spokojen... ()