Amonit

Za mně to bude ne. Na vyprázdněnou naraci se tam moc mluví a málo mlčky pracuje (plus nevhodný rádoby emocionální soundtrack?!), na filmovou romanci je to málo romantické, na syrovou ránu do žaludku málo syrové a mlátící. Výkon Saoirse mi přišel výjimečně velmi slabý a Kate jako by neměla/nevěděla, co dělat, takže nakonec na mě nejlepší dojem udělaly Fiona a také Gemma. A navíc je to další z kategorie filmů, které si vezmou skutečné historické předobrazy a potom o nich spekulují a fabulují, až se práší za kočárem. Budiž Amonitovi a jeho tvůrcům k dobru, že film neoznačují za životopisný a zobrazované události za opravdické, ale narazila jsem na spoustu recenzí, které se oprávněně rozčilují, že film uznávané vědkyně redukuje na ploché bytosti ovládané emocemi, a jejich životní odkaz definuje místo jejich práce jejich milostnými aférami. Režisér se vyjádřil, že chtěl Mary Anning dát vztah, který si zasloužila (protože neexistují žádné historické důkazy o jejím soukromém životě, kromě toho, že žila sama a nikdy se neprovdala), což možná zní jako dobrý úmysl, ale stejně neměl odvahu udělat Charlotte o jedenáct let starší než Mary jako ve skutečnosti, a vůbec, tu pohádku vynalezl sám pro sebe a pro nikoho jiného (jako Briony v Pokání, což mě taky rozčiluje, hehe). Stačilo by, aby jim dal jiná jména a tím to velmi slabé spojení s předobrazy přerušil, a všechno mohlo být o trochu víc v pořádku. (21.10.2022)

Ammonite silně připomíná Leeho prvotinu God's Own Country. Vřesoviště vystřídalo hučící pobřeží. Dva herce nahradily dvě herečky. A opět sledujeme dva lidi, co si k sobě hledají cestu za dozoru podezřívavých rodičů. I tak je tenhle lov zkamenělin podobně uhrančivý jako předchozí prohánění ovcí po Yorkshirských pastvinách. (28.12.2020)

Brodila se blátem nebo pečlivě hledala okolo útesů na chladném jihozápadním pobřeží Anglie, než fosilie odplavilo moře. Mary Anning pocházela z velmi chudých poměrů, přesto se proslavila v geologických kruzích. Sběratelka fosílií a paleontoložka, které se uznání za její vědecký přínos a objevy dostalo až výrazně později. A které do života vstoupí křehká manželka bohatého geonadšence. Režisér Francis Lee už podruhé (minule dva muži) podle vlastního scénáře předkládá variaci na hledání lásky mezi stejným pohlavím. Výsledek platí za poměrně poutavou nezávislou vlaštovku, která potěší umělečtěji zaměřené publikum. Má velmi dobré herecké výkony, komorní pojetí a vypráví zcela obyčejně. Jenže právě v jisté umírněnosti je ta největší slabina. Postupné sbližování obou hrdinek totiž probíhá právě tak, jak bychom čekali. Pomalé a tiché. Kate Winslet v další introvertní depresivní roli vysypává svůj bohatý herecký rejstřík, Saoirse Ronan už dávno vyrostla z malé holčičky v Pokání, zvládla přechod k dospělým rolím a zdánlivě nenápadnými gesty těší diváky. Mě ale dámy potěšily tak napůl. Tři až čtyři hvězdy. (14.12.2020)

Na prvý pohľad sa môže Ammonite zdať ako taký rutinný pokus o rádoby umeleckú kostýmovú drámu, ktorá by hrozne rada chcela Oscarov, lenže sa nakoniec ukáže, že ktovieako výrazné či podarené nie je. Ale je to presne naopak. Ammonite skrýva výrazne viac a skutočne je všetkým, iba nie rutinným dielom. Nemá cenu riešiť či si skutočne v 40. rokoch 19. storočia Anningová a Murchisonová navzájom lízali buchty a či je vyobrazenie ich lásky autentickej z pohľadu historického kontextu. Pretože pred rokom 1900 ste v živote nepočuli o nejakých homosexuáloch. To len dnes pretláčajú liberálni úchyláci. Nejde o ďalšiu rutinnú drámu, ktorá veľmi ľahko zmizne z divákovej pamäte, práve naopak je veľká šanca, že dôvodu na spomínanie bude mať divák jednoznačne dosť. Ronan a Winslet sú perfektné, režisér má očividne silnú tvorivú ruku a celé mi to skutočne v pamäti zostane zrejme ešte veľmi dlho. Čo ma totálne dostalo bola však záverečná melódia pri titulkoch. To sa môže schovať aj Bach a Beethoven. (9.6.2022) (02.09.2022)

Britské drama Ammonite je volně inspirováno životem britské paleontoložky Mary Anningové, spíše než o biopic Ammingové jde ale o romantické drama, které pojednává o nepravděpodobné lásce Anningové s geoložkou Charlotte Murschisonovou. Nic sice nenasvědčuje tomu, že by mezi skutečnou Anningovou a skutečnou Murschinsovou probíhala jakákoliv forma milostného vzplanutí a byli by něco víc než přátelé, přesto se ale fanfikce o jejich vášnivém a láskyplném vztahu stala ústředním tématem filmu scenáristy a režiséra Francise Lee, který tak po snímku Na konci světa naservíroval svůj druhý celovečerní projekt a servíruje jeden z nejpůsobivějších snímků s lesbičkami v ústředních rolích za posledních pár let. Na první pohled se může Ammonite zdát jako takový rutinní pokus o rádoby umělecké kostýmní drama, které by hrozně rádo chtělo Oscary, jenže se nakonec ukáže, že kdovíjak výrazné či povedené není a nakonec rychle zmizí divákovi v paměti (takových filmů vzniká především v posledních letech opravdu spousty). Jenomže je to jenom slupka, pod kterou Ammonite skrývá výrazně víc a skutečně je vším, jenom ne rutinním dílem. Nemá cenu řešit zda si skutečně ve 40. letech 19. století Anningová a Murchisonová navzájem zahřívali sukně a jestli je vyobrazení jejich lásky autentické z pohledu historického kontextu. Důležitý je fakt, že této dvojici ten nepravděpodobný a následně vášnivý, procítěný a emocionálně silný vztah jednoduše věříte. Nefunguje to jenom díky faktu, že jsou Kate Winslet a Saoirse Ronan ve svých rolích úžasné, ale také i díky tomu, že Lee skutečně napsal uvěřitelný lesbický vztah, ze kterého jde cítit skutečná vášeň, milostné scény působí neskutečně uvěřitelně a především skutečně máte pocit, že si postavy skrz ty milostná vzplanutí a následné následky procházejí peklem. Show, don't tell, které u tohohle filmu sází na to, že nepotřebujeme postavy, které nám své utrpení musí proklamovat zde funguje na výbornou a díky výborným hercům se skutečně daří vydedukovat, že postavám Winslet a Ronan není do zpěvu. Samo sebou se těžko soudí z pohledu heterosexuálního muže, jak moc věrně vlastně Ammonite příběh a duše lesbické dvojice vykresluje a jak moc se Francis Lee do duše lesbiček trefil. Osobně mám ale pocit, že Lee lesbický vztah vykreslil velmi dobře, rozhodně výrazně lépe než u tak trochu přeceňované Život Adèle, která se též mohla pochlubit scenáristou a režisérem mužského pohlaví. Ten film vypadá krásně, ať už skrze obrazovou stránku, kostýmy či výpravu. Není to velká produkce a dá se to velmi snadno poznat, přesto to ale vůbec nevadí. Právě i díky tomu faktu, že má ten film tak silné klady a je tak vášnivě vtahující. Kdyby mi někdo řekl, že jeden z nejlepších filmových párů bude na konci roku 2020 tvořit dvojice Winslet/Ronan, kroutil bych hlavou. A přece se to tak stalo. Gemma Jones, Fiona Shaw nebo James McArdle jsou ve vedlejších rolích též velmi fajn a celkově je ohledně Ammonite skutečně mnoho důvodů k radosti. Chvílema tomu přece jen možná chybí silnější dramaturg, silnější a působivější dialogy nebo lepší dějové vyvrcholení, ve finále ale pořád platí, že je Ammonite jeden z nejvýraznějších filmů roku. A to naprosto v tom dobrém slova smyslu. Ammonite není revolučním filmovým zážitkem, přelomovým filmem v kategorii filmů o LGBT nebo vrchol žánru romantických filmů/kostýmních romantických dramat. Přesto je ale vášnivý, procítěný a emocionálně vyspělý. Nejde o další rutinní kostýmní drama, které velmi snadno zmizí z divákovy paměti, právě naopak je velká šance, že důvodu k vzpomínání bude mít divák jednoznačně dost. Ronan a Winslet jsou perfektní, Lee má očividně silnou tvůrčí ruku a celé mi to skutečně v paměti zůstane nejspíš ještě hodně dlouho. Je to pořád jenom dost fajn. Ale i to někdy bohatě stačí....... (07.12.2020)