Láska na druhý pohled

Socialističtí „Starci na chmelu“ aneb i skladník ve šroubárně si může osedlat vysokoškolačku v originále. Na podobných „tralalajdách“ má největší kouzlo právě ona bizardnost doby. On míchá maltu, ona řeší rovnice a oba zpívají a zpívají a mažou třídní rozdíly a mažou třídní rozdíly. Na druhý i první pohled úsměvný skanzen dob minulých. (26.07.2021)

První polovina filmu je pro ty, kteří nesnášejí muzikály divácké peklo zmítající se někde mezi 1 * a odpadem. Mnohem větší prostor než dialogy v ní zabírá otravné békání a ani děj se zrovna moc neposouvá. Zajímavější a také už s podstatně menším zastoupením zpívaných pasáží to začne být až v polovině filmu, kdy Pavla zjistí skutečnou Vencovu profesi a nastává klasický příběh o střetu rozdílných sociálních vrstev. A čím víc se film chýlí ke konci, tím víc převažuje komediální prvek. Zvlášť scéna, kdy se u rodičů Pavly objeví rodiče Vency a do toho se jim ještě přimotají další návštěvy je docela vtipná. Povedenější druhá půlka filmu mé hodnocení nakonec vytáhla na lepší 2 *. Pobavila otcovská rada Větrovce: "Nebuď hloupej, Vašku, blbej seš na to dost!":) 40% (08.10.2020)

Normalizační Romeo a Julie protkaná šílenými hudebními vložkami se velmi rychle mění v klasickou "komedii" osmdesátých let vyfrézovanou podle jednotné šablony. Jde o prachy, bydlení a dobrou pověst, ale když se maj ty mladí rádi, tak jde všechno stranou, vždyť bez zedníků by byli architekti na nic. Příběh je plochý až to bolí a tam, kde ostatní dokázali propašovat nějaký ten "nepovolený" vtípek, nebo aspoň dobrou muziku autoři jen šlapou vedle. Slabota. (27.05.2014)

Podobné socialistické skanzeny zkrátka mají svoje kouzlo. Z kombinace hudebních masakrů a scenáristické nemohoucnosti sice chvílemi bolí hlava, ale přehlídka známých tváří to částečně vyvažuje. Především finále, kde si režisér po čase vzpomene, že to měl být i muzikál a dialogy dřou tak moc, že ani nedávají smysl, je neskutečný masakr. (25.09.2020)

Můj první problém - nemám rád Čenskýho. Další věc - duo Malásek-Bažant se zjevně vyčerpalo, protože při vší snaze tady hudba zní jako hodně slabý odvar ze Starců na kolejích a Dámy na chmelu. Z roku 1981 bych si vzpomněl na řadu výborných písní od Gotta po Katapult, ovšem tenhle bezzubý pokus o disco je zcela nezáživný. A pokud by si neznalý cizinec pouštěl víc filmů z té doby, došel by k závěru, že celej socialismus u nás byl o tom, že uštvaní rodiče stavěli domy pro nevděčné děti, aby se nakonec všichni navzájem pochopili, usmířili atd. Nicméně, posledních zhruba dvacet minut filmu je vydařenou a dobře vygradovanou situační komedií. A všechny ty známé tváře jsou zastíněny nádhernou a okouzlující Marií Málkovou, kterou je vidět málo a která i v rádobyteplákách je naprosto dokonalou dámou. (02.10.2010)