Sedmero krkavců

Tuhle pohádku jsem naposledy viděl na Štědrý večer roku 1993, kdy štědrovečerní pohádky měly ještě úroveň. Po dlouhé odmlce jsem ji shlédnul znova a neztratila nic z kouzla, které ve mě zanechalo. Je to klasický rukopis Ludvíka Ráži, jenž svým pojetím do příběhu dostává temnotu a hororovou atmosféru, podobně jako třeba v pohádce O Janu a podivuhodném příteli nebo ve filmech Ocelové město, Poslední propadne peklu, či Princ a chuďas. Samo sebou tomu dominuje magická hudba Petra Hapky, který Ludvíku Rážovi skládal povícero věcí. Mě tady zkrátka takový režisér chybí! Ludvík Ráža natočil stejnou verzi již v roce 1967, tu jsem ale ještě neviděl, což brzy napravím. Tahle pohádka z roku 1993 se natáčela v mých oblíbených lokacích Jižní Moravy, které mám tak rád. Namátkou třeba Janův hrad, Lednicko-valtický areál, Sirotčí hrádek, Macocha, kolem Býčí skály, Rudické propadání a jeho okolí, Boskovický hrad nebo Pernštejn. Nezapomenutelné role ztvárnili Ivana Chýlková a Boris Rosner, jako Milada a Chrt. (01.10.2021)

Sedmero krkavců není ani pohádka, natož rodinný film. Je to drsná středověká legenda. Kdyby bylo dnes něco podobného natočeno s dokonalými triky a označeno nálepkou fantasy, možná by byly reakce zcela opačné. Netvrdím, že premiéra krkavců na Štědrý den byla šťastná volba (mně bylo zhruba 13 let, rodiče film nevydýchaly, ovšem já si s očima navrch hlavy lebedila). (31.08.2012)

Ludvík Ráža nám na počátku devadesátých let předložit dva kusy, které zvládly vyděsit hned několik generací diváků. Přitom šlo primárně o pohádky, které mají pohladit na duši. Jenže Sedmero krkavců a O Janovi a podivuhodném příteli nám spíš vtloukají do hlavy, že Vánoce u televize musejí být depresivní, chladné a místy až ošklivé. Sice dokázaly udržet naši pozornost, ale kdejaké dítě při vzpomínce před spaním na Chrta Borise Rösnera nebo dominantní Chýlkovou na straně jedné a znepokojivou atmosféru na té druhé, musí hůř usínat. Tedy alespoň v dané době. (10.01.2017)

Vau tak na Sedmero krkavců si pamatuju docela dost, přestože je to už kupa let, co jsem to viděl. Je to zřejmě tím, že tato "rodinná pohádka" je docela peklo a ve mně jako v dítěti nevyvolávala vůbec to, co by pohádka měla. Bál jsem se a není se čemu divit. Ponurý děj, myslím, že tam někoho upalují, ten divný hrad, krkavci,... No prostě nic pozitivního jsem si z toho neodnesl. Chtěl bych to vidět z dnešního pohledu, jistě by to bylo zajímavé srovnání. 45% (08.01.2008)

Jejda, tohle bych teda za pohádku moc nevydávala. Kapánek drsné. Na oslavu vánoček se podle mě tento film vůbec nehodí. A co máte pořád všichni s "Bohunkou", to je přece Bohdanka, ne? Ale možná jsem hluchá :), služebnou jsem také celý film považovala za Johanu a ona to byla Jolana. Rösner jako Chrt byl správně uvrčenej, Chýlková byla temná a zvráceně zlá a na Dlouhém jsem mohla oči nechat. Skutečně film poněkud těžšího kalibru, který na plátně děsí mnohem více, než jako pohádka, kterou vám rodiče čtou na dobrou noc. (25.01.2010)