O Janovi a podivuhodném příteli

Jediná koprodukční pohádka, kterou tehdejšímu Československu odpustím, jsou Tři oříšky pro popelku, tam to možná i pomohlo k úspěchu, ale v tomto případě si nejsem zase až tak jistý. Prostě na můj vkus tam je až moc cizích obličejů a tak i celková atmosféra je znát a pro mne to prostě není ono. Přitom pohádka, je pro mne atraktivní hromadou drobností...herecká účast pana Kemra, paní Galatíkové, Evy Vejmělkové, kulisy hradu Bouzov a i dějově je to zajímavé, ale ti Němci v tom jdou prostě moc cítit a já si prostě nemůžu pomoct. Proto je hodnocení takové jaké je :-( (15.12.2014)

Jako mnozí rovněž nechápu, jak mohla tahle pohádka skončit jen jako televizní. Rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v pohádkové tvorbě v 90tých letech vzniklo. Strašidelná sice místy je, ale rozhodně ne jako třeba takové "Deváté srdce". Ta atmosféra je pohádková přímo fantasticky. Rovněž důkaz, že dobrá pohádka se obejde i bez známějšího hereckého obsazení. Na mou pohádkovou Top5 sice nedosáhla, ale pokušení dát jí plné hodnocení tu bylo. (15.06.2005)

Tohle je neobjektivní a nefér a už to nikdy neudělám, ale u téhle pohádky prostě musím - viděla jsem ji jako dítě a znovu se na ni podívat rozhodně nechci. Pamatuju si, že se mi vůbec nelíbila, rodičům jsem říkala, že je "zlá" Dodnes když mám někdy špatný sen, bývá v něm scéna těch jezdců s rohama. Na konci jsem měla pocit, že tam snad není žádná kladná postava, byla jsem z ní dost pesimistická a doneška z ní mám špatný pocit. Pro dospělé možná zajímavý horor, ale jako dítě jsem chtěla vidět něco úplně jiného! (01.04.2011)

Příjemné překvapení na poli pohádek. Inspirace severskými pohádkami je zde patrná zejména v tíživé atmosféře skrytého zla a krutosti světa, jež se k hlavnímu hrdinovi jen tak mimochodem staví nevlídně a nijak mu jeho úlohu neulehčuje. Ve své podstatě jsou ve filmu obsaženy velmi kruté momenty, např. pokus o okradení mrtvoly aj., to se v běžné pohádce jen tak nevidí, ale v tomto případě zapadá podobná událost bez problémů do děje a celkové atmosféry snímku. Pro malé děti možná příliš strašidelné, ale pro ty „velké“ jasná volba. (04.12.2006)

Mistrovsky natočená televizní pohádka, která v ledasčem převyšuje pohádky směřující do kin. Pro mě je to obrovské překvapení. Pomáhá tomu samozřejmě německý kapitál, jenž byl do ní vložený a je to hodně poznat. Jedná se o o trikově povedenou pohádku, zároveň skvěle nasnímanou, bohatě výpravnou se strašidelnou hudbou. Natáčelo se jak u nás v Čechách (Bouzov, Panská skála), tak v Německu, v Alpách a u moře. Po celou dobu je pohádka temná až hororová. Připomíná spíše filmy Juraje Herze jako PANNA A NETVOR. Na začátku umírá Janův otec (Radek Brzobohatý), který je pochován vedle chalupy pod březovým křížem. Po okolí se prohání tři tajemné víly na koních, oděné do zelených šatů a na hlavách mají prazvláštně zakroucené rohy. Přináší poselství o princezně... Z těchto víl se vždy stanou tajemní rytíři se stejně zahnutými rohy, které se pro mě staly takovým symbolem pohádky. Jan se za nimi vydává, tedy spíše za princeznou a na své pouti potká dva lupiče, jak vykrádají rakev v kostele. Opět taková temnější, morbidní symbolika. Ale aby princeznu získal musí uhodnout tři hádanky, což se ještě nikomu nestalo a každý byl za špatnou odpověď proměněn v sochu. A tak v hradní zahradě stojí desítky soch... Vypadají strašidelně a zároveň úchvatně. Snad úchvatnější bylo jen ono samotné zkamenění těch, kteří neuhádli. Především prince z arabské země, Martina Dejdara. To vše je doplněno o již zmíněné zdařilé triky a dokonalou kameru, která se především vyznamenala při záběrech koňů ve skocích. A aby to byla správná hororová pohádka, musí tu být i zlý čaroděj. Ten mi nejenom svojí vizáží, ale i chováním a smrtí připomíná Mrakomora. Jeho postava je naprosto úchvatná, tak jako jeho jeskyně, jejíž dominantou je trůn v chřtánu kamenného baziliška. [4052. hodnocení, 190. komentář, 72%] (29.01.2020)