Candyman: Ďábelský přízrak

Vizualne pusobiva franciza o tomto americkem mytu. Ale neni to tak desive jako original.Misto cisteho hororu se zameruje na soucasne problemy jako gentrifikace, policejni nasili a rasismus,ktery zde oproti originalu neni jen v podtonu.Problem neni, ze je to politicky film, ale ze se v omezenem case venuje tolika vecem. (04.06.2022)

Solidní recyklace mýtu původního "Candymana" pro současnou dobu, která ale nejen v porovnání s fenomenálním a v rámci žánru silně atypickým originálem vyznívá apelativně a doslovně. Klasika nechávala pozvolna nahlodávat základy reality a racionality, dramaturgicky pracovala s pohledem zvenčí, který současně problematizovala, a promyšleným způsobem tematizovala, rozvíjela i analyzovala fenomén městských legend, až se sama stala jednou z nich. Nový "Candyman" se naopak spoléhá na současné schéma kombinace efektních brutalit a okázalého chytračení. Scénář podnětným způsobem vyzdvihuje motiv jmen a jejich významu pro vyprávění i identitu a ikonografii komunity. Samotné vyprávění pak staví kolem bolesti a traumata Afroameričanů coby jednotlivců i komunity. Díky tomu silně rezonuje s tématy, která pro ně byla dlouhodobě žitou zkušeností a zbytku světa je znovu zpřítomnily protesty a hlavně debaty po zabití Breonny Taylor a George Floyda. Tím se sice film zbavuje obecnějšího přesahu, ale činí to za cenu výmluvné aktuální emancipace. Candyman coby postava se tak stává amalgámem jmen, tváří, křivd a bolesti. Pohled zevnitř mu sice neumožňuje se rozlétnout jako originálu, ale na druhou stranu mu to dává sílu výmluvnosti. (28.08.2021)

Ano, je to silne pročernošské, silne protibelošské. Ale od producenta Uteč, BlacKkKlansman či My nič nové pod Slnkom. Tentoraz na režisérsku stoličku nedosadil sám seba, ale černošku. Predsa len #MeToo. Na prvú dobrú teda na všetky svetové strany cítiť aktuálny americký názorový odér. Candymana z roku 1992 som nevidel, no ničomu to nevadilo, pretože všetky potrebné nadväznosti na originál Vám Candyman 2021 prerozpráva. Nejde o horor, ide o hororovú povídačku. Povídačka, ktorá má neskutočne skvelo zvládnutý vizuál (v tomto smere jeden z najpútavejších filmov za posledné roky). Celý film som si užíval kameramanskú kreativitu a hravosť. Zrkadlá a ďalšie možné aj nemožné odrazové plochy využité pre oživenie Candymana. Všetko sa navyše odohráva v rámci umeleckého prostredia a tomu zodpovedajúcim interiérom. Príbeh dosť jednoduchý. Postavy sú pozéri s ktorými by ste naozaj čas tráviť nechceli a do toho všetkého je zakomponovaná premena pomaly ako z filmu Moucha (1986). Veľké príjemné prekvapenie. Nenechajte sa odradiť nízkym % hodnotením. Candyman 2021 je oku lahodiaci bubák. Nejde inako, musím vidieť originál a doplniť si načrtnuté udalosti. Doplnenie po pozretí originálu: Pokračovanie využíva originál šikovne zvoleným spôsobom a prenáša ho do aktuálnej doby, a dodáva mu o niekoľko levelov vyšší kvalitatívny punc. Výborné rozvinutie, prepojenie kulís, udalostí a postáv, podobne ako to dokázal nedávno Doktor Spánek (ten je samozrejme lepším filmom, ale v tomto smere ide o vhodné prirovnanie). (25.09.2021)

Jordan Peele vyvolal po letech cukrovkáře Candymana, jehož slinivka už za ta léta utrpěla nejeden diabetický kolaps, ovšem stále perfektně slyší na pětkrát opakované zaklínadlo do zrcadla v podobě jeho jména. Skutečným kolapsem je ale tahle revitalizace. Amputace způsobená gangrénou je namístě. Nejprve bych vyhodil režisérku, která se pro režírování hororu vůbec neosvědčila. A pak za ní hned člověka, co schválil tuhle otřesnou interpretaci, která usmrtila jakýkoliv potenciál navázat na klasickou hororovou značku. Začnu tím, co mě iritovalo nejvíc: jakákoliv zmínka o legendě Candyman je doprovázena ultra pitomým loutkovým divadlem, kdy jsem si nebyl jist, zda si režisérka Nia DaCosta tropí legraci, zda včera byla s dětmi na odpoledním dětském představení, nebo ke spolupráci kontaktovala soubor Jaroslava Vidlaře. Sakra, když se ta nevkusná hrůza objevila v hororovém filmu, kde neměla co pohledávat, tak mě bulvy vyjely jak Jimu Carreymu v Masce. To bylo zatěžko tyto sekvence natočit na patřičné úrovni?!! Samozřejmě to není jediná výtka. Film se rozjíždí moc pomalu, tempo nenabere žádné a nenabídne ani příliš extra maso, respektive neblýskne se scénou, co by dostala diváka do varu. Ano, scéna zabití v galerii, která je jednou z prvních, sice vypadá brutálně krvavě, jenže nadlouho zůstane nepřekonána. Další nášup mohla obstarat potenciálně brutální sekvence na školní toaletě, která ovšem převládající sterilní dojem jen umocní. Kapitolu nedobrého pocitu znásobuje herecký casting. Yahya Abdul-Mateen II v titulní roli je absolutně nevýrazný černoch. O moc lépe na tom není ani zbytek herecké osádky. Pochopitelně, jak je už tradicí u pana Peeleho, se naveze do rasistické problematiky, která vlastně v hororu nikoho nezajímá a působí rušivý element. Opakovaný (rasistický) vtip totiž přestává být (pro bělochy) vtipem. Samozřejmě pro znásobení kontroverze je zde přítomen rasově smíšený homosexuální pár. Kdyby si raději pohlídal, co vlastně jeho realizační tým vůbec nezvládl - tedy to nejzákladnější, kdy se nedostavuje žádné napětí, gradace a hororový výkon, namísto blábolivé koketérie s uměleckými prvky a impotentními hororovými scénami, udělal by královsky dobře. Film by to možná na průměrné známky dotáhl, občas se totiž objeví tak trochu tajemný muž z prádelny, který chce nalít trochu náboje do té mizérie, pár scén touží být atmosférickými, jenže je to v součtu přece jen málo, navíc se jedná o film zařazený do kin, kdy tedy není o co stát. Jedná se totiž o vyhozené peníze za vstupné. Candymana po tomhle kvalitativním propadáku, kdy jsou mně mnohem milejší následná béčková pokračování z devadesátých let minulého století, už hned tak někdo nevzkřísí. Peele si může nyní do zrcadla opakovat nejméně stokrát jsem blbec, zazdil jsem šanci vzkřísit něco, co už je, pravda, dávno mrtvé a zapomenuté. 4/10 (06.10.2021)

Původní Candyman z roku 1992 patří mezi moje docela oblíbené filmy a rovněž tak i samotná filmová postava (Candyman - Daniel Robitaille) ztvárněná Tony Toddem. Toto volné pokračování (v žádném případě nejde o žádný remake, jak si někteří myslí!) úzce navazuje právě na první díl a zcela ignoruje další dvě pokračování (přestože i z nich si tvůrci vzali nějakou tu inspiraci). Měl jsem z tohoto filmu dost velké obavy, protože poslední dobou když už se někdo rozhodne vrátit zpět ke starým kouskům a natočí nějaké to pokračování nebo remake, tak to většinou dopadne velkým průserem a tady od toho nakonec taky nebylo moc daleko. Ač se mnou možná většina nebude souhlasit.   Ono bylo docela pěkné, že jsou zde vzpomenuty události z původního filmu, potažmo historie samotného malíře Robitaillea / Candymana, i nebohé Helen ze které média ve filmu udělala pomatenou vražedkyni, přestože pravda byla někde jinde, bohužel Tony Todd si tu k mému obrovskému zklamání skoro vůbec neškrtne (objeví se vlastně až v samotném závěru a na jednom obrazu), no a místo toho tu máme příběh o jakém si místním retardovi, který dával děckám bonbony a policajti ho pak neprávem umlátili a on se rozhodl pomstít. Koho to sakra zajímá? Vše nám je vysvětleno tím, že Candyman na sebe bere podobu neprávem zabitých lidí, kteří se chtějí pomstít, ale jak víme, jeho pohnutky byly trošku jiné a šlo mu hlavně o sebe a o to, aby o něm lidi mluvili a 5x opakovali jeho jméno před zrcadlem. Schválně, kdo z vás to někdy zkusil…?   Místo pěkně krvavých scén (i když ani originál nebyl přímo o brutalitě a krvi, ale spíše o síle příběhu), tady neustále řešíme rasovou otázku, diskriminaci černochů na úkor zlých bělochů, utiskování homosexuálů, jiných menšin – mě už tyhle kecy a nebo překrucování historie lezou neskutečně na nervy a to nejen v reálném životě ale i ve filmu. Co ale taky čekat, když většina tvůrců, včetně režisérky a herců jsou černoši. Už jen kvůli tomu si film prostě nedokážu naplno užít, i kdyby měl bůhvíjakou kvalitu.   Abych ale film jenom nehanil. Chtěl bych pochválit práci kameramana, který se v některých scénách neskutečně vyhrál a nabídl nám zajímavou podívanou. Především pak v těch, ve kterých figurovala zrcadla. Zrcadlové hrátky nám nejednou připraví vcelku zajímavou podívanou, bohužel co se týká gore, tady si zřejmě moc nevěřili a tak ve valné většině buď ucukla kamera do dálky, nebo se vše podstatné odehrálo mimo záběr kamer. Což zásadně ovlivňovalo i samotnou atmosféru.40% (29.01.2022)