Půlnoční mše

Ještě to zazní nejspíš mnohokrát, ale tahle minisérie je takové „Best Of Stephen King“, které mistr sám nekomponoval. Ba co víc, ani do něj sám nijak nepřispěl. Ospalé městečko, přemýšlení nad různými formami víry, střet morálky, tajemné zlo a jednotlivci, kteří jsou mu schopni čelit pouze a jen, když mu čelí společně. Z Flanagana se stal jakýsi horrorový Tarantino, který cituje, kde může (aniž by sprostě vykrádal). A i když je tam ta inspirace více než zjevná, „Midnight Mass“ obstojí samostatně jako silné drama s nadpřirozenými prvky, v němž dýchají nejednoznačné (jednoznačné je pouze zlo) z masa a kostí, kterým přes jejich obyčejnost (a v tom je právě ta síla) nelze jinak než fandit. Teto pomalu vymírající ostrůvek tedy rozhodně stojí za návštěvu, a nejlépe víkendovou, abyste mohli pořádně nasát všechny příběhové nuance a prožít opravdovou katarzi. Dospělý příběh v dospělé formě. (03.10.2021)

Asi nejlepší kingovka, jakou King nikdy nenapsal. I když minimálně jedno jeho dílo to velmi věrně připomíná. Půlnoční mše je více drama než horor a je určena hlavně trpělivým divákům, kteří budou víc cenit podnětné dialogy a bohatou charakteristiku postav než kdovíjaké výrazné strašení, toho tu moc nenajdou. (08.11.2021)

Propracovaná, myšlenkově celkem komplexní a scénaristicky vytříbená záležitost, které trochu ubližuje jistá statičnost a absence akčnějšího vývoje postav (všichni jen říkají, jací jsou, nenechají za sebe moc mluvit činy). Nadále pak trochu mrzí, že někdy postavy ani nevedou dialogy, nýbrž na sebe pouze každý monologuje, zatímco ten druhý jen trpělivě a úpěnlivě čumí. Tématický okruh, který se točí hlavně okolo náboženství, demagogie či manipulace skrz víru, je díky mistrnému scénáři důkladně vystavěn a prozkoumán a vše výborně kulminuje v závěrečném Zjevení Janovu. Mnohé odradí pomalejší vývoj či trochu sušší podání, ale jako "konverzačka" s myšlenkovým přesahem mi to sedlo, a vyloženě hororové aspekty pro mě byly více než příjemným bonusem. (26.04.2022)

Zase jinej Flanagan a zase jak jinak než naprosto skvělej! Na povrchu opět v zásadě klasickej, 26x viděnej námět, ovšem pojatej - jak je u tohodle člověka zvykem - úplně jinak, ne úplně předvídatelně, vrstevnatě, sotva hororově a se zajímavýma filosofickýma přesahama, kde jsem dostal tu doopravdy nejkrásnější definici Boha, jakou jsem kdy slyšel! A kdybych se s ní vlastně úplně a takřka doslova neztotožňoval, tak za Boha označím pana Flanagana. Aspirant na seriál roku. (22.11.2021)

Někdy si už připadám jako boomer, ale tahle další Flanaganova laskomina rozhodně není pro dnešní zrychlenou TikTok generaci, protože prakticky po celou dobu vyžaduje od diváka nemalou dávku pozornosti. Odměnou budiž sice velmi pomalé a rozvolněné vyprávění, které je ovšem v posledních dvou epizodách naprosto strhující. Mike Flanagan se až úzkostlivě soustředí na precizní práci s herci, což v konečném důsledku vede k tomu, že jsou téměř všechny herecké výkony procítěné až na dřeň. Občas jsou některé herecké party lehce na hranici teatrálnosti, jenže do celkového konceptu tak nějak zapadají v podstatě bez chybičky. „Poslední cesta“ na mši osvětlená pouze svíčkami je vrcholnou scénou v pravém slova smyslu (i když zákonitě musíte vědět, co bude následovat). [90%] (19.06.2022)