Ptáci v trní

Po druhém shlédnutí mě seriál již tolik nezaujal a snižuji své hodnocení. Zdlouhavé části, kde se řeší co je víc, zda láska k bohu nebo k ženě, mě tentokrát spíše nudily. Přibližně ve stejné době, kdy tento seriál vznikl, byly natočeny i jiné a lepší seriály, které by stály za zopakování. Na příklad Kořeny, Co přináší řeka, Sever a jih … (02.08.2010)

Na tento seriál musel v mladosti naraziť každý, kto nebol sirota, pretože potom žil so svojou mamou. Veľmi profesionálne natočený americký seriál s jasným ťahom na trochu odrastenejšie ženské publikum. To bolo samozrejme hotové z čistého charakteru a zasneného pohľadu tu doslova božského Richarda Chamberlaina. Podobný prípad, ako Sever proti Juhu, ale ten sme ako chlapci mali radšej. (09.01.2013)

Tak koukám, že je tu pěkná antiromantická klika :D. No, já už si dávno všimla, že holdování červené knihovně je bráno jako známka špatného vkusu, ač absolutně nechápu proč, dvojnásob u lidí s pochybnými zálibami jako je slash. A tohle je pravá romantika. Všichni jsou neustále nešťastní a když se zdá, že by se jim přece jen mohlo něco podařit, umřou. (12.07.2010)

To byly časy - začátkem 90. let u nás začal běžet tenhle legendární seriál. Zakázaná láska mezi mladou dívkou a knězem, sňatek s nemilovaným mužem, utajované dítě... Všechno je to vlastně červená knihovna, ale nějak to funguje. Sice se na to dneska dívám trochu s nostalgií a úsměvem na rtech, pořád ale ráda. (22.10.2007)

Zajímavé, jak na mě tahle věc působí. Hlavní hrdinové jsou mi oba nesympatičtí- Ralph svou povrchní a nekrášlenou sebejistotou, neskrývanou arogancí a vsugerovanou ideou, že je vždy někým hnán do kouta, Meggie zase přemrštěnou naivitou, fanatickým držením se role oběti skrývaným za ukvapenými rádoby velkolepými gesty ,,dospělé" ženy. Naopak mnohé vedlejší postavy jsou nejen příjemné, ale kromě důvěryhodnosti jejich příběhů na mě působí lidsky a důstojně. Předně pak bohatá Mary trestající Ralpha za jeho neopětovanou lásku, věčně nešťastná a jako skála pevná Fiona tajně zamilovaná do svého neuvěřitelně hodného manžela. Dokonce i cílevědomý O'neil je mi milejší než ambicemi posedlý egoista Ralph. Ptákem v trní je každopádně každý, i on. A mnohé monology těchto ,,plátců bolestí" považuji za vynikající(Maryino vyznání lásky, Fionino přiznání lásky a faktu, že Megan bude opakovat stejné chyby, Frankova slova o nenávisti a lásce jako o boji a věčném boji...)Navíc ta příroda, města... (18.07.2011)