Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1987 natočil režisér Barbet Schroeder hořké komediální drama, jež vychází z novely legendárního Charlese Bukowskiho. Mickey Rourke zde hraje opileckého básníka Henryho Chinaskiho, který se setká s alkoholičkou Wendy (v podání Faye Dunawayové). Jejich společným životním cílem se stane upít se k smrti… (oficiální text distributora)

Videa (1)

Trailer

Recenze (278)

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Aniž bych o to žádal, nasdílel mi Barfly (nelegálně) jeden milý známý, o němž nepochybuji, že by chtěl být jako hlavní hrdina. (Ostatně on takovým do značné – do jisté - míry je, ale přece jen patří k nám, kteří chceme mít na nájem.) Nedivím se mu. Být takovým musí být velmi krásné a Henry se okamžitě přiřadil k mým vzorovým filmovým hrdinům. Henry je krásný člověk a Barfly je krásný film, navíc s uvěřitelným koloritem, který se mě dotýká i jako v Praze žijícího Evropana (na opačné straně není myslím náhoda, že slečna vydavatelka jezdí v Mercedesu). Problém mám jen s uvěřitelností samotného Henryho. Tedy ne, že bych nevěřil, že by mohl někdo takový existovat. Existují, dají se potkat. Ale nevěřím ho jemu samému. Nevadí. Asi právem si tu někteří stěžují na to, že film Barfly je (parafrázuji) trochu moc jemný, ale tento problém se mě netýká. Netřeba mi „realistického popisu“, ale netřeba mi ani víry v Chinaskiho, jaký je. (Dál trochu spoilery.) Neboť od okamžiku, kdy ve svém špinavém nuzném (z podstaty dočasném) bytě usedá ke stolu, aby napsal jednu větu (o strašných životech lidí, kteří nikdy neblázní), stává se jeho osobnost jen médiem, skrze který mluví film Barfly ke mně, dlícím hluboko pod Henryho úrovní. Ne, toto není film ze dna, toto je film z výšin. Výšin, na nichž se posléze odehrává lítý souboj dvou složek všehomíra, zápasících o básníka (jakkoli probíhá dole, kam jedna z obou musela sestoupit ze své výsosti, což naznačeno i polohou jejího domu), a to v zástupné podobě souboje odmítnuté bohyně vznešenosti s bohyní chlastu. Tully představuje ideál („Proč žiješ jako flákač?“ „Jsem flákač. Co jako chceš, abych dělal?“), Wanda reál („Obstarám chlast.“ „Jak?“ „Seženu si práci.“). Tully není nějaká naivní cukrová panenka, ona excelentně zosobňuje omne optimum: je krásná, inteligentní, bohatá, má vkus, vydává časopis a miluje básníky – jde jí o pravost, jenomže tu nelze nahmatat, vlastnit, preparovat, „vydat“. Má-li Tully představovat povrchnost, pak ve smyslu povrchní složky pravosti. Vždyť pokušení, jímž pro Henryho je, se jmenuje „to lepší“, či „správný život“ – bez ironie. To je ta zlatá klec pro Henryho – nikoli přepych a pohodlí, ale „správný život“, jehož nemožnost je vyjádřena ve výše citovaném dialogu (jenž takto bez dovětku o „utrpení vyšších vrstev“ vystihuje lépe, oč v Barfly jde). Co jako chceš, abych dělal? Vymezit to by bylo Henrymu kamenem úrazu. Naznačené subtilizace jsou dokladem, že nejde o nějakou černobílou volbu mezi životem s Tully a životem s Wandou (ať už bílou přiřadíme té či oné). Základní problém je, že režim "Wanda" a režim "Tully" se při vzájemné vztaženosti zásadně vylučují. Ani Wanda nepředstavuje „pravost života“, Wanda představuje flákání a chlast. Nedívejme se tedy na Henryho jako na hrdinu pravosti (to bych musel hvězdičku ubrat), ale jako na autentického nositele čehosi nerozsouditelného. Předkládá se zde sice cosi velmi podobného volbě Héraklově, ale jako její trochu zvrácená a velmi konfůzní verze. Film končí přesně tam, kde začal, jen mezi tím proběhla jedna theomachie. () (méně) (více)

mat.ilda 

všechny recenze uživatele

Vlastně to není příběh, ale výseč z ležaté osmičky chlastem zvláčnělého barového aristokrata a padlé bohyně, podaná natolik zadíravě, že se zhruba v polovině může dostavit lehká nevolnost, provázená suchem v ústech a pachutí laciného truňku na jazyku, která vygraduje k nutkání použít sprchu, nebo alespoň deodorant a hned zítra si najít práci... jenže mezi spořádaným vzorkem populace a Henrym Chinaskim, který si dovede užít i těžkou kocovinu, je rozdíl v řádu světelných let a právě pohledem na život v sebedestruktivním uspokojení je tento snímek odlišný od svých, o vystřízlivění se snažících, kolegáčků. ()

Reklama

JANARYBA 

všechny recenze uživatele

Po dlouhé době příjemné překvapení z amerického filmu. Role pro Mickey(ho) Rourka jako ušitá na tělo. Nevím do jaké míry je to autobiografické, ale trošku mi nebyla jasná jeho chůze "jakoby s ustřelenými koulemi "(a přitom mu očividně dost dobře fungovaly). Dobré téma na zamyšlení i o té naší honbě za "zlatou klecí". ()

Eldrick 

všechny recenze uživatele

"Hey, drinks to all my friends! Nemám peníze. Nemám práci. Nemám zaplacený nájem. Hej, jsem zase v normálu. Hej, 4 whisky. Jak vysvětlíte svou současnou nezaměstnanost? Hej, každý nedostane práci. Koníčky žádné, víra žádná, vzdělání žádné. Dokonce tam, kde se vás ptali na pohlaví, jste vyplnil žádné. Dřinu - žádnou. Jo, můžete to připsat. Tak jak si dopadl s prací? No, ztvrdl mi z ní. A ztvrdlýho mě nechtěli využít." ()

MissJ 

všechny recenze uživatele

Bukowskému se nelíbil Rourke, Rourkovi se nelíbil Bukowski (teda jeho knihy), no a mně se líbí oba dva (a knihy taky). Pokolikáté už se k tomu vracím. Imrvére zmlácenej Chinaski vede, další postavy skvěle sekundují: Wanda (jak si rve do minikabelky ty kukuřice:)), Eddie ("I'd hate to be you if I were me."), "nenápadné" cameo Bukowského a další. Vzato kolem a kolem - neodolatelný film ("To all my friends!!!"). Zajímavost: jednoho ze záchranářů hraje Leonard Termo, spřízněná duše MR, objevil se s ním v pěti osmdesátkových filmech (scéna se zakrváceným tričkem je moje nej z celýho filmu: "Where's the body? You?"). A historicky nejlepší lapsus v českých titulcích: překlad "I sure want to thank you for your hospitality." jako "Moc ti děkuju za tvou hospitalizaci." jen tak něco nepřekoná. ()

Galerie (45)

Zajímavosti (23)

  • V bare, kde Chinaski zbalí Wandu, sedia za pultom traja páni. Jeden z nich je skutočný Charles Bukowski. (sochoking)
  • Spomienky na obdobie písania scenára, hľadania sponzorov a natáčanie Bukowski opísal v knihe "Hollywood", ktorá vyšla v českom vydavateľstve Pragma v roku 2002. (toi-toi)
  • Film, byl natáčen v Los Angeles. (Kulmon)

Reklama

Reklama