Štamgast

Poeticky o odporných lidech. Otisknout se do té poetiky ovšem trochu víc mouder z povídek vrchního opilce, pro něhož je chlast životní filosofií, tak by to možná bylo i o něčem zajímavém, než jen "Kdokoli může nepít, ale pít ve velkém, to chce výjimečný charakter." Výjmečný rozhodně - jsou to všechno výjimeční podlidé. 7/10 (15.10.2014)

Jakozto milovnik Charlese Bukowskwho jsem si toto dilko, ikdyz se spozdenim, nemohl nechat utect. Co rict o filmu a o deji_? Asi toto, sledujeme ustredni postavu Henryho Chinaskiho, ktery se potaci mezi pitim, bary, zenami co jdou za panaka a chvilkami strizlivosti, kterych diky bohu v tomto filmu mooc neni. Proste Bukowskeho klasika ktera zasvecene nezklame a ty ostatni snad navnadi na to se poradne ''spít''. Po shlednuti jsem se nemohl zbavit pocitu ze bych se mel jit ''vylejt jak brus''. :-) takze az se vratim z baru a pokud budu schopen trebas i zvednu na 5*.... (23.07.2008)

Poslouchat nejrůznější alkoholický "moudra" mě docela bavilo, ale zároveň hlavní postavy byly na můj vkus až moc velký trosky. Sice taky rád chlastám, ale nemam až takový pochopení pro lidi, který jsou vožralý 24 hodin denně 365 dní v roce. To už prostě neni alkoholismus s lidskou tváří. Hlavně když se pak zhruba po hodině objeví na scéně jakási vydavatelka milionářka a hned si chce takovýho opilce vzít k sobě domu, tak už mi to přišlo dost přitažený za vlasy. Já jsem si jednou alkoholičku domu vzal, protože jsem si myslel, že by s ní mohla bejt celkem prdel. A nutno dodat, že tak strašná troska to nebyla. Nicméně druhej den jsem ji vyhodil. A to mohla bejt ještě ráda, že jsem ji vyhodil jenom dveřma, protože za těch cca 24 hodin mě stihla tak strašně nasrat, že jsem měl původně v úmyslu vyhodit ji z okna. Co se týká filmů o barovejch povalečích, tak se mi mnohem víc zamlouvá Trees lounge od Buscemiho. (11.06.2012)

Sobotní línej den si tak trávím doma u lahváčů, žádný plány na zbytek dne ani na večer a připadám si jako povaleč a troska. Jakej film by mi asi tak mohl ten den zkrátit? Jasně! Film o povaleči, trosce a alkoholikovi. Bukowski přece něco takovýho napsal a hlavní postava se jmenuje Chinaski jako ta kapela, co hraje "nech mě jenom hádat, jak jsi hebká na dotek" a navíc tam hraje Mickey Rourke!!! Tak jsem si to teda pustil. Hned v první minutě je tu barová rvačka a huba hlavního hrdiny od krve, super začátek. A je to fakt alkoholik. Jakože fakt fest vožungr. Žádná práce, nájem, hodnoty, rodina, partnerka, kamarádi. Jen whiskey s ledem 24/7/365 a úšměv na rtu. A je to vlastně hrozně fajn sledovat. Rourke oskarová role a Dunawayová mě bavila taky. (25.10.2014)

Není násoska jako násoska. Chinaski je něco velmi extra a to, jak ho Rourke zahrál taky, protože ožrala je jedna věc a náhodou zrovna střízlivý notorik, je věc druhá. Jeho přístup k životu mě fascinuje: žádné nervy, že není na nájem, že nemá práci ("nedostalas práci? Tak pojď, oslavíme to"), že z něj cáká krev...... nepotřebuje k žítí dům - zlatou klec, hrabat pod sebe, píše si své povídky (".....někteří lidé nikdy nešílí, to musí být strašný život.....") a jediná starost je, aby měl na drink a když je s Wandou, tak ještě na drink pro ni.......má vlastně skvělý život a on to dobře ví........ Tleskám Henrymu, Mickeymu i Faye.......... (14.06.2005)