Mys hrůzy

Že umí Scorsese vytvářet napětí, to je dávno známá věc. Horší je, že Nick Nolte a Jessica Lange si tady vybírají regulérně slabou chvíli a všechno tak stojí na bedrech soustředěného démona De Nira. Právě ve stínu jeho pomalého znervózňování nenáviděného advokáta působí závěrečná katarze na lodi klišoidně a zbytečně ukřičeně. (10.03.2007)

Ze všech vynikajících rolí je pro mě pokérovaný Max Cady takovou třešinkou na dortu páně De Nirovy filmografie. Jak je charismatický, tak je odporný a kolik herců je schopno vzbudit tyto dva pocity zároveň? Cape Fear má vynikající gradaci, která se za zvuku vtíravé hudby valí a nabaluje jak sněhová koule. Velmi oceňuji smysl pro humor, s jakým tvůrci obsadili hlavní aktéry původního Mysu hrůzy - Roberta Mitchuma, který hrál Cadyho a Gregoryho Pecka v roli štvance. (31.08.2005)

Už úvodní záběr na De Nirovu kérku na vymakaném těle dává tušit, že se dočkáme něčeho zajímavého. Scorsese se opět pochlapil a jeho remake strčí černobílého předchůdce hravě do kapsy. Vyplatí se vidět, už jenom kvůli scéně, kdy De Niro jako údajný bohémský učitel svádí Julliete Lewisovou - to co ona předvádí, to je famózní herecký koncert. Dal bych i za pět, ale konec je bohužel blbej, klasicky hollywoodsky natahovanej. (11.05.2003)

Martin Scorsese je holt pan režisér. Navíc jeho dvorním hercem není jen tak někdo, ale Robert De Niro (kterého v poslední době vystřídal Leonardo DiCaprio). A tohle spojení funguje. Mys hrůzy je geniálně stupňovaná atmosféra strachu, která prostě nemá chybu. Advokát, který před lety porušil všechny kodexy a zatajil důkaz ve prospěch svého klienta, který si odseděl 14 let a teď se chce pomstít. Doporučuji sledovat v noci! (07.07.2010)

Délka, obávám se, neodpovídá materiálu a scénáři. Tudíž se často opakuje předešlé, spousta věcí se říká obrazem, a poté znovu slovem, prudký nájezdy kamery ze strany čelné k postavám a časté vertikální náklony musejí falešně urychlovat příběh a přidávat mu na napětí... svým způsobem je pozoruhodný, jak tuhle ohyzdnou špeluňku Scorsese vytapetoval. Na druhou stranu totálně selhal při změně žánru v poslední půlhodince a při pochopení základních veličin dramatu: Zatímco Hitchcock hlásal „napětí a nepravděpodobnost“, Scorsese hlásá „překvapení a pravděpodobnost“, v čemž se bohužel mílí. Mys hrůzy, toť dobrotivá vzpomínka na život než život sám. Oproti Dějinám násilí nebo Strašákům řadové zboží. (17.11.2008)