Barva peněz

Až do Mysu hrůzy Scorseseho největší komerční úspěch je ve vícero ohledech esenciálně osmdesátkovým filmem. Jakožto pokračování Harzadního hráče zapadá Barva peněz do dobové módy sequelů, druhou největší roli dostal Tom Cruise, tehdy velmi čerstvě proslavený Top Gunem a díky hudbě a kameře jde o velmi cool podívanou. Přesto Barva peněz není typickým, lehko zaměnitelným osmdesátkovým produktem, ale osobitým dílem filmaře s poměrně jasnou vizí. Cool jsou Scorseseho filmy přinejmenším od Špinavých ulic, takže (audio)vizuální styl nebyl reakcí na dobový požadavek vnějškově efektních podívaných – doba naopak konečně dohnala Scorseseho. K mylným závěrům by mohlo vést také obsazení ke hvězdám stoupajícího amerického zlatíčka. Scénář sice nestraní ani jemu, ani Newmanovi, ale rozhodně nejde o tehdy žádanou variaci příběhu, v němž se mladé štěně učí novým kouskům od starého, nepoučitelného psa. Vztah mezi cynickým Eddiem a namachrovaným Vincentem navíc v druhém plánu odráží pohyby ve filmovém průmyslu jako takovém, konkrétně hollywoodské přerozdělování moci: z rukou starých mazáků do tlap dychtivých mladých yuppies. A tak zatímco Newmanovi, jenž nemá příliš kam stoupat (a zároveň nechce nikam spadnou), již prakticky nezbývá, než s nostalgií rekapitulovat svou kariéru a dělat si pořádek v životních prioritách, Cruise, který na začátku výstižně pracuje v hračkářství, s nebetyčnou arogancí a bez jakéhokoli respektu předvádí, že na něj, jak se sám domnívá, nikdo nemá. Zatvrzelí jsou oba, nepoučitelný jenom mladší z nich. Neboť jestli jsem poslední záběr pochopil správně, Eddie se, poté, co zkrachuje jeho plán získat nad svým učněm kontrolu (a jako bonus na něm vydělat nějaké peníze), vrací nejen do hry, ale hlavně ke hře pro hru samotnou. Po dlouhých letech cynického přechytračování druhých a dokazování si bůhvíčeho se konečně stává skutečným biliárovým králem. Co na tom, že má jeho království rozměry zhruba dva metry čtverečné – prohrál a vyhrál na něm nejdůležitější bitvy svého života. Význam tohoto objektu s povrchem barvy peněz pro oba (proti)hráče neustále zdůrazňuje kamera, nacházející se často ve výši stolu a připomínajícími svými prudkými nájezdy na postavy kulečníkové šťouchy. Stejně jako si Newman svým charismatem dokáže během chvilky podmanit scénu, umí takto Scorsese v pár vteřinách navodit potřebnou atmosféru a připravit nás na významnost události, k níž má dojít. Pravdou však je, že jednotlivé scény, jakkoli nápaditě zrežírované jsou si výsledným „feelingem“ dost podobné a po dvou hodinách jsem byl neskonale rád, že můžu z těch zakouřených heren konečně vypadnout. Přesto hodně, hodně stylové pokoukaní s jedním z nejlepších pozdních Newmanových výkonů. 75% Zajímavé komentáře: berg.12, Silas (07.10.2012)

"Ešte jedna hra.“ - „Už nie, som bez peňazí.“ - „Tak si zahráme len tak.“ - „Len tak?“ - „Len tak. Nie pre prachy. Len tak. Pre hru.“ Džentlmenská hra s pravidlami, ktoré je radosť postupne, rad za radom, objavovať a neustále sa zlepšovať, napredovať. Film s dobrými postavami a s dobrým príbehom o niečom. Ale najviac ma paradoxne možno bavila krátka etuda Foresta Whitakera. (12.12.2006)

Slabší Martyho film, ale i on měl jistě právo na oddech... Scorsese svůj snímek (jde o volné pokračování o 25 let staršího filmu Hazardní hráč, kde se můžeme setkat s mladým Eddiem Felsenem, tehdy ještě dravým žralokem kulečníkových heren...) zasazuje do prostředí kulečníkových heren a pool je to ústřední, oč tu běží, ale občas také o peníze, čest, hrdost, sebeutvrzení a sebeuspokojení... Marty si sice vyhrál s kamerou a střihem, herní kulečníkové pasáže jsou nápadité a někdy i vizuálně úchvatné, zajímavý je prvek střídání generací, vše je ale tak načichlé 80. léty, že to filmu ubližuje...účesy a oblečení, stejně jako orámování snímku tou podivnou hudbou (souhlasím s Francisem), to už dnes působí jak smutné retro. Přesto je postava stárnoucího hráče, který by rád předal něco ze svých zkušeností, ale zároveň by ještě rád ukázal, že nepatří do starého železa, dobře prokreslená a zahraná. Horší už je to s jeho mladým partnerem - okázalým a sebestředným floutkem. Zajímavé, že Scorsese vsadil právě na Cruiseho. Asi kvůli tomu účesu... :-) (04.10.2008)

Celá postava Paula Newmana je mi nesympatická až protivná. Raději sleduji Toma Cruise jako floutka, který se učí řemeslu a všech nečestných her v pozadí nádherné klubové zábavy, biliáru. Scorsese si vybral trochu jednodušší a odlehčený film, který díky kvalitě Cruise a Newmana vydrží i s průměrnou režií. Film působí příjemně, koncem nikoho neurazí, ale rozhodně nejde o něco co musíte vidět za každou cenu. (13.03.2007)

Je škoda poměrně slabého scénáře, protože jinak filmu nemám moc co vyčíst, zejména po herecké stránce je to radost. Tom se po boku Paula vyšvihl k výbornému hereckému výkonu, Paul je Paul a Mary Elizabeth disponuje oblíbeným ženským duálem, krása/ talent. Márty samozřejmě točit umí a krom kulečníkových heren a perfetkního nasnímání koulečníkování se mě moc líbily nenápadné záběry ulic a domů v pozádí při dialozích hlavních hrdinů. (23.01.2017)