Hlad

Do Tonyho Scotta bych neřekl, že vytvoří takto psychologický počin o upírech, který má hodně blízko k vynikajícímu Interview s Upírem. Romance plná existenciálních otázek nemá takový šmrnc jako u zmíněného filmu a tempo je místy moc uspávací, ale naštěstí v závěru chytí správný spád. Hudba je s vizuálem dokonale propojena a už jen díky tomu stojí film za shlédnutí.......7/10 (28.04.2017)

Tahle červená chutná trochu jinak...Upíři, to není jenom Twilight sága, Blade či Underworld. A Tony Scott, to nejsou jen nezastavitelné dopravní prostředky a vizuálně orgastické adrenalinové jízdy (i když, co si budeme povídat, nikdo je neumí tak jako on). Hunger je na pana režiséra neobvykle komorní snímek s až éterickým nádechem a enigmatickou atmosférou. Zvláštní a těžko zařaditelný film, který se netrefí do vkusu každému. Mně tenhle jiný pohled ale vcelku zaujal a přišel mi originální. Ovšem když už nic, tak kvůli “oné“ scéně mezi Catherine a Susan ho stojí za to vidět. Navíc zaručuju, že v takovém podání jste tato (ve filmovém průmyslu dnes tak populární) krvežíznivá stvoření ještě neviděli. (17.06.2012)

Bowie, Deneuve a Sarandon v jednom filmu, tak to je magická kombinace, ne-li přímo vražedná. Bez nich by tenhle umělecký a extravagantní kousek byl jen nic neříkajícím výstřelem do tmy. David Bowie se ve filmu skoro ani neohřál. Předčasně zestárnul a vypadl ze hry. Nadpozemsky krásná Deneuve nutně potřebovala společnost a někoho s kým by mohla sdílet svou prastarou kletbu. Do oka jí padla Sarandon, která jednoho dne zazvonila u jejích dvěří a sháněla se po manželovi. Samozřejmě jí svede a tak se i ze Susan Sarandon stane upírka lačnící po lidské krvi, kterou ale začne trápit svědomí, ne jen věčný hlad. Teď bez legrace Catherine Deneuve byla opravdu nadpozemsky krásná upírka, ale já jsem sledovala film hlavně kvůli Bowiemu. (19.11.2009)

„Věčné tlení v zatracení, láska z rakve zuby cení.“ Ty cením i já a vzteky vřeštím jako ta pokusná opice. Nad dějovým veletočem, který pouští žilou pravidlům krvesajného univerza. Upírka páchá sebevraždu říznutím si tepny na krku. To jde?! Se slzou v oku vzpomínám na Sang-hyeon, upřeně hledícího do vycházejícího slunce. Taková upíří sebevražda má glanc a dává smysl, po technické stránce. Škoda, protože Miriam a tíseň z vlastní nesmrtelnosti (coby protikladu lidské existenciální úzkosti), hrůza z věčné samoty a prázdnoty mysli, ta byla vykreslena sugestivně. Dráp do srdce mi zaťala i Sarah „urychlovačem stárnutí“ a před očima se rozkládající opičkou. OKÉNKO STRACHU: [][] Olezlý David Bowie. Ráno věčný mladík, večer svraštělý geront. Celej já. [] Láska odložená na půdu do rakve, na kterou už jen serou holubi. [] „Věčné tlení bez vysvobození.“ [][] Hm... To jim to věčné tlení moc dlouho nevydrželo, když vyskákali z rakví jako křepelky, viz „valčík s vyschlými upíry.“ To je tak, když poeticky vlající záclony a další artové laskominy jsou povýšeny nad logiku příběhu. (13.08.2024)

Můj jedenáctidenní půst v hororu přerušil až Hlad (imho asi moje nejdelší přestávka od něj). Sice nenasytil, ale chutnal zatraceně dobře. Upířina je to silně elektrizující, místy až gotizující. Hodně odlišná od pokrevních bratříčků a sestřiček. Žádné rychlé střihy pana Scotta, ale dlouhé záběry na bílé, ve větru vlající záclony, často znějící vážnou hudbu, pomaloučké tempo, to celé zabalené do artové slupky. Plus soustředěné herecké výkony, z nichž se vryje do paměti hlavně ten Bowieho. Navíc, ten závěrečný valčík s vyschlými upíry je poměrně intenzivní záležitostí. Takže kozy Susan Sarandon a cameo rolička Willema Dafoa jsou už pouze detaily. Sice příjemnými, ale detaily. (11.06.2014)