Neporažení

Mísí se ve mě kladné a záporné pocity, po shlédnutí tohoto skutečně válečného filmu. Na jedné straně souhlasím s vykreslením naší povahy (hrdinové, pseudohrdinové a samozřejmě podvraťáci) a těší mě hrdinství a odhodlání, které v sobě naši předci měli (nebo aspoň chtěli mít). Na druhé straně se bohužel až moc projevuje komunistická supervize, která dojem hodně kazí. Výrazné jsou role Ladislava Chudíka (štábní velitel, jediný hrdina nekomunista), Martina Růžka (zrádce), Svatopluka Beneše ("opilec"), Josefa Vinkláře (básník) a v opačném gardu Jiřího Sováka, který svým trapným nadšením a přehrávaným hrdinstvím přivozoval spíše úsměv, než něco jiného. Bojové scény jsou v dobovém standardu, ale objektivně vzato, tento film by neměl být zapomenut! (11.08.2006)

Mareše, Deyla a ostatních komunistů mi bylo fakt líto... tolik bojovali za naši vlast, a přitom si neuvědomili, že by je za to Moskva rozhodně nepochválila, protože dělnická třída nemá krvácet v buržoazních národních válkách. Správný komunista se do odboje zapojí až po napadení SSSR, jak nám předvedla naše KSČ. Tím nechci říct, že se komunisti ve filmu projevovali hloupě, naopak, Deyl sice nejprve kulometem kosil co se dalo, ale pak si chytře uvědomil, že na druhé straně stojí taky dělníci, byť v jiných uniformách. Proto se pod průhlednou záminkou zavolání pomoci pomalu vytratil, ačkoli do té továrny mohl zavolat rovnou z kasáren, neboť jak další vývoj ukázal, telefon v pohodě fungoval. Zato Mareš zůstal zaslepený až do konce, navíc prokázal, že nikdy nechoval žádné zvíře, jinak by nemohl protivníkům nadávat do německých psů. Hodně mě pobavil začátek, kde jedním z těch, kdo nejvíc protestoval proti příkazu k opuštění opevnění po Mnichovské dohodě, byl Slovák. To už fakt autoři přehnali. (20.12.2012)

Válečná fantazie z naší nedávné historie. S místeckou přestřelkou ze dne 14. března 1939 to nemá mnoho společného. Odpor místecké posádky autory pouze inspiroval, v žádném případě se nejedná o nějakou rekonstrukci. Pokud ale je divák ochoten nebrat v potaz, že se jedná o vlastně smyšlený příběh, dočká se docela působivého dobového válečného filmu. Vedle toho, že je snímek dobře natočen, je ale třeba se ještě vyrovnat s ideologickou stránkou, která jej poněkud zatěžuje. Vykreslení trojlístku velících důstojníků jako slabocha, opilce a kolaboranta a značné zveličení role desátníka komunisty, s nímž se velitel posádky radí, co má dělat, to jsou příklady momentů, které filmu škodí. (18.09.2007)

Před velkorysou expozicí z mobilizace bych uvítal, kdyby režisér věnoval větší prostor osobnostnímu vystižení jednotlivých postav (např. retrospektivními vstupy či /ještě raději/ živějšími interakcemi). Sice všechny zrovna ploše nepůsobí, ale důraz na to, jak spoluutvářejí dějiny, podpořený zjevnou komunistickou tendencí, z nich činí opravdu jen loutky ve velkém revolučním spektáklu. Historické vyprávění současně všechny upozaďuje a soustavně nasvěcuje jen vyloženě kladné nebo záporné příklady. Z toho těží především Gustav Hevrle, jako téměř vždy charismatický a sympatický, zatímco na to doplácí Jiří Sovák nebo mladý Josef Vinklář. Zato Jaroslav Mareš si se svou nečekaně charakterní rolí – přes relativně nevelký prostor – vystačil: obětoval vše pathosu a s odpovídajícím gestem také vydechl. Stejně jako Ladislav Chudík ovšem není ani on přesvědčivý. Již jeho dikce a intonace napovídá, že nemusí být takovým, jak se zdá. Zato Rudolf Deyl ml. vystihl nezištnost a odvahu přesvědčeného komunisty dokonale a divák nezapochybuje ani o ženských hrdinkách. (01.03.2024)

Odporná zhůvěřilost. Jiří Sequens byl skvělý režisér ale námět a scénář tohoto blábolu je blivně sračkoidní. Růžek je buržoazní důstojník, který pochopil situaci, je tedy zrádce. Ladislav Chudík je buržoazní důstojník a tak si radši provětrá mozek kulkou. Svatopluk Beneš je buržoazní důstojník a je to pochopitelně slaboch. Hrdinové jsou primitiv Sovák a pochopitelně komouš Deyl. Dejte zbraně dělníkům! To by to dopadlo. I v tomto příběhu to dopadá! Obětujeme pár civilistů, zabijeme řádově 5 fašistů, rozbijeme všechno na mraky, na rozkazy serem atd. A pak hrdinně padnem. Prostě příručka o tom jak se válčit nemá. Příběh o nezodpovědnosti... (21.01.2011)