Memories

Je to dosť dobrý poviedkový animovaný sci-fi film. Tvoria ho tri poviedky, prvá o posádke vesmírnej lode, ktorá zachytí núdzový signál zo zničenej lode v jednej nebezpečnej oblasti, ale aj tak sa ju rozhodnú preskúmať a dvaja záchranári nielen postupne zisťujú, že patrila slávnej opernej speváčke, no hlavne sa stávajú svedkami nadprirodzených javov, ktorým nerozumejú, druhá o pracovníkovi zdravotníckeho zariadenia, ktorý má chrípku a tak sa rozhodne vziať si jeden z experimentálnych liekov, lenže si vezme ten nesprávny a nevedome sa z neho stane mimoriadne nebezpečná biologická zbrať, ktorá sa stáva hrozbou pre celú krajinu a tretia o chlapcovi žijúcom v opevnenom meste, ktoré je v neustálom vojnovom stave a hlavným zmyslom života všetkych obyvateľov je boj s nevideným nepriateľom prostredníctvom ťažkých diel. So spracovaním som dosť spokojný, poviedky majú spoločný len žáner, takže animované sci-fi, inak sú prakticky úplne odlišné, takže poteší slušná rozmanitosť, ale vynikajú hlavne prvé dve. Prvá poviedka je až prekvapivo kvalitná, celé mi to prišlo nadmieru inteligentné a dokonca aj celkom originálne, dej je nepredvídateľný a dosť zaujímavý, poteší pár napínavých častí a skvelý výber hudby, no hlavne si ma to získalo tou príjemnou melancholickou atmosférou a fylozofickým štýlom. Toto by som rozhodne chcel vidieť v plnohodnotnej filmovej verzii, kľudne aj stále animovanej (80%). Druhá je vlastne úplne béčková, ale tým najlepším možným spôsobom, sadol mi humor a hlavne celé to absurdné prevedenie, či už veľkoleposťou, ale hlavne tým, že hlavný hrdina si po celý čas nie je vedomý, že práve on je tou hrozbou. A keď do deja ešte vstúpi aj armáda, čo je pritom väčšiu časť poviedky, o skvelú zábavu je postarané (80%). Tretia sa im už nemá šancu vyrovnať, navyše aj dĺžkou im je len polovičná, takže sa nejedná o plnohodnotný diel filmu, ale aj tak jeden deň z pohľadu chlapca v tomto zaujímavom meste má svoje čaro a celkom ma to aj bavilo. (60%). Dobre je na tom aj vizuálna stránka, ale skôr pri prvých dvoch, v tomto opäť tá tretia zaostáva, ale ani toto nie je zlé. Tieto poviedkové filmy pozerávam rád, ale vždy ma trochu mrzí, že nejaká z nich nie je plnohodnotným filmom a v tomto prípade je to hlavne tá prvá, ktorá by mala veľkú šancu sa stať žánrovým kultom, no aj tá druhá by potešila. Ale aj v tomto štýle je to stále nadmieru kvalitné anime. 77% (21.04.2014)

Naprostá šleha. Tři, na sobě nezávislé povídky, každá úchvatná svým vlastním vizuálním pojetím, nám předkládaji typickou ukázku toho, jací jsou Japonci geniální šílenci. Magnetická Růže je příběh o čtvěřici vesmírných popelářů, kteří se dostanou na jakousi záhadnouplanetu. Po animační stránc zcela brilantní povídka pracující až s hororovými prvky a obsahující scény, jež svou monumentalitou překonávají Vesmírnou Odysseu, je následována Smrdící Bombou, příběhu o člověku, jemuž nikdo nemůže pomoct, ale který je sám nebezpečný svému okolí, nejen pro smrad,který vydává, ale i pro hloupost, kvůli níž si neuvědomuje hrozbu, jakou sám představuje. Skvělý mix tragédie a proklatě černé komedie, místy připomínající AKIRU. Největší ujetost je pak závěrečná povídka, Město Kanónů. Vize utopické, totalitní společnosti, která funguje na strachu z nepřítele, ost možná neexistujícího. Všichni lidé proto pracují aby mohli vystřelit z kanónu. Po vizuální stránce velmi stylizovaná, po formální stránce obecně téměř extrémní podívaná. Dlouhé záběry (bezmála 5ti minutový celek, zachycující celou přípravu kanónu k výstřelu), velmi zvláštní "hubda"... Těžko říct, který z jednotlivých příběhů je lepší, srovnávat je je téměř nemožné. Rozhodně ale nesmí tento film chybět ve sbírce žádného Otaku. (09.11.2006)

III příběhy o mlhavosti, podmanivosti, pomíjovisti a vzniku vzpomínek, jakési artefaktu stojícího mimo běžné chápání. I. je jakousi zvláštní linoucí vzpomínkou na zašlá léta a potřebu je znovu oživit - doslova zahustit životem. II příběh je jakousi legráckou - tragikomickou vzpomínkou na troubu, který to všechno zvoral. III příběh je podobentství o vzpomínce, která ještě nevznikla a letí jako dělová nábojnice někam do neznáma... Nádhera! (25.05.2009)

Magnetická ruža ma moc nebavila, táto téma bola dostatočne vydrenená v iných anime (aj keď, priznávam, anime mladšieho dáta). Smradľavá bomba ma začala baviť až s príchodom armády a záverečná pointa bola priehľadná jak bráchove trenky. Naproti tomu Mesto kanónov je dielo ohromujúce svojím perfektne štylizovaným vizuálom (tie farby!). Škoda že v Japonsku vzniká tak málo filmov (a pravdepodobne aj málo comicsov) s originálnym poňatím mangy a keď už, tak ich naštvaná obec hard-core otaku skope pod zem, pretože to vraj "nieje pekné" (viď štýl kresby vo filmoch Masaaki Yuasa a Satoshi Kona). (15.12.2007)