Tacones lejanos
Talons aiguilles
Vysoké opätky
High Heels
Režie:
Pedro AlmodóvarScénář:
Pedro AlmodóvarKamera:
Alfredo MayoHudba:
Rjúiči SakamotoHrají:
Victoria Abril, Marisa Paredes, Miguel Bosé, Féodor Atkine, Javier Bardem, Rocío Muñoz, Anna Lizaran, Cristina Marcos, Agustín Almodóvar, Mayrata O'Wisiedo (více)Obsahy(2)
Mezi slavnou zpěvačkou Becky del Páramo a její dcerou Rebeccou panuje dlouholeté napětí. Rebecca trpí matčinou popularitou a k její nejistotě a méněcennosti přispívá i to, že populární a zaneprázdněná matka se o ni starala a zajímala jen sporadicky. Když se Becky po 15 letech vrací do vlasti, její dospělá dcera je odhodlána se s problematickým vztahem vypořádat. Mezi ženami však záhy propukne nový konflikt kvůli Manuelovi – bývalému milenci matky a současnému manželovi dcery. Propletené rodinné vztahy brzy fatálně naruší vražda...
Film zosobňuje přechod mezi ranými Almodóvarovými filmy s jejich bláznivou komikou a perverzní sexualitou a pozdějšími citově vypjatými melodramaty. Almodóvar klade důraz především na vyjádření emocí a možná proto dokáže suverénně a vkusně natočit zápletku, jejíž převyprávění by vyznělo neskutečně či banálně. Strhující výkony herců v tenatech tragikomických vztahů podtrhuje hudba Rjúičiho Sakamota. Za povšimnutí stojí vizuální stránka filmu včetně oděvů a doplňků obou hlavních hrdinek, z nichž některé (náušnice, podpatky) hrají v příběhu důležitou roli.
(Česká televize)
Recenze (73)
8/10 Takovy stary (starsi ;]]) dobry typicky Almodovar, tak jak ho mame vsichni radi - nebo aspon ja ;]] Vztahy, co se jevi na prvni pohled divakovi jednoduse, ale chyba lavky... ()
ve výsledku průměrný Almodóvar. Jako vždy vizuálně čistý a koukatelný, ale emočně ne tak silný jak znám z jiných jeho děl. I v příběhu se drží svých standardních témat a ničím zvlášť nevybočuje a bohužel ani nepřekvapuje. Čekal jsem větší napětí a zvraty, ale přesto na 4 hvězdy těsně dosáhl. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Jeden z najlepších Almodóvarových filmov, aj keď nie ten najlepší. Podobné témy Almodóvar využíva vždy a sú tam muži čo sa obliekajú ako ženy, alebo jedna dôležitá scéna, ktorá vôbec nie je ukázaná len sa povie, že sa stala. Toto čo som napísal použil režisér aj teraz. Keď vidíte jeden jeho film ako by ste videli všetky (aj keď sú aj výnimky). Tacones lejanos (High Heels) ma bavil a vzťahy jednotlivých predstaviteľov boli zaujímavé. Ono tento film niekedy išiel do ľahkej komédie aj keď neviem či to bolo zámerom, alebo je to druhotný produkt. Herecké výkony sú nadpriemerné, zápletka je zložitejšia ako sa na prvý pohľad môže zdať, preto je tento film slušný a investícia času do jeho pozretia sa oplatí. ()
Typicky Almodovarov zensky film, o zenach a pre zeny. Nuda tomuto suverenne vladne, film nema sancu muzskeho ako som ja vtiahnut. Fakt ako, snazil som sa naladit na filmovu vlnu, robil som vsetko od A pomaly az po Z, ale neslo to, neslo. Po nejakom case mi boli postavy uplne lahostajne, bolo mi jedno, co hovoria a jak konaju . 5 % ()
Přepsáno v březnu 2020. Vzdalující se podpatky je strastiplným překonáním překážek při smíření vztahu matky s dcerou. Lze tu sice zaznamenat paralely k jiným filmům, Bergmanova Podzimní sonáta je dokonce citována, ale není to podstatná věc pro film Pedra Almodóvara. Ten opět podniká expedici do středu niterných pocitů přes nadnesenou formu kriminálního thrilleru. Konfrontace pocitů vyvěrá z nejintimnější úzkosti, bolest se v zoufalství přiznává k slzám. Rozervanost vztahu je dílem vzájemného soupeření, snaživého kopírování, nedostatečné pozornosti, nenaplněného očekávání a též pocitu viny, restaurování je možné jen vykoupením sebeobětováním, nejupřímnější to akt lásky. Příběh je výstřednější, provokativní, zlehčující a sarkastický, niterná podstata pocitového rozpoložení je odhalena a vystavena na oltář neukojitelně vybarvené Almodóvarovy žádostivosti. Hlavní postavou exploze úzkosti je Rebeca Giner (velmi zajímavá Victoria Abril, jako menší a mladší Rocío Muñoz-Cobo), hlasatelka televizních zpráv. Celý dosavadní život se odehrává ve ctižádostivé snaze, ta má vést k upoutání pozornosti a konejšivým slovům uznání, je to jediné místo vhodné ke znovuzrození. Jen trable s muži se musí naučit řešit méně destruktivním způsobem. Příčinou exploze niterné úzkosti je Becky del Páramo (vynikající Marisa Paredes), populární zpěvačka a matka Rebecy s nedostatečnou péči dětského poznávání světa. Uhýbá se před možností výčitek, přesto je jen smíření osvobozující. Hlavní mužskou postavou je Letal alias Hugo alias Juez Domínguez (zajímavý Miguel Bosé), v kabaretních výstupech Becky napodobující transvestita, natěšený narkoman a soudce, vyšetřující krvavý zločin. Spravedlnost využívá své další role k pátrání i niternému uspokojení. Láska kvete bizarním soustředěním touhy. K výraznějším postavám patří také Manuel Giner (příjemný Féodor Atkine), manžel Rebecy, bývalý novinář a současný šéf televizní stanice. Ženská láska není určená k trvalému užívání. Z dalších rolí: ze zmizení milence zmatená a Rebece ve vězení pomáhající sociální pracovnice Paula (Cristina Marcos), televizní moderátorka zpráv pro hluchoněmé a Manuelova nejnovější milenka Isabel (Miriam Díaz-Aroca), cyničtější a dominantnější nevlastní Rebečin otec Alberto (Pedro Díez del Corral), soudcova radící matka (Mayrata O'Wisiedo), Beckyina sekretářka Margarita (Anna Lizaran), či přirozená autorita mezi uvězněnými ženami, ztepilá Suzanna (Bibiana Fernández). Vysoké podpatky, či přesněji Vzdalující se podpatky, jsou narcistní výstředností černého humoru, zlehčujícím sarkasmem a prozářenou kresbou niterného rozvratu v úzkosti a vůni vášně. Zábavná extravagance. ()
49. Zlatý Glóbus za rok 1991 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Španělsko ()
----- "Já jsem ho nezabila. Člověk nezabije manžela dcery dva dny před premiérou.“ ----- VELICE slibně rozehraná a sympaticky komplikovaná zápletka selhává v okamžiku, kdy má v úmyslu ohromit. Konfrontace matky a dcery a vývoj jejich neurovnaného a rozporuplného vztahu jsou vylíčené zcela uvěřitelně a obsahují hodně silné momenty, kriminální linie spoluvytváří osobitou atmosféru a v podstatě jí nemám co vytknout ... Jenomže v příběhu se vyskytuje (kromě jiného) ještě jedna důležitá osoba, jejíž pravá identita je posléze odhalena. K tomu bych chtěla podotknout, že ačkoli občas bývám dosti naivní až mírně natvrdlá, tentokrát mě vývoj událostí nepřekvapil. To ovšem nic nemění na tom, že mě značně otrávil … Nejde ani tak o fakta jako o styl, jakým mně byla předhozena. Téhle hře nějak nejsem schopná na sto procent uvěřit. P.S.: ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Nehledě na to, že ona nejmenovaná osoba je mi paradoxně sympatičtější v úvodu snímku nežli po odkrytí její řekněme "serióznější“, až přespříliš uhlazené stránky … asi mám špatný vkus … ;-) ()
Nebudu to rozebírat, prostě - Pedro, to je ono, ANO ! ()
Almodóvar odkazuje na Bergmanovu Podzimní sonátu, ovšem její genialitě se nepřiblížil. Bergman oprostil příběh od všeho smetí, a ukazuje vztah dominantní sobecká matka - submisivní dcera ve celé své brutální nahotě. Naopak Almodóvar ho plní zbytečným smetím, někdy až trapným (tanec ve vězení), a zakončuje ho slzavým sentimentálním závěrem (obětování se). Přitom je zde mnoho skvělých nápadů, které by unesly celý film. Dcera fixovaná na matku má sex s transvestitou imitujícím její matku - tento motiv se měl rozvíjet, nikoliv ta telenovela s vraždou. ()
Almodóvar prokázal náklonnost k nízkému stylu, a to nikoliv detektivnímu. S nadhledem zvládnutá (zajímavě kontrastní) hudba R.Sakamota. Každý partner nedopadne tak bezbolestně jako vícegenerační lamači srdcí Pažout-Vašut, natož ing.Járský-Pivec. ()
Film hýřící barevností, pestrostí, „slunnými,“ jasnými a vzrušujícími barvami, s dominující převahou červeně a rudě kolorovaného „pozlátka“ (od kulis, přes auta, šaty, líčení, módní doplňky, šperky…) evokující smyslnost, vášeň, dráždivost, horkou španělskou krev, ale i životní sílu. Hlavní hrdinky (matka s dcerou) se vyznačují úspěšným profesním zázemím, obě jsou představitelkami „vyšší“ společenské vrstvy a patří mezi tzv. hvězdy mediálního nebe. Jsou atraktivní, elegantně živelné, mají rády luxusní životní styl. Obě se však nacházejí v jisté citové rezervovanosti jedna k druhé. Ovšem, až vražda sukničkářského manžela dcery a bývalého milence matky, mezi nimi vytvoří, leč na krátkou dobu, nesmazatelné pouto. Klíčovou roli v jejich životě sehrává také „muž několika tváří a jmen.“ Metaforickým podobenstvím rovněž i ony vysoké podpatky zlehounka klapají a otevírají bránu k vzájemné komunikaci, citovému ulpění a pochopení matky s dcerou. ()
Vždycky jsem si lámal hlavu, kde se na světě berou takové ty paruky a přilepovací vousy, na kterých jde z dálky poznat, že jsou to paruky a přilepovací vousy. A tenhle film je jejich líheň! A taky líheň transvestitů (Almodóvar je na ně asi nějakej úchylnej), protože i ženy herečky byly většinou tak škaredé, že vypadaly jak převlečenej chlap. A když už trochu připomínají ženu, jsou to ženy od pohledu fridigní, staré můry, fuj. Prostě režisérův vkus pro výběr hereček je nějakej divnej. Jako celej film - a nemyslím to v dobrém smyslu. Artová podívaná pro "náročného" diváka, tak by to určitě někde mohli nazvat. Mě to ale přijde jako nepřirozená dějová fraška (jakési nesmyslné cosi o ničem, propletenec nesympatickejch postav) s nepřirozenými herci a herečkami, jejichž herectví nebylo herectví, ale snaha o herectví. Ježiš ti byli tak strašní. Pak mi tam vadil divnej zvuk, jak kdyby všechny dialogy byly postsynchrony, nebo nevím. Proč se to jmenuje Vysoké podpatky, to mi asi uniklo. Co mi od začátku ale neuniklo, tak právě ty přilepovací vousy a paruky, takže mě to trápilo celej film - kromě toho, že se na základě toho dalo všechno předvídat. Příště si místo Almodóvara raději dám žvýkačku Pedro. ()
Tento film obsahuje všechny Almodóvarovské atributy, které mám ráda. Transvestity, detektivní zápletku s vraždou, změnu identity, barevnost, temperamentní ženy s velkými náušnicemi, erotické ( spíš sexuální) scény, které se jen tak nevidí a specifické vztahové komplikace. Přesto ale nedosahuje efektu ostatních filmů. Vztah matky s dcerou mi připadal cizí a nevěrohodný, ale problém byl také v tom, že se mi nelíbila Rebecca. Potřebovala bych tam jiný typ herečky. Nechápu tudíž, co na ní ten transvestita viděl. Ale ze všeho nejvíc mi vadila změna identity. SPOILER. Transvestita, který se nedokáže převléknout za jinou osobu a působí jako tvarohový panák - tak to mi zkazilo další potencionální napínavý moment ()
Oproti ostatným almodrámam vcelku pomalé. ()
Všimla jsem si detailu, který je ve filmu docela "na očích" - nejsou to ani tak podpatky, které jsou v názvu a zazní tam a kvůli čemu je pak těhotná... ale náušnice - všimli jste si toho? Jak hlavně hlavní hrdinky, mají obrovské náušnice? Ale námět zpracovaný dobře... :-) ()
nie ()
Byly zářivé šaty herců nové, nebo snad byly vyprány v Perwollu? Ne, ty musely být nové! Z těch výrazných barev, hlavně ze zářivě červené, mi až přecházel zrak. Po vizuální stránce to byla opravdu pastva pro oči, po obsahové stránce bylo zajímavé sledovat, jak se Almodóvar popere s předlohou dějově připomínající telenovelu, zvládl to opravdu bravurně. Zajímavý film, ale bohužel na 5* mu malinko něco chybělo a k závěru, kdy už jsme znali pravdu, tam chyběl poněkud rychlejší spád. ()
16. 05. 2012 (134.); film neamerické produkce, byl jsem zvědav na pana Almodóvara, nezklamal mě ()
Slabší Almodovar. Opět velmi barevný. Příběh je sice zajímavý a zvláštně propletený, ale nemá to prostě šťávu. Podle mě je to dáno hodně tím, že herci jsou vyloženě průměrní. Je to zabitý velmi dobrý nápad. Dosti nudné místy. ()
Vysoké podpatky cením o cosi níže než Vše o mé matce, přesto si zaslouží stejné hodnocení. Drama, v jehož pozadí je zvláštní atmosféra sexu. Vztah mezi matkou a dcerou je značně pokřivený matčinou kariérou a její dlouhodobou nepřítomností v životě dcery. Kamenem úrazu se stává, když si dcera vezme za manžela matčina (bývalého?) milence. Jednalo se o naschvál či o nevědomost? Vzájemné reakce byly zvláštní a až násilná smrt tohoto muže rozvířila dceřino nevědomí. Od plic dala matce najevo svou nenávist halenou do oddané lásky. Nevím, jestli se v matce hnulo svědomí, ale břímě viny ve vraždě zetě přebrala na sebe. Dalším aktérem byl policejní vyšetřovatel, který byl podjatý už na samém počátku vyšetřování. Bylo to překvapivé poznání. Ta scéna v šatně byla sexy a živelná. Z herců opět excelovala Marisa Paredes a po jejím boku v roli dcery Victoria Abril. ()