Walkabout
Walkabout
Walkabout
Režie:
Nicolas RoegScénář:
Edward BondKamera:
Nicolas RoegHudba:
John BarryHrají:
Jenny Agutter, David Gulpilil, Luc Roeg, John Meillon, Barry Donnelly, Hilary Bamberger, Carlo ManchiniObsahy(1)
Dívka a chlapec (jména se nedozvíme a nejsou důležitá) se jednoho dne vydávají autem se svým otcem na piknik do pustiny. Tam dojde k překvapivému zvratu. Poté, co se otec pokusí své děti zastřelit, obrátí zbraň proti sobě a zapálí auto. Sourozenci se pak vydávají zpátky do civilizace. Pro děti vychované ve městě to není snadná cesta. Nebýt toho, že se k nim později připojí domorodý mladík, není jisté, jestli by přežili. Onen mladík právě podstupuje dlouhou zkoušku dospělosti, během které se o sebe musí postarat úplně sám a přežitím v divočině dokázat, že už patří mezi muže. Dvojice sourozenců tuto zkoušku částečně absolvuje s ním tím, že jsou oba nuceni změnit své postoje, návyky i intuici. Na dívce vidíme, jak se učí přebírat odpovědnost a jak začíná chápat své ženství, na jejím bratrovi zase to, že se v něm už rodí budoucí dospělý muž, schopný komunikovat a rozhodovat se. (ČSFD)
(více)Recenze (82)
Je par momentu, ktere mne ve filmu nebyly jasne. Nebo spis pricina techto mometu ale asi to tak mam byt. Clovek nemuzu chapat vsechno a zase na druhou stranu to vnaselo hodne tajemna do filmu, ktery byl hrou vynikajicho australskeho svetla a mlade zeny a muze s australskou prirodou. Zajimave strihy mezi krasnou nahou divkou a mladym chlapcem, ktery je prave na lovu. ()
Ohromující filmová esej o vztahu člověka a přírody. ()
Urcite filmu nelze uprit jista originalita zpracovani. Je zde hned nekolik zajimavych a krasnych zaberu. Ale pribeh je prosty, nekdy az spatny... Presto nejde o zadnou tuctovou zalezitost. Hlavni hrdinka je moc pekna holka. ()
Zvláštny, sčasti kontroverzný film. Úplne by postačila aj jednoduchá zápletka o hľadaní cesty zpäť z buša do civilizácie. Tvorcovia sa ale snažili o filozofický presah a ten to miestami dokafral. Prirovnávať divočinu k nahote a bezstrarosnosti a civilizáciu k brutalite, nude a bezzmyselnosti je scestné. Nepochopil som ten úvod, kde otec rodiny si vyšiel na výlet a potom začal ostreľovať vlastné deti, aby sa následne odbachol sám. Pod spracovanie sa podpísala aj nízkorozpočtovosť. Nadhodnotený film. ()
Nevšední baladický zážitek, u kterého po celou dobu zní jedna z nejkrásnější filmové hudby filmového světa vůbec. TV Nova to v devadesátých letech uváděla pouze pod názvem "Cesta", proto jsem tento skvost dlouho nemohl nikde najít a měl jsem jej uchovaný pouze ve svých vzpomínkách, teď po opětovné projekci nemohu hodnotit jinak než plným počtem a docela mě i překapuje ne moc vysoké hodnocení (78%) na takovou perlu, která by si určitě zasloužila mnohem vyšší průměr. ()
No tak kultovní bych to zrovna nenazval. Jenny Agutter byla sice krásná a malej fakan nebyl tak moc otravnej, jak jsem se ze začátku bál. Ale přesto otravnej byl. Pěkny záběry, ale že by mě ten film nějak moc oslovil, to zas né. Zajimavy to bylo jenom tím, že v jedné z hlavních rolí hrál původní obyvatel Austrálie a tou přírodou. ()
hmm... ()
Snová připomínka dobrovolně zapomínané přirozenosti – chtěl jsem napsat elegie, ale ono to vlastně není o žalu, ani to nekonstruuje new age teorie, nepřesvědčuje, neobviňuje, jenom konstatuje cosi o naší povaze, litující, ale přesto opouštějící, v zájmu pohodlí a naučených pravidel prchající před změnou i porozuměním. S asociativními střihovými hrátkami, které už od Roega znám z Muže, který spadl na zemi a konvenují mi velice, s obrázky civilizace podbarvenými primárním křikem didgeridoo, který se vrací až v předzávěrečném tanci lásky/smrti, zatímco k putování buší hrají převážně smyčce jak z Tajuplného ostrova nebo se ozývá dlouhovlnné rádio se zvuky celého světa (i čeština – jazyk protinožců – na chvíli problýskne). Vyšel jsem pak ven do noční zahrady, díval se nahoru do listí a bylo mi duševně rozprostřeně. ()
Bohužel film mi nepřipadá nikterak vyjimečný, naopak se mi zdá režije dost podprůměrná a film celkově dost prvoplánový, tlačí na pilu. Tam kde si weir vystačil s par desítkami sekund k naprosto jasnému se vyjádření tam Roeg vyplaca dlouhe desitky minut a nasledne se vraci zpatky, a znova se opakuje pro pripad ze ho nikdo nechape. proste zdlouhave nudne divne, ale ne dobrym zpusobem. ()
"Nechápání", anebo jeho ztížená možnost, je v tomhle filmu o kulturní propasti mezi civilizací a přírodou klíčové. Sám jsem se přistihl, že zkouším hádat, co má která scéna znamenat. Ale lepší je jenom se koukat a nesnažit domýšlet možné přesahy, to až potom. Jediná správná interpretace stejně neexistuje. Na každý pád jde o výjimečné a inspirativní, ryze umělecké filmové dílo, které si říká o další zhlédnutí, řekněme po pár letech. Sám za sebe musím říct, že by mě nikdy nenapadlo, jak krásná může být australská poušť, jejíž krajina, fauna a flóra je tu prezentována jako skvostné Boží dílo. A jak to tam žije! Jenom se umět dívat. A chtít. ()
Tento film mi hodně připoměl tři filmy: Kanibalové - svoji surovostí k přírodě, která mi na filmu nevadila - dá se říci, že pro domorodé kmeny je to normální a když už to nevypadá humálně alespoň to není pro zábavu, ale pro zasycení hladu. Další film - Mrtvý muž - svoji plynulostí, dá se říci, že film mi přišel krásně plynoucí a hlavně průvodcem v podobě domorodce (v Mrtvém muži indiána). Další věc, kterou mi tento film připoměl je seriál Jak přežít nebo jak se to jmenuje :-). V praxi je zde dost poučně ukázáno jak rozdělat oheň, ulovit něco k jídlu, sehnat vodu - rady sice nejsou kompletní, ale velmi to přopomíná dokumentární náhled do života domorodců. Nejskvělejší shledávám neplynule vsunuté asociace na civilizovaný svět - kdy cihlová zeď je vystřídáná zaběrem na kamennou skálu, porcování masa, domorodci hrající si s vrakem auta, dítě z civilizovaného světa hrající si na stromě... Vztah domorodce a dívky není moc komplikovaný - klasická ochota a lidskost domorodců by nenechala někoho bez pomoci, v tomto případě však spolu strávili víc času než bylo zdrávo a nejspíš zafungovala chemie. Bohužel problémeme se nejspíš stala jazyková bariera, což v dnešní době začíná být větším a větším problémem. Nemám jenom verbální jazyk, stačí trocha empatie a snahy porzumět a slova mohou být zbytečná - přesto v dnešním světě se spolu s osobním kontaktem, který je v dospělosti mnohem víc formální a neosobní se vytrácí i schopnost empatie a porozumění - což může pro někoho mít fatální důsledky. Proč nedám 5 nevím - snad proto, že některé filmy, které nepochopím mě zaujmou a baví mě svoji složitostí, láká mě si je znovu a objevit v nich něco nového, u tohoto filmu se mi zdá, že vím o čem je a co se tvůrce snažil říci a důvod proč nedám plné je, že si myslím, že do toho filmu by se klidně vešlo ještě víc - při tak špičkové kameře by mi nevadilo ani kdyby byl film delší. ()
Tenhle film se snad neda hodnotit,protoze z jedne strany mi to prislo nekdy naprosto blby a nesrozumitelny,ale z druhe strany jsem snad originalnejsi a zvlastnejsi film nikdy nevidel... Proto zlata stredni cesta.. ()
Myslim, ze Roegovi sa budem do buducna vyhybat. Miestami mi to prislo ako national geographic so zlymi komentatormi a jednym domorodcom liznute gospelovym spevom z kostola prestrihane zabermi z masiarstva... ()
Walkabout znamená pre aborigénskych chlapcov veku 10-16 rokov skúšku dospelosti, kedy sú na 4 mesiace ponechaní v divočine púšte, aby sa naučili postarať sa sami o seba aj za cenu, že usmrtia iných takýchto účastníkov. Začiatok filmu je mix nastrihaných scén tehlovej steny, firmy veľkého biznisu a dievčenskej triedy, kde sa striedajú scény dýchania a hlasových cvičení. V rádiu sa hovorí o vtákovi, ktorý sa dá nachytať na svetlo, o ktorom si myslí, že je slnko a tak od pasce s jedlom neodlieta, až oslepne a stučnie tak, že nevie odletieť. Otec dvoch detí ich zoberie na aute do domovskej austrálskej púšte, začne po nich strieľať a keď netrafí a nechce sa mu ich naháňať, vytiahne kanister s benzínom, zapáli to a usmrtí aj seba. Súrodenci musia putovať púšťou za civilizáciou. Vedenie preberá staršia sestra veku asi 17 rokov nad 10 ročným bratom. Putovanie poskytuje nádherné scenérie austrálskej prírody, bohužiaľ strihané starým typom strihu, kedy sa záber, čo má zaniknúť, roztápa v zábere, ktorý práve nastupuje. Samozrejme by vyhovoval len plynulý presun na iný záber, nie 2 zábery v jednom obraze. Prvú polhodinu je dvojica sama a nachádza maličkú oázu. Keďže sestra nevie, ako pokračovať, ostávajú v nej, až dokedy nevyschne. Zachráni ich až mladý Aborigén, ktorý im nerozumie, ale pochopí chlapca, že chce vodu. Odvtedy sa nechávajú navigovať ním, pričom zábery sestriných očí sú strihané na jeho zadok a rozkrok. Do scén sa pridáva aj rádio, ktoré sa stále nevybilo a ponúka relácie ako príbehy vojny, či matematické operácie. Zábery vyhodenia na strom sú zasa strihané objavením auta Aborigénmi, ktorí sa v ňom a na ňom veselo hrajú. Máme tu aj lov kengury oštepom a jej porcovanie, ktoré by sa síce nestratilo ani v Cannibal Holocaust, ale bolo trochu miernejšie a bez romantickej hudby. Jeden z najdramatickejších momentov Aborigéna je sklamanie z lovu bielych puškami, kým on samozrejme preferuje tradičnejší spôsob. Dostávame aj jeho dvorenie, kedy tancuje vonku okolo izieb, v ktorých je hlavná hrdinka, pričom je pomaľovaný tak, že sám by sa tak pomaľovať nedokázal, ale scéna s ním a inými Aborigénmi predtým nebola. Vidíme aj najhorší dôsledok odmietnutia ženou, ale iné kultúry sú žiaľ iné kultúry. Príjemný film s hlbokým posolstvom o samostatnosti a kontraste medzi prírodou a civilizáciou, miestami však pôsobil zdĺhavo. ()
Kdo miluje Jenny, pro toho je tenhle film jako Svaty Gral...nadhera. ()
Ať žije naše skvělá, nejlepší civilizace! Takřka hlubinně ekologický film. ()
Spíše australský než britský film, který začíná jako excelentní dobrodružný survival - taťka veme své dvě děti do buše, kde mu hrábne, pokusí se je zastřelit a pak se odpálí i s autem. Děti se tak vydávají na pochod, pro malého klučinu je to jen hra, které se rychle přizpůsobuje, zatímco jeho teen sestra se musí starat. Cestou potkají mladého domorodce, který jim pomůže s jídlem, pitím a přestože si nerozumí, tak se sblíží. Krásná hudba, krásná příroda v celé své nahotě i krutosti. Navíc teenka je opravdu kočka a režisér ji ve spoustě záběrů ukáže opravdu v plné parádě včetně asi 5minutové nahaté koupací scény :) Nojo, ale to by nebyl Roeg, aby z toho neudělal artovou kravinu a tak přichází pazvuky, zastavované/opakované záběry, nesouvislé scény, absurdní situace SPOILER - nechali byste se odbýt po několikatýdenním putováním nepříjemným chlápkem? Konec je doslova ukousnutý a to jak dopadl ten domorodec... škoda mluvit :( Tak už ho holt mezi muži a ženami chodí, že nemluví stejnou řečí. Neobyčejný film se spoustou "ale", víc než na 3* to nevidím. Dobrodružný film roku 1971. ()
I have to go now... Divák, který přehlédl leccos z toho, co se v kinematografii kdy událo zajímavého, se zákonitě čím dál řídčeji setká s filmem o síle události. Cesta takovou události pro mě jednoznačně byla. Výjimečné filmy jsou z principu výroby vždy výsledkem šťastné synergie, v případě Walkabout byly její činitelé osobní i faktické. Těmi osobními byly skutečnosti, že (1) jsem si uchoval jakousi mlhavou dětskou vzpomínku na zhlédnutí Cesty a že (2) jsem vzpomínku na druhou polovinu filmu nejspíš vypůjčil z úplně jiného, bůh ví jakého filmu; podvědomí v akci. Moment, kdy mi došlo, že film sleduje jiný a tragičtější směr, než ten předpokládaný, byl velmi silný. Faktickými činiteli jsou dvojrole Nicolase Roega v úlohách režisér / kameraman, hudba Johna Barryho, mytická prostota předlohy James Vance Marshalla a půvab hlavních představitelů, především klíčové Jenny Agutter. Nedávno zesnulý Roeg jako každý opravdový filmař nedopustil, aby stálo obrazu cokoliv v cestě - příběh, srozumitelnost a smysl musely stranou vizi, která se Cestou prezentuje stejně silná jako rozporuplná. Souhra kamery a střihu je naprosto brilantní. Mocný dojem navozují předloze věrné vsuvky a odbočky (meteorologové, prodejna genuine australian articles), svou libovolností umocňující opojnou nesoustředěnost a příchuť nahodilosti hlavní linie vyprávění. John Barry podtrhuje všechno, co je ve filmu snového - a výklad filmu umožňuje, aby tím bylo naprosto vše. Main Title Theme může být jeho Vzpomínkami na Austrálii jakož i přehlídkou pokleslých bondovských aluzí. Příběh pouštně suché no-road-movie vede od freudovských inspirací do nečekaných výšek. I šířek, což způsobuje okázalá nedbalost Roagových režijních způsobů. Přestože film svádí s ekologickým výkladům, které jsou na místě, je spíš alegorií tragické nemožnosti (člověka) zůstat prostě šťastným, šťastným prostě. Bezprostřednost režisérova syna v roli chlapce a snové i smyslné kvality Jenny Agutter v roli dívky v okamžicích filmařské jasnozřivosti jako je slavná, Barryho soundtrackem protkaná montáž lov / koupání, září. Jako nepatřičné zjevení uprostřed pouště působí rádiové vysílání v češtině, které naladí domorodý mladík na přenosném rádiu: ...ztratili své údy v občanských nebo hraničních válkách, jako během nedávné konžské vzpoury a v ne tak dávné válce s Francií, kteří jsouce zmrzačeni ve službách svého krále a své země... ()
"You must look after your blazer. It's got to last. We don't want people thinking we're a couple of tramps.""What people?" Rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdami, zatím dávám ty tři. Možná je to málo. Přece jen jsem se dočkal výborné hudby Johna Barryho, doprovázející množství nádherných záběrů (snad z každého obrazu, kompozice – a důrazu na ně – je cítit, že to opravdu režíroval kameraman) australské krajiny, pro kterou mám velkou slabost, života v ní – všemožných ještěrek, hmyzu, klokanů, skotu, hadů... a lidí. Jednak původních obyvatel, z nichž už jen zlomek skutečně žije přírodním životem svých předků – většinu z nich už příliš poznamenala civilisace, takže místo aby lovili klokany v buši, odlévají ze sádry "autentické australské suvenýry", ošklivé napodobeniny přírody (třeba právě klokanů) a jich samých, na farmách těch druhých – bílých osadníků. Jejichž svět, města z cihel a betonu, plná pravidel, aut a hluku... ovšem i relativního pohodlí, jistot, bezpečí a dostatku, stojí v kontrastu k divočině. Krásné (ač krása je samozřejmě i v civilisaci, ba i v jejích troskách, třeba v těch orezlých strojích opuštěného dolu...), nebezpečné, tvrdé. Nepohodlné. V níž jídlo nekoupíme na pultě či u stánku, nýbrž si ho musíme sami najít nebo ulovit... a samozřejmě i připravit. Což nám tento snímek často velmi názorně ukazuje – natáčení stálo život jistě slušnou řádku všemožných roztomilých zviřátek... O tom, co mi tento snímek dal, musím ještě nějaký čas popřemýšlet (což je také pravděpodobně jeho smyslem, jak už poukázal Willy Kufalt – a samozřejmě i mnozí další), k čemuž mi několik níže uvedených recenzí a esejí poskytlo výtečné podklady. Závěrečný citát: "Into my heart an air that kills, From yon far country blows: What are those blue remembered hills, What spires, what farms are those? That is the land of lost content, I see it shining plain, The happy highways where I went And cannot come again." ("Poem XL" ze sbírky A Shropshire Lad od anglického básníka A. E. Housmana/x) ║ (x) (x) (x) (x) (♪♫) (♪♫) (♪♫) ()
První třetina je skvělá.Dívka s bratrem zůstanou opuštěni v buši a snaží se přežít.Najde je osamělý domorodec putující odnikud nikam a vezme je sebou.Je to zajímavé a naturalistické.Kazit se to začne v momentě,kdy nám režisér naservíruje pětiminutovou scénu,která jakoby patřila do jiného filmu.V ní čtyři chlapy,pravděpodobně vědci uprostřed buše čumí své kolegyni na podvazky a do výstřihu.Ta mezitím něco píše u stolu.Po pár minutách ničeho se jim utrhne meteorologický balón,který jim uletí.Následuje střih a jsme zpět u dívky s bratrem a domorodcem.Dívka se koupe v jezírku,mimochodem nejlepší scéna filmu,domorodec loví a bráška si hraje s panďuláky,které nosí v aktovce.Mezi tím opět putují.Během putování domorodec něco říká a nikdo mu nerozumí a neustále hraje rádio,které dívka sebou nosí.Střih a následuje druhá zbytečná scéna,která je ještě divnější než ta s očumovací.Sledujeme několik minut jak běloch vyrábí někde na farmě sádrové klokany a pamáhají mu domorodci.Scéna skončí,děj se vrátí k putující trojici a divák si brble pro sebe "kurva co to jako mělo být"!Střih a trojice doputuje k opuštěnému domu,kde následuje nakrmení,napojení,praní hader a další scéna se zavěšeným(ne oběšeným) domorodcem u které už jen rezignujete a doufáte,že ještě jednou uvidíte koupající se Jenny Agutter.Teď už jen dvojice přijde do malého městečka,kde žije jeden jediný muž,který jim nepomuže a ještě jim vynadá,protože miluje svoji konev na zalévání.Střih a oba sourozenci stojí na jakémsi šrotišti,kde se chlapečkovi líbí a začne si hrát.Střih a koukáte na dívku...ano na TU dívku,která se objímá někde v bytě s chlapem jeví se jako dospělejší a čumí do blba.Kdo nepochopil napovím,sourozenci jsou zachráněni.Jak?Netuším.Poté už jen následuje krátká retrospektivní scéna,kde se původní trojice čvachtá v jezírku a já mám rozporůplné šimrání na koulích,protože vidím opět nahou Jenny Agutter a krátce na to zjistím,že zde někdo hodnotil maximálním počtem hvězd. ()