Studentská máma

K této komedii mám osobní vztah, protože jsem mezi studenty žila spoustu let. Role provozovatelky studentského privátního penzionu skvěle sedla „mamuši“ Antonii Nedošínské, která společně se strýčkem Pištěkem zachraňovala film po herecké stránce. Jejich osm ubytovaných studentů, vesměs začínajících hvězdiček svým sentimentálním, divadelním a prkenným herectvím sráželo komedii místy na úroveň parodie. Hlavní dějovou osnovou bylo řešení studentských problémů, jejich lásek, úspěchů, klopýtnutí i pádů. Přesto, že mezi studenty byl stejně jako dnes běžný vzorek populace od šprtů a dříčů až po povaleče a flamendry, drželi pospolu. Byli to hoši a dívky různých povah, ale v případě potřeby se dokázali semknout kolem „mamuše“, povzbuzovat se a pomáhat si navzájem. V současnosti se to jeví jako naivní, nereálné a příliš idealistické. To nemění nic na faktu, že i dnes by bylo fajn mít v době studií takovou bytnou a takové kamarády. (24.03.2016)

Dobrosrdečnost Nedošínské a pospolitost jejích "dětí" nezná mezí. Neuvěřitelně machistické - muži jsou ti, kteří řeší velké a skutečné životní problémy a mají velké kariérní a životní poslání, zatímco všechny ženy jsou jen omezené naivní husičky, které se zabývají pouze tím, kdo se jim zrovna líbí a kdo je nemiluje a tím jejich funkce končí. Feministky by se Slavínským pěkně zatočily. (22.10.2015)

Místy sice sentimentální, leč velmi milá a příjemná komedie o skupině studentek a studentů ubytovaných u dobrosrdečné a starostlivé "mamuši" slečny Klatovské (vynikající Antonie Nedošínská, které neméně dobře sukunduje "strýček" Theodor Pištěk). Ve studentských rolích se objevila řada mladých, většinou v dalších letech slavných a oblíbených herců. (19.12.2011)

Bez ohledu na viditelné slabiny obvyklého slavínského filmového výtvoru patří MÁMA v kontextu tvorby třicátých let k lepší části produkce obstojně zvlátnutým filmovým řemeslem. Nad rámec rutiny se povznáší tradičně skvělý výkon Antonie Nedošínské, naopak do jeho močálu se propadá mladičký Svatopluk Beneš (v době natáčení se pohyboval na rozmezí sedmnáctého a osmnáctého roku svého předlouhého života), Slavínským tlačený do sentimentálního přeslazeného výrazu, který měl zaručit kýžený kasovní úspěch (nepochybně se dostavil; byla to droga, se kterou pověstný Slavínský-filmař stál i padal). Film stojí za zhlédnutí, poměrně slušně obstojí i jako vzpomínka. Nabízí to, co od něj lze čekat. Je to přiměřenost, která si nedělá nároky na přehnanou kvalitu, jak u Slavínského v celé jeho fimografii bylo až železným pravidlem. (15.04.2008)

Miluju laskovost, dobrosrdečnost a zároveň ráznost herečky Antonie Nedošinské. Je nezapomenutelná a osobitá. Když má kolem sebe dobré herecké partnery, jako je třeba Theodor Pištěk, tak jsem v sedmém nebi a těším se na další starý film, kde budou oba dva hrát. Pro své studenty, kterým byla druhou maminkou, by šla třeba do pekla a postavila se samotnému Luciferovi. (16.01.2010)