Angličan

Co pořád vymýšlet k tématu osamělého mstitele, že? Mění se jen kulisy a postavy, ale mustr příběhu je pořád dokola prakticky tentýž. Co tento film odlišuje od mnohých jiných je ale Soderberghovo režijní uchopení, prolínání časových rovin příběhu a postupné skládání jeho mozaiky včetně psychologického prokreslování hlavních postav. Nenápadně se na konci vynoří asi i stěžejní pointa, a sice, že Jenny byla zavražděna zbytečně, protože svou hrozbu telefonátu na policii vůči svému partnerovi nemyslela vážně, tak jako coby dítě nikdy neměla ve skutečnosti úmysl splnit podobnou hrozbu vůči otci, když ho chtěla odradit od jeho zločinných aktivit. Nicméně zřejmě i kvůli jeho příkladu tíhla k mužům s podobným nebezpečným charakterem, což se jí stalo nakonec osudným. Rána osudu tím ale ještě víc dopadla především na Anglána samotného. Anglán je bohužel ve filmu ztvárněn až jako moc velký superman, což nepůsobí příliš věrohodně, a také některé scény působí překvapivě naivně, jako když třeba Anglán přehodí 150kilového bodygarda bez jakékoliv námahy přes vysoké zábradlí do propasti, přičemž kaskadér zjevně skáče stylem Horine přes překážku sám jako někde na závodišti. (10.04.2021)

Soderbergh často používá scény, které představují vzpomínky na minulost, potrpí si na detaily i opakování některých (i nic neříkajících) momentů. Hrdinové někdy mluví, ale záběr zrovna ukazuje, že jejich rty zůstávají pevně semknuté. Film má proto dost neobvyklý ráz, ale na druhou stranu nedokáže úplně strhnout. (23.12.2010)

Hrátky se střihem a prolínáním časových rovin - které se spíš vracejí k filmům 60-ých a 70-ých let, než že byly nějak zvlášť objevné - dávají na frak hodně mělké historce o tatíkovi mstícím smrt svojí dcery. Pro jeho zábavné experimenty s formou mám Soderbergha rád, jenže bez rovnocenného obsahu se z něho nový Welles nebo Scorsese rozhodně nestane... (16.12.2002)

Stylový revenge thriller, ve kterém – vzdor převažujícím názorům – forma nezvítězila nad obsahem, ale pozdvihla ten obsah na mnohem vyšší úroveň. Děj je sám o sobě velmi přímočarý: starý britský kriminálník přijíždí do L.A. pomstít smrt dcery. A to, že je Brit, je důležité, protože angličtí kriminálníci jsou v tomhle světě mnohem inteligentnější a drsnější než ti američtí. Terence Stamp hraje v podstatě šedesátiletého cockney Parkera, takže pokud máte rádi Starkovy romány nebo Helgelandovu Odplatu, nemůžete si ho neoblíbit. A pak je tu ta forma. Soderbergh v inspiraci z pozdně šedesátkové/raně sedmdesátkové kinematografie absolutně kašle na časovou posloupnost a anarchisticky přechází mezi současným děním, flashbacky a flashforwardy (a pak si uvědomíte, že jsou flashbacky úplně všechno a je to pozdvižení a šílenství a svět hoří a tohle není spoiler!) stejně často jako mezi různými kamerovými filtry, ale vychází mu to. Příběh je naprosto koherentní a rapidní střihy pomáhají znásobit dopad emotivnějších scén. A "emotivnějších" píšu úmyslně, protože v tradici britských protagonistů tady plný rozpuk citů úhýbá chladnému pragmatismu. Je to hodně jiný Soderbergh, než jak ho znáte z Dannyho parťáků... a přesto – kamerový styl, timing vtipů i důraz na svérázné postavy, všechno už se formuje. A já jsem moc zvědavý, na jeho adaptaci Elmora Leonarda. (22.06.2019)

2003: Mám dojem, že je to další Soderberghův film, co si točil hlavně pro sebe, ne moc pro diváky. Je to úžasně stylové, je to možná rafinované, je to možná invenční, ale zároveň je to většinou bohužel trochu nuda. Terence Stamp si to rozhodně užívá, stejně jako Peter Fonda, jenže já moc ne. Těším se na další velkorozpočtovou pecku typu Erin Brokovich, Dannyho parťáci nebo úplně nejlépe Solaris či Traffic. 2019: Po 16 letech člověk už oceňuje tu osobitost, atmosféru a vůbec styl plus skvělého Stampa v hlavni roli. Mimochodem mi pořád připomínal Balea v letošním Le Mans... (30.12.2019)