Poklad rytíře Miloty

Na tento film, respektive pohádku, jsem se podíval ze dvou jednoduchých důvodů: kvůli nedávno zhlédnutému seriálu Návštěvníci, a též kvůli seriálové "mezipauze". Tj. kvůli poslední filmové (a vůbec celkově) roli Josefa Bláhy, jehož již tehdy pomalu oslabovala rakovina (na niž o pět let později po vydání filmu zemřel) a též kvůli čekání na vydání druhé části 3.série Zaklínače. Pokud bych měl toto dílo zhodnotit, asi následovně: Začátek filmu, kde se odehrává krvavá potyčka na hradě rytíře Miloty, mi připadá, v porovnání s dnešními efekty, trochu úsměvná. Na tehdejší dobu ale jistě musela zapůsobit nejen viditelně falešná krev a nemilosrdné probodnutí muže, přivlastnivšího si hrad sám pro sebe se svojí ženou, ale i useknutá hlava slepice (či něčeho na ten způsob). Následně se dočkáváme pár dosti tmavých a roztřesených scén, způsobených patrně nedostatečným rozpočtem, (či špatně dochovaným kotoučem s páskem) a poté již nastupuje (tehdejší) přítomnost. Na rozpadajícím se státním hradě (jehož jméno se ve snímku sice stále objevuje, ale ani po dvaceti minutách od zhlédnutí mi nevlezlo do paměti) si hrají dva kluci, vnuci dědy kastelána. Jejich sestra, právě plnoletá, vyhlíží návrat svého kluka, jehož se poté snaží v jejich vztahu dotlačit o trochu dál. Kluci zrovna čtou příběh o zabitém rytíři, a o ztraceném pokladu, jenž by jim (a dědovi) mohl pomoci k záchraně chátrající památky. K dobrodružství vedoucí přes egyptskou vázu a podivného muže Horáka (Josef Bláha) přispívá i mladá Zuzka, (jméno nevím jistě) součást pionýrského zájezdu, vydavšího se poblíž hradu založit tábor. Právě s jejich pomocí, a též i plno šťastných náhod, podaří se jistit, že Horák je profesorem zajímajícím se o starožitnictví, a skutečným pachatelem je na první pohled zdánlivě nevinný cestovatel, jemuž malý vesnický kluk několikrát uškodí (...) Film kombinuje minulost počátku sedmnáctého století s prvky komedie a propagace hradu Buchlov, a především snahu komunistického režimu poskytnout dětem a mládeži náležitý pohled na jejich pionýrské vrstevníky, s jejichž pomocí se čas od času mohou stát i zázraky. Poté také, jako obvykle, že dobro vítězí nad zlem, v moderní době i s příslušníky Veřejné bezpečnosti. A též, že láska v dětství se tvoří právě přes béžový obleček a červenou stužku (...). Nebýt blížící se Sametové revoluce, v jejímž stínu pohádka vznikala, a během níž se dostávala pohádka do postprodukce, aby následně vyšla až na konci dalšího roku, jistě by mohla v dospívající mládeži posílit socialistický duch. Takto ale přilákala pouze zaryté komunisty, a nostalgicky vzpomínající jedince. Z toho důvodu se následně nikde přímo neukázala, a nejenom kvůli slabé divácké základně, ale i pro svůj silně ideologický kontext, k němuž již dnes nikdo nechce vzhlížet, ani kvůli faktu "jedná se sice o rudou pohádku, ale pro její geniální provedení ji skousnu". Inu, kam se dostala ostatní díla i bez promyšlené taktiky Filmových laboratoří Barrandov, zde bohužel, i se zapřením všech sil, trochu klopýtli. I když ne příliš. 65 procent, celkem doporučuji! (26.07.2023) (méně) (více)