Margrete - královna severu

Snímka, ktorá nevyhnutne potrebuje kino, lebo doma na obrazovke pri nej možno zaspíte. Okrem iného (nejednoznačný príbeh, výkony, kostýmy, dunivá hudba, severské exteriéry) ma osobne výsostne potešili najmä lokácie, a to interiér hradu Křivoklát a horné nádvorie, kde v rokoch 2014-2020 Noir Film Festival uvádzal večerné projekcie. (12.03.2022)

Príjemné temné historické prekvapenie ako napríklad Scottov Posledný súboj. Dokonca v mojom osobnom rebríčku za minulý rok sa dostalo ešte vyššie. Ponúka postavy, ktorých dilemy pôsobia ako od Shakespeara, dokonca by sa slávny dramatik mohol ešte pred tvorcami s úctou pokloniť. Ambivalentné postavy, ktoré sa musia rozhodovať predovšetkým rozumom navzdory hlasu srdca, pretože taká je doba a práve na týchto "malých" rozhodnutiach nestojí nič menšie, ako napríklad budúcnosť celého národa. Dokonalá atmosféra historivkého severu, presvedčivé herecké výkony a v mojom prípade aj sledovanie jedného páriku, ktorý po pol hodine odišiel z kina. Asi žijeme v dobe, ktoré charakterizuje predovšetkým zatemnenie myslí. (20.02.2022)

Kráľovná Margrete bola bezpochybne významná osobnosť dejín severských štátov a podarilo sa jej spojiť celú Škandináviu do jedného geopolitického celku. Očakával som, že práve o tomto bude film, ale na moje prekvapenie, dejový rámec bol celý zameraný na príbeh o návrate "strateného syna", ktorý by bol potenciálnym korunným princom. Napriek tomu, že som mal iné očakávania, tak aj tento príbeh ma celkom chytil. K priaznivému celkovému dojmu však dopomohol aj kvalitný vizuál a mňa osobne potešilo aj to, že to bola historická dráma bez prehnaných akčných scén (tie zvyknú väčšinou pokaziť môj finálny dojem). Takže za mňa veľmi dobré. 4* (jedna hviezda dole za príliš úzky dejový rámec, kvôli ktorému išla do úzadia potenciálne zaujímavá historická dejová línia). (16.04.2024)

Človek musí byť vďačný za takéto historické filmy, netočí sa ich už tak veľa a už vôbec nie v takej kvalite. Seversky chladná historická dráma z ktorej sála nielen ten chlad, ale celá atmosféra stredoveku. Dominuje tu silný psychologický prvok, vnútorný boj, vzťahové eskapády. Inak kráľovná Margaret je opomenutou, no výnimočnou historickou postavou. Nielenže dokázala mierovo spojiť celú Škandináviu, ale aj spojenectvo s Anglickom podmienila len obrannou dohodou tak, aby jej krajina nebola vtiahnutá do storočnej vojny. Z toho by si mali brať príklad súčasní politici. Zdá sa, že niekedy to tie ženy fakt vedia lepšie. (09.03.2022)

Což o to, že film na počátku přiznává, že se jedná pouze o fikci založenou na skutečnosti. Který film to tak nemá? Ono vlastně kdybychom se v tom chtěli hrabat, tak do podobné kategorie spadá i Svatá hora. Margrete se nakonec navzdory onomu úvodním varování od historické skutečnosti nijak velkolepě neodchyluje. K případu "Falešného Olafa" skutečně došlo, akorát ten, když přijal Margretino pozvání na dvůr, odhalil, že neumí ani slovo dánsky a frnk, šel rovnou na hranici. Vyřešeno. Žádný Sofiino dilema. Pro někoho snad nedostatečný dramatický oblouk, pro mě velmi zábavná představa montypythonovského závěru dramatického historického příběhu. Ale dobrá, přijímám tady svoji okrajovou pozici. Vraťme se zpátky na začátek. Je pochopitelné, že historické filmy musí skutečnosti upravovat pro účely dramatizace, poetizace, glajchšaltace, bagatelizace té obrazové informace, ale jak mám pak pochopit, že se tak činí proto, aby výsledkem byl snad nejnudnější film, co jsem kdy viděl. Bože můj jak já se nudil! Nero se tak nenudil, Oblomov se tak nenudil jako já během tohohle filmu. Celé to vypadá jak takový ty laciný hraný dokumenty a být to hůř nasvícené, čekal bych, že zpoza rohu každou chvíli vyleze Marek Eben. Z iluze doby neustále vytrhává lacinost kulis, databanková hudba (medieval_north_theme_drama.flac), vytváření z protagonostiky moderní progresivní hrdinku i instantní "dynamické scény", které jsou zjevně natočeny pro trailer, protože ve filmu vůbec nemusely být a vypadají většinou hrozně. Když se film potřicátý vrátil do té samé místnosti nasnímané z těch samých třech úhlů, zažil jsem dlouho nepocítěný strach z toho podívat se na to kolik stopáže ještě zbývá a popátý jsem se jal aplikovat kapky do očí, abych to ustál do konce. Milost! Některým lidem fakt musí stačit k satisfakci akorát to, když lidi chodí ve filmu v kožence. (10.05.2022)