Štěstí

Tak to byl ten nejšílenější, nejúchylnější a nejoplzlejší film, jakej jsem kdy viděla. Hnusnější a divnější herce nemohl pan režisér vybrat (vyjma Lary Boyle). Absurdní děj, scény, dialogy, při kterých bylo člověku trapně, a to vše zabaleno do stravitelně nechutného obalu. S odporem přiznávám, že mě to bavilo. (18.04.2012)

Film skladajúci sa z niekoľkých dejových línií, ktoré sa miestami prelínajú, inokedy si zase idú svojou vlastnou cestou. Ide o veľmi otvorený a kritický snímok, kde sa berú na paškál rôzne sociálne problémy a to nielen tak hocijaké, ale riadne provokatívne. Pritom spôsob priblíženia týchto problémov (napr. pedofília) a s tým súvisiace dialógy sú veľmi nápadité a inteligentné, často treba čítať medzi riadkami aby sa vám v hlave vytvorila ucelená mozaika. Niečo je povedané priamo, niečo len takým ľahučkým "dotykom", zvyšok do uceleného obrazu si musí divák domyslieť sám. Pritom treba započítať aj všetky okolnosti a dôvody, kedy bolo to či ono vypovedané a za akých okolností bol určitý motív riešený. Ide o jeden z najotvorenejších filmov, aký som kedy videl. Excelentná dráma s ľahučkým a účelovým humorným nádychom. Určite odporúčam, pre mňa jasný plný zásah. (24.09.2014)

Škoda, že také nemohu potvrdit nával diváckého štěstí, kterým by mě Happiness zahrnul, i když po nejlepším filmovém stěru všech dob, ohromnou to satisfakcí všech odmítnutých, neatraktivních tlouštíků, se nabízelo slibné pokračování ve stejném duchu, nestalo se tak - můj obdiv získal už jen odevzdaný ploužák v zaplivaném baru, který jím náhle zkrásněl a lstivé úskoky k dosažení sexuálních radostí páně Maplewoodova, jinak musím s účastí konstatovat, že za velkou louží nemají originální už ani úchyláky, minimálně srovnání s kolegy ze severu Evropy rozhodně nesnesou a nápomocná jim nebyla ani rozverná renesanční hudba, střídaná allenovsky laděnými instrumentálkami, snad pro zlehčení situací, které by útlocitní jedinci nemuseli unést... no, já snesu rozhodně víc. (18.01.2014)

Vážně hodně hnusnej film o hnusných lidech, co se k sobě navzájem hnusně chovají, kdy jsem občas váhal, zda se smát anebo jen zírat; nejedna scéna totiž (snad záměrně) balancuje na hranici drsné reality s komickou absurditou a umím si představit, že někdo se bude smát víc a někdo naopak vůbec (a k tomu případně filozofovat, že tohle je pravdivý film o tom, jací všichni jsme...). Pro mě však (nejen) díky tomu zůstal tak nějak na půli cesty. Philip Seymour Hoffman a hlavně Dylan Baker jsou každopádně výborní. 6/10 (21.07.2010)

,,Neboj se, jednoho dne se uděláš". Stěžejní věta filmu, které bych tolik, tolik chtěl věřit! Štěstí je bizár, v němž se k pointám musíte propracovávat delší cestou, než si v padesátých projuchali bývalí elektrikáři ze Sibiře zpět domů k mamá, do NSR. Chcete-li tedy nasávat pocit, že ti nafrnění bývají nejvíce gogo, obrňte se svatou trpělivostí a nějakou tou lajničkou fetaminů. (31.05.2015)