Storytelling

Hmm, jsem na rozpacích, tenhle film je opravdu divný. První povídka trochu vypovídá o tom, že lidé často nejsou schopni uvěřit realitě, že ji dobrovolně zapřou, i když si tou realitou jsou (často na vlastní kůži) jistí. Druhá povídka je takovou svébytnou sondou do života obyčejné Americké rodiny. Stejně jako z Americké krásy (aniž bych to chtěl nějak srovnávat, ono to ani srovnat nejde, i když to konečné vyznění asi u obou filmů dopadá stejně) se mi z toho prostě chtělo zvracet. V tomhle případě bych se možná ani nijak nedivil, že se tam střílí ve školách. Otec, pro nějž je vysoká škola alfou a omegou (vynikající srovnání, že předvysokoškolskopřijímačkový stres amerických náctiletých je horší než byl stres jugoslávských dětí zažívajících válku a bombardování), matka fungující a chovající se jako naprogramovaný robot, mladší bratr, jehož jedinou starostí je jeho pověst na škole, mladší bratr, který si myslí, že se jejich služebná Consuela v podstatě fláká, protože posluhovat buržoazním maloměšťákům není žádná pravá práce (a když jí šel v noci probudit aby uklidila džus, který rozlil, v ten moment jsem ho chtěl prostě zabít), no a Scooby, klasickej free puboš, kterej tak trochu neví co chce ale ví co nechce. Jak už jsem psal, film je místy dost divný, místy provokativní (a to i prvoplánovitě), místy pravdivý, místy polemický.... Netroufám si objektivně posuzovat, původně jsem to chtěl nechat bez hodnocení, ale nakonec dám průměr s větším příklonem k plus než k mínus. (19.03.2009)

Prvá poviedka je príšerne natočená, zdá sa, že mal autor jeden nápad, na ktorý v priebehu natáčania zabudol a zrealizoval nejaký iný. Výsledkom je, že sa to nedá pochopiť - čo sa ale hodí pre všakovaké intelektuálske interpretácie. Na druhú som zatial nenašiel odvahu, takže ak patríte k ľuďom, čo radi dávajú druhú šancu, tak smelo do toho. Ja osobne už Solondza po tomto (+ Happiness a stručnom priereze ďalších 3 filmov) - nechcem vidieť ani z obežnej dráhy. :) (23.12.2006)

„Mikey, existuje optimismus...a stupidita. A jsou si velmi blízko.“ Po těch 5 filmech, které jsem od režiséra viděl, se mi na jazyk okamžitě kradou slova „typický Solondz“. Tedy, to platí spíše pro druhou část filmu, poněvadž úvodní „Fiction“, krom dvojího velmi trefného hodnocení esejů, vlastně nic víc nenabídla. Za to „Non-fiction“ už se vezla na vlně Solondzových oblíbených témat a humoru (avšak i vážnějších chvilek) podstatně přibylo. Trochu mi vadila lehká vykrádačka Americké krásy (nebo snad odkaz?), ale i tohle zaváhání vynahradil do-vlastních-řad-střílející konec v podobě až mrazivého satirického pohlavku (a jízlivou definici dokumentaristiky režisér postihl už při prvním setkání Tobyho a Scoobyho: „Jste úchyl? – „Ne. Já jsem vlastně dokumentarista.“). Za mě to budou slabší 4*. „Tlak na to, abyste se dostali na univerzitu, je neuvěřitelný. Víte, nedávno dělali takovou studii na mládeži v Bosně během bombardování a zjistili, že stres, který tam mladí zažívali, byl menší než ten, který zažívají studenti amerických středních škol, když se snaží dostat na univerzitu.“ (15.08.2014)

Tak tohle rozhodně NE!! Je mi jedno, kdo to natočil a mohl by to být klidně Spielberg a tu 1* by dostal. Film mě naprosto minul a nebyl poutavý, zábavný ani koukatelný. Všechny povídky byli nudné! Neskutečně hodně! První povídka mě unudila a ukázala maximálně hloupost dívek a jejich touze uspět. Nevím co tím chtěl autor říci. Kdyby normální dívka našla fotky učitele a jiných studentek pochybuji, že by toužila něco s učitelem mít. A ono ejhle asi v Americe jsou opravdu divní lidé a když dívka přečte svou zpověď je strhána o nepravdivosti, i když všichni vědí, že je to pravda protože to zažili. No nic blbost je nesmrtelná. K dalšímu příběhu se nebudu vyjadřovat, protože Paul Giamatti i přes obrovské vychvalování kritiky není pro mě ničím víc než průměrným hercem a příběh o dokumentaristovi co zničí jednu rodinu byl pro mě peklem. Velmi nudným peklem. Sečteno podtrženo prostě hrůza. PS: říct o Storytelling-u, že je Americká krása očima studentů? To je opravdu velmí špatný vtip! (12.08.2006)

Předchozí dva Solondzovy filmy se mi líbily hodně, takže tohle mě trochu zklamalo. Storytelling se skládá z dvojice samostatnejch povídek. První povídka mě vůbec nebavila. Jedinej důvod, proč těch cca 25 minut rovnou nepřeskočit, je Selma Blair, který to tady fakt strašně slušelo. Druhá povídka je takovej satirickej pohled na typickou americkou rodinku z vyšších vrstev. Najde se tam občas nějaká nudnější chvilka, ale jinak jsem se docela pobavil. Třeba při scéně u večeře. Navíc v tom hraje můj oblíbenec John Goodman. Kdybych hodnotil jenom druhou povídku, váhal bych mezi 3 a 4 hvězdama. Když do celkovýho hodnocení započítám i tu první, tak 4 hvězdy prostě dát nemůžu. (15.01.2014)