Storytelling

Film začíná geniální krátkou povídkou. Je lhostejná, na ničem jí nezáleží. Ošklivá holka šuká s kriplem, šuká s negrem a do toho všeho píše svůj vlastní příběh, který svou pravdivostí nutí ostatní zavřít oči a přijmout jeho nevěrohodnost. Příběh ze skutečnost je ale ještě zábavnější, jde dál, a ač se z počátku zdá, že černý humor zde nebude hrát tak velkou roli jako ve Fikci, konec nám všem zatne tipec. Klasická americká rodina, teeneger a natáčení dokumentu o studentském životě. Několik úmyslně okatých odkazů na Americkou krásu a zejména John Goodman v roli perfektního fotříka. Zábava na druhou, černá, ale rozhodně ne drsná, jen si nesmíme hrát na intelektuály... (18.07.2006)

Ako povinná jazda amerického nezávislého leta počas horúceho letného večera v pondelok na čt2 to celkom ušlo. Solondz vždy rád provokoval a niekedy je ťažko odhadnúť uňho umelecký zámer od prázdnej exhibície, ako aj v tomto prípade. Takže povedzme, že je to zaujímavé a ďalej sa v tom radšej nešťúrajme. Paradoxne si po rokoch spomínam iba na tie kontroverzné pasáže, rád by som sa preto k filmu dostal niekedy v televízii znova. (04.12.2013)

"You a pervert?" "No. Actually, I'm a documentary filmmaker." Vystavať poviedkový film iba z dvoch poviedok - jednej "fiction" a druhej "non-fiction" - síce môže znieť ako niečo, čo ani nemá zmysel realizovať, ale režisér Todd Solondz vo filme z roku 2001 dokazuje, že to v praxi môže fungovať. A to dokonca aj pri dĺžkovom nepomere dvoch príbehov. Zaujímavejšie (a dôležitejšie) je pri Solondzovom filme pozrieť sa na to, čo chce vlastne tento predovšetkým dramatický počin povedať. Dva na prvý pohľad odlišné príbehy spája rovnaký objekt záujmu - bežný Američan strednej (vyššej) triedy, ktorý sa pre to či ono cíti stratený na predmestí meniaceho sa sveta. Vnútornú prázdnotu väčšiny protagonistov sa Solondzovi darí zachytiť prostredníctvom horkých momentov a použitím ľahkého, ale fungujúceho čierneho humoru. Vďaka tomu má divák zo snímky pocit, že cieli presne tam, kam cieliť chce, ale nepreniká do hĺbky natoľko, aby sa z nej stala sociálna dráma, ktorá sa berie možno až príliš vážne. Film síce pri bližšom pohľade nerozpovedá až tak veľa, ale dostatočne na to, aby v ňom divák našiel pointu. Storytelling je remeselná nezávislá tvorba o nejasnom životnom smerovaní jednotlivcov. Príbehovo obstojné, dramaticky dobré, humorne surové a herecky (až na výnimky) kvalitné. Aj keď miestami Solondzovo dielo pripomína varenie z vody, v konečnom dôsledku ide o vodu, ktorá vyniká svojskou chuťou. Je však možné, že nebude pochuti každému. (11.03.2024)

Když člověk o tom filmu pořádně zapřemýšlí, najde v něm spoustu velkých a hlubokých myšlenek. Natočeno je to dost zvláštním způsobem. Mně tento styl nesedí, proto nejsem z díla nijak nadšen, ale cítím z něho sílu a touhu informovat, či donutit diváka k zamyšlení. S. Blair ještě není ta nádherná ženská, kterou dnes známe, i když ve tváři se vůbec nemění... Film pro mě průměrný. (11.12.2012)

Solondz je rozhodně zajímavým tvůrcem. Zahazuje příkrasy z klasických amerických komedií o outsiderech a snaží se jít mnohem hloub a hlavně jinudy, přičemž všechny ty ohrané motivy typu "jsem mladý a tak prozkoumávám svojí sexualitu" nebo "rodiče mě vůbec nechápou" neservíruje prošpikované prvoplánovanými vtípky nebo naopak učebnicově postavenými vypjatými situacemi (ok, až na vyjímky), ale tak nějak by the way, aby jeho nahlížení na problémy mladých nevypadalo násilně. Vyprávěné příběhy se mu daří netradičně orámovat, má šťastnou ruku na herce a vůbec musím říct, že mě začínají dost zajímat jeho ostatní filmy... Ale třeba jsem jenom naivní a Storytelling je neskutečně trapné, nudné a zbytečné :) (28.08.2008)