Kairo

Bohužel někdy kolem osmé minuty, kdy se duchové trapně snažili být hrůzostrašní, lomili ruce a vyskytovali se v rohu, pronesl jsem na jejich adresu legrácku, která přítelkyni tak odbourala, že se chechtala ještě skoro 10 minut. Atmosféra v háji. Ale ani tak by to na mě film neuhrál. Po několika překonaných usínacích krizích a emergentním ošetření sanice vykloubené nudou nastala zhruba v polovině vřelá hádka, zda film vypneme hned, nebo až za chvíli. Jelikož s oblibou hraji ďáblova advokáta, loboval jsem za další sledování kupodivu já. Film ke konci začal aspoň trochu houstnout, k čemuž ovšem ani trochu nepřispěli duchové, naopak, ti vždy vyvolali ambivalentní reakci. Působivá byla předvedená deprese (ovšem těžko říci z čeho tak mohla být). Abych to shrnul, několik desítek hodin trvající film pro ty intelektuály, kteří dovedou najít hlubokou myšlenku i v hovnu, plný západní pseudofilosofie typu "až bude peklo plné hříšníků, budou mrtví chodit po zemi", kteroužto asiat-režisér z kulturních důvodů těžce nepochopil a ke všemu netuší, co má dělat se životem a proč, tak to vysype do filmu. Celé to vyšperkované (tehdy) hype cyberpunkovým přídechem, který evokovalo pištění modemu + rozostřená videa jakoby přes internet, na Windows 3.11. (07.04.2013)

Ze začátku je těžké se v tom zorientovat. Sebevražda, černé fleky, divné videa, červená izolepa, "printo-skríno" .. jen klasické Windows errory asi nikoho nepřekvapily :P Postupem času Kairo nabírá tísnivou atmosféru, i když k hororové má celkem daleko. Je celkem těžké se do ní vžít, protože film plyne pomalu, těch hororových scén není moc, ale když už, tak většinou stojí za to a hlavně si film nepomáhá přehnanou psycho hudbou a lekačkami. Díky čemuž ve výsledku působí ještě víc realisticky. 3,5* (07.05.2013)

Duchařský horor postavený čistě jen na atmosféře postrádající jakékoli levné lekačky. O to důmyslněji je budována hrůza. Garantuji Vám, že při některých scénách, hlavně, jak už podotkl d.f.h, ve forbidden room, budete mít chuť se někam schovat a budete si přát, aby to napětí skončilo. Pro mě jasně no.1 mezi japonskými duchařinami (možná až uvidím Ju-on, změním názor). (22.01.2005)

Asi nejstrašidelnější asijský horor, který dokáže mnohdy až nepříjemně děsit i bez toho, že by ve filmu byly klasické bafací lekačky. Ostré kontrasty světla a stínu (nebo stínu a menšího stínu), téměř žádná hudba, jen podivné zvuky. Velice nepříjemně působící duchové typu scéna v prádelně nebo chvíle, kdy duch doslova promlouvá k divákovi za utichnutí všech ostatních zvuků až má člověk nutkání se otočit jestli tam ten duch opravdu nestojí. (19.01.2010)

Mno, tento film mi moc nesedl. Od japonců jsem přeci jen čekal něco víc. Doufal jsem, že se budu bát, že to zkrátka bude duchařina taková jak ji japonci umí. Ale strach se u mě bohužel vůbec nedostavil. Na druhou stranu, pokud bych měl hodnotit originalitu a zpracování (zejména vizuální), tak bych šel s palcem spíše nahoru. Celý film působí hodně depresivně a divák se nezbaví pocitu, že se každou chvíli musí něco stát. Něco špatného. A ono se taky něco špatného stane, jen to bohužel nebude nic tak děsivého, že by z toho člověk hrůzou zalezl pod peřinu. Já nepatřím k lidem, kteří považují lekačky za alfu i omegu dobrého horroru. Jde mi hlavně o dobrou atmosféru, s pokud možno napínavým dějem a něčím, co dokáže pořádně vyděsit. Atmosféra je v tomto filmu místy skutečně dobrá, ale všechno je příšerně natahované (podle mě by filmu slušela kratší stopáž - něco kolem 90min) a tak jsou veškeré dobré momenty vzápětí zabité. Hlavní postavy mi přišly také dosti nevýrazné, skoro až nesympatické. Pokud ovšem divák vydrží až do konce, bude mu odměnou překrásný postapokalyptický pohled na liduprázdné Tokyo, které je nádherné a děsivé zárověň a kam se na něj hrabe opuštěný NYC z I am legend. Celá moje jedna hvězdička nepatří ničemu jinému než právě těmto vizuálním orgiím. (31.01.2008)