Jako letní sníh

Jan Amos Komenský patří mezi nejvýznamnější osobnosti české historie, který především ve velké míře ovlivnil klasický typ učení, založil modernější přístup v rámci pedagogiky a naprostým právem bývá nazýván jako ´´ Učitel národů´´. Taková významná historická osoba by se poté měla dočkat též důstojného audiovizuálního zpracování, které nyní skutečně dorazilo. Ne ovšem zrovna v klasické podobě. Jako letní sníh je dokudramatem, což v praxi znamená, že jsou skutečné události dramaticky sehrány pro účely audiovizuálního díla. Režie tohoto dokumadramatu se poté ujmul Lubomír Hlavsa, který má s podobným typem filmů již své zkušenosti. Již předtím točil Hlavsa natočil dokudrama Jan Hus- Cesta bez návratu nebo Poslední útěk Jeronýma Pražského. Hlavsa tak v zásadě vkročil do už osvědčených vod a tentokrát si vzal na paškál právě život učitele národů. A hned ze začátku roku vznikl dokument, který si určitě zaslouží svou pozornost. A to i především díky tomu jak vydatná podívaná to ve výsledku je. Jako letní sníh je fascinující záležitost, která ukazuje, že přece jednou za čas může i v naších končinách vzniknout důstojné převyprávění historických pramenů a to i když se zamyslím nad historickou věrností a zda skutečně vzniklo to nejlepší ztvárnění Jana Amose Komenského. Nemůžu se sice prohlásit za kdovíjak velkého odborníka na životní potíže Jana Amose Komenského a jeho život jsem si do nejmenších detailů nenastudoval, pochopil jsem ale jednu věc- Debutující scenárista Martin Fahrner pod Hlavsovým dohledem zvládl dát dohromady projekt, který Komenského nezobrazuje jenom jako památnou osobu české (a do jisté míry i světové) historie, ale též jako lidskou bytost, která se musela vyrovnat se svými ztrátami, která chybovala a která se do morku kostí byla za svůj názor a přístup. Jako letní sníh vyobrazuje Komenského jako normální lidskou osobu a z jeho obsáhlého životopisu schválně vypíchl ty nejzásadnější události, které formovali nejen jeho, ale zároveň i jeho přístup v životě a jeho odkaz. Jako letní sníh je pořád televizní film, který se tak musel obejít s o hodně menším rozpočtem než velké české historické snímky, které následně dorazí do kin. Jako letní sníh se tak na tenhle úkor nemůže následně pyšnit kdovíjak rozmáchlou výpravou a přesto jsem měl pocit, že během sledování koukám na něco velkolepého. Velice silně tomu napomáhají i zpomalovací sekvence, které skutečně působí jak z velkého hollywoodského blockbusteru a těch málo skutečně velkých scén díky tomu působí parádně. Jenomže i přesto, že v Jako letní sníh jde jinak spíše většinu času o konfrontování s odlišnými lidmi, kterým chtěl Komenský co nejvíce prodat svoje vnímání ideálního učiva a celé se to pořád odehrává spíše v interiérech, kde postavy působivě komunikují. Jenomže se přitom všem dokáže navíc prodat ten dobový kontext- Mluví se tu o Českém stavovském povstání nebo ne zrovna ideálním způsobu vlády Habsburků. Celé to přitom skutečně sálá dobovým nádechem a Jako letní sníh je bezpochyby nejlepší historický český film za hodně dlouhou dobu. Vizuální stránka filmu je další výrazná část- Na celém dokudramatu je zcela jasně poznat, že za kamerou stal někdo, kdo si s obrazovou kompozicí a estetikou prostě a jednoduše vyhrál. Pavlu Koppovi se tak skutečně daří vytvořit nádherné záběry, přičemž výrazný počet z nich by dost možná stál i za zarámování. Kopp si zároveň ohlídal prvotřídní osvícení, jeho kamera je svižná a i díky němu Jako letní sníh tolik funguje. Je totiž zároveň historická a dobová až na půdu, zároveň je ale natočena neskutečně svěžím způsobem. I díky tomu bude dost možná pro mladší diváky přístupnější než většina klasických dokumentárních snímků. Jako letní sníh funguje i díky skvostnému hereckému ansámbl. Duo Švehlíků je v roli Komenského naprosto parádní a každý navíc dostává příležitost zahrát zcela odlišný typ Komenského- David Švehlík toho Komenského, který životem proplouvá, Alois Švehlík zase Komenského, který je životem dávno proškolen. Oba byli ideální trefou do černého a lepší casting už snad nepřipadá v úvahu. Oba jsou v roli přirození, i v poklidných scénách naprosto herecky triumfují a oba Švehlíci jsou tak v rámci tohoto filmu trefou do černého. Kromě dvojice Švehlíků se ale zde předvede velice skvostně i takový Igor Bareš, který se v roli malíře Rembrandta neskutečně vyřádil nebo Vladimír Javorský, který rolí Mikuláše Drabíka dokazuje, že se do rolí alkoholiků a zbloudilých existencí pořád neskutečně hodí. Tohle dokudrama v ideálních chvílích využívá citaci Komenského spisů a už vidím výtky, které budou směřovat směrem, že se film na celý ten pohled ohledně ´´ zlé katolické církve´´ dívá příliš jednosměrně a nepouští se do pohledu na druhou stranu mince. Je to ale holý nesmysl- Tenhle film má totiž mapovat příběh Komenského a tudíž by se měl zcela jistě točit právě i kolem jeho názorů a pohledu na problémy, které ho sužovali. Vinou délky 90 minut je to celé možná zkratkovité až moc a trochu delší pasáž a roztažení některých přeskoků do minulosti by Jako letnímu sněhu ještě trochu více prospělo, jinak jsem ale skutečně měl pocit z toho, že lépe to snad ani udělat nešlo. A jednoduše jsem byl nadšený, jak moc se to vlastně celé povedlo. Už na začátku roku jednoduše dorazilo obrazově podmanivé dokudrama, které zároveň velmi bravurně zpracovává konfrontaci mezi starším Komenským a Rembrandtem. Celé ty diskuze mezi starším Komenským a Rembrandtem mě možná ve finále bavili víc než přeskoky do Komenského minulosti a vůbec by mi vlastně nevadilo, kdybych byl na jejich rozhovorech postavený samotný film. Ty rozhovory totiž působí silně, nejen díky skvělé dvojici Švehlík-Bareš, ale také díky faktu, že Komenský a Rembrandt se od sebe ve finále v zásadě liší méně než by čekali. A lepší tečku za celým filmem si film snad vybrat nemohl. Naprosto sebevědomé dokudrama, které na Komenského možná nevrhá úplně nové světlo, jeho odkaz ale zpracovává skvěle a celé to funguje díky nádhernému vizuálu (Hezky Pavlis!), povedené hudbě, celkovému parádnímu dobovému nádechu a fenomenálním hereckým výkonům. Je to realistické dokudrama, které se může též radovat z povedeného scénáře, který komplikovaný příběh Jana Amose Komenského dokázal přetáhnout do funkční podoby. Dlouho jsem u nás neviděl tak unikátní zážitek, kterému je z mnoha důvodů fakt snadné podlehnout. Užil jsem si to hodně a jde v mnoha ohledech o hodně speciální zážitek. Komenský rules! (04.01.2021)

Komenský byl frajer, takže jsem tenhle film musel vidět. I autoři snímku se snaží předvíst, jaký byl Učitel národů borec, ale jejich jakási hra na Hollywood je tu tedy někdy dost strašná. Máme tu vymyšlený příběh inspirovaný realitou, ve kterém se Komenský setká s Rembrandtem (který ho ve skutečnosti možná namaloval, ale není to potvrzené, na skutečném obraze nemusí být Komenský a ani ten obraz nemusí být namalován Rembrandtem) a během malování se ti dva spřátelí, protože malíř zjistí, jaký je ten náš "Comenius" týpek. Tohle působí dost vyumělkovaně, ať už jde o vcelku rychlé spřátelení po nevěrohodný konflikt mezi nimi, který nesměl chybět. Zajímavější je skutečný životopis Komenského, ze kterého si autoři vybírají především ty dramatické chvíle. To je hodně fajn, jenom se autoři rozhodli kromě několika slušně brutálních scén dát do akčních scén i velmi trapné zpomalovačky. Občas to skoro působí jako nějaká indická telenovela. Taky mně docela vadilo několik nadpřirozených aspektů (různé vize, které se naplní...). Nepříliš vyvedený televizní film, který měl nejspíš větší ambice, ale spíš působí často dost hloupě. Na druhou stranu je to aspoň příjemně edukativní a hrají tam fajn herci. (5/10) (21.03.2021)

Není zvykem, abych se setkával s dokudramatem, navíc na České televizi. O to zajímavější byl tento film, jehož pravidla dokumentu, ale i televizního dramatu, jsem chvíli zpracovával. Odpovědí Vám ale bude mnoho zajímavých informací, krásné herecké výkony a perfektně vybroušené dialogy, které je radost poslouchat od začátku do konce. Navíc musím říct, že táta a syn Švehlíkovi pro roli Jana Ámose Komenského staršího a mladšího, byla naprosto perfektní volba. Stejně tak, jako odvyprávění života Komenského v podobě setkání Jana Ámose s Rembrandtem, které je teoretické, ale o to zajímavěji jejich diskuze zní. Igor Bareš a Alois Švehlík naprosto excelovali a musím říct, že jsem si některé scény po shlédnutí musel pustit ještě jednou. Jestli je nějaké doku-drama vzorové, tak pak je to tento kousek s názvem Jako letní sníh. Ten závěr, ten mi stále rezonuje v mysli. Krásná práce a já děkuji za sesumírování života Jana Ámose Komenského. Doufám, že takové příběhy budou pouštět učitelky dějepisu na základkách současnosti, co bych za podobné příběhy tenkrát dal... (07.01.2021)

Nízkorozpočtová rozhlasová hra doplněná kolorovanými obrázky a komparzem v dobových kostýmech. Stále si myslím, že u historického filmu jsou podstatnější věci než přeříkat fakta, jakoby je někdo četl z učebnice nebo ze slovníku. Zvolený způsob převyprávění s častými flashbacky nepovažuji za šťastnou volbu. Velkému plátnu svědčí obrazy, myslím tím skutečné obrazy, které berou dech a mluví samy za sebe. Zde je velmi patrné, že Lubomír Hlavsa je především dokumentarista, hraný film je pro něj nezvládnutá disciplína. Snaha se cení, to ano, ale o průlom se současné české kinematografie to opravdu není. (15.01.2021)

Komenský sympaticky formou vzpomínání během rozhovoru s Rembrandtem (x); na cesty ve vyhnanství po Bílé hoře, letmá prohlídka jeho názorů i zkázonosnou politikou tehdejší Evropy. Padne zde "škola hrou", koperníkovská revoluce, pálení knih a oprese, vražda Valdštejna, sen o "všenápravě" a idealistické myšlence tzv. Pansofie, atd. Bavil mě truchlivý tón, zpruzelý neotesaný malíř, a je to příjemný historický TV film, co plní svůj účel - přiblížit osobnost významného učence. Výtka leda tak: extra půlhodinka by nebyla na škodu, podat toho ještě víc. Říkám si, kéž by se dnešní školní systém inspiroval právě Amosem, než šrotit se a vychovávat tupý dělníky furt jak za Marie Terezie... (06.07.2021)