Tři zlaté vlasy děda Vševěda

Pohádka nezapře dobu svého vzniku, tedy počátek 60.let. Stojí za vidění hlavně kvůli zajímavě stylizovaným kulisám, kompozici a hře s barvami a světlem. Pro děti asi až tak zajímavá nebude (pro současné už vůbec), ale filmoví nadšenci ji jistě ocení. Samozřejmě nelze opomenou i výborné výkony zůčastněných herců, hlavně Radovana Lukavského. (30.12.2006)

Krásné kulisy, krásně barevně nasvícené. Král volá na slunce: „Stůj! Posvítíš mi na cestu!“ mají tam chybu – slunce se přece nehýbe. Měl zadupat a zakřičet k zemi: „Stůj! Přestaň se točit!“ Nadpřirozené sudičky jsou těžkými soupeři i pro krále.  Vesmírná propaganda na Vševěda: „Hvězdo denní.“ Jenže slunce není žádná hvězda. A hvězdy nejsou slunce. (10.04.2023)

Po mnoha měsících jsem byl o Vánocích okolnostmi přinucen zadřepnout k televizi a bylo mi tváří v tvář mnoha barevným obrázkům na mnoha kanálech šedivo k zalknutí. "Třem zlatým vlasům děda Vševěda", filmu rozhodně ne prostému nedostatků, patří dík, že mě svou originální estetikou, tajemností a svým na samé hranici mýtu balancujícím, neupovídaným příběhem vytrhl z oné šedi. Přijde mi podivné, že je snímek na ČSFD častovaný povětšinou třemi hvězdičkami: zaslouží si jich buď mnoho, nebo málo, ale rozhodně není průměrný. (04.01.2013)

Pohádka, která se víc než na příběh zaměřuje na atmosféru. A výsledek je velmi dobrý, hlavně díky vysoce nadstandardní práci všech výtvarných profesí: kameramana, architekta i kostýmního výtvarníka. Práce s barvou jako výrazovým prostředkem je v takové intenzitě málokde vídaná - i když, v tom samém roce 1963 najdeme podobný příklad, a to Jasného film Až přijde kocour. Oba filmy patří ve své době k nadprůměru. (24.02.2016)

Tři zlaté vlasy děda Vševěda je pohádka, která se v různých variacích objevuje často a má už řadu věcí. Je to jedna z typických klasických pohádek. Tato verze z první půlky 60. let ale nebude patřit k mým oblíbeným. Za zmínku stojí, že jde nejen o poeticky natočený děj, ale též vizuál. Například lesy či zámek v pozadí po vstupu za bránu působí prazvláštně. Zřejmě museli mít filmaři a animátoři dlouhou pařbu a z ní vzešlo tohle. Třeba když vstupuje Plaváček do hradu, ten působí jako velký vánoční stromeček - nahoře zelený po stranách různobarevné baňky. Naopak k dědovi stačí vystoupit po schodech do něčeho, co připomíná naplno jedoucí program planetária. A změn je v této verzi víc. Například Vševěd hrdinovi neporadí, ba právě naopak, poradit a přijít si na vše musí sám. Právě jeho matka od něj nic nezjistí, krom vytržených vlasů, které jejího synáčka probudí a on se tak s Plaváčkem setkává tváří v tvář. Jde o hodně stylizovanou, umělecky ztvárněnou pohádku, která pro děti není. Buď je unudí nebo vyděsí. (19.11.2023)