Černá sobota

Nuda. Předmluva filmu je vhledem do socialistické současnosti, jejíž vývojový ukazatel diváka seznamuje s moderními technologiemi, aplikovanými v malém okresním městečku kdesi v Čechách. Záblesk přichází s postavami šmelinářů a několika demižony metylalkoholu, aby nosnou kriminální linii vzápětí pohřbili (ne)sympatičtí příslušníci VB a takřka nulová akce, nahrazená nekonečným vysedáváním u telefonu. Nehledě na fakt, že s přítomným hereckým obsazením šlo rozehrát mnohem zajímavější film. Šanci zaujmout má jen Dana Medřická a někteří herci v epizodních rolích (Kemr, Hlinomaz, Fišer, Effa). Zjevná nadčasovost tématu je však ku prospěchu celkové hodnoty snímku. (05.01.2014)

Bek je nesympatický už sám o sobě, a s mírou jeho uvědomělosti jdou nesympatie prudce nahoru. Navíc do půlky filmu není jasno, co vlastně sledujeme, jednu chvíli to vypadá na rodinné drama, pak zas na kriminálku a nakonec na obyčejnou hospodářku. Jisté napětí se filmu nedá upřít, ale kam se to hrabe na majora Zemana. (31.03.2010)

Československý kriminální film s prvky film-noir zabývající se odcizením a následnou distribucí metylalkoholu. Dvojice kumpánů Kubíček a Rezek (F. Filipovský a F. Holar), kteří si rádi přihnou, odpustí z cisterny odstavené na železniční stanici označené výstražnou tabulkou upozorňující na jedovatou látku dva demižony této kapaliny a uschovají ji do hostince, jehož je jeden z nich majitelem. Brzy po konzumaci se projeví účinky jedovaté látky a oba muži zaplatí za svou hloupost smrtí. Neobvyklé úmrtí otravou metanolem vyšetřují kriminalisté ve složení kapitán Drahota (impozantní a ledově klidný L. Tokoš) a nadporučík Bláha (Z. Dítě), kterým vydatně vypomáhá zástupce veřejné bezpečnosti na železniční stanici R. Deyl. Vzrušení nastane ve chvíli, kdy se zjistí, že F. Filipovský vědomě daroval láhev s jedem řidiči Janu Valenovi (J. Bek) jedoucímu jako svědek na svatbu svého přítele. Nastalo veliké zděšení, neboť tento nevhodný svatební dar mohl ohrozit mnoho nevinných životů, a okamžitě se začalo pátrat po místu konání svatby a totožnosti ženicha s cílem zabránit otravě. Nenápadný hodinový snímek od M. Hubáčka má poměrně slušnou atmosféru, která vrcholí těsně před koncem a na nebezpečí plynoucí z konzumace metylalkoholu upozorňují i dramatické scény z nemocnice. V zajímavém filmu se ve vedlejších rolích objeví D. Medřická jako Rezkova manželka Věra, kterou pojilo citové pouto k vdovci Valenovi či příslušník bezpečnosti J. Kemr, který dokázal zabránit hromadné otravě na veselce Bekova přítele. Pokud pominu podivný mluvený úvod v socialisticko-dokumentárním stylu, nevidím důvod, proč Černé sobotě neudělit nadprůměrné hodnocení, neboť na mě dobře filmařsky zvládnutý snímek zanechal velmi dobrý dojem. (31.05.2019)

V první části krásné dusné černobílé psychologické žánrové scény z hospody. Pak dějový zlom a následuje už jednodušší souboj s časem, v němž držíme palce státnímu aparátu; nemám to tvůrcům moc za zlé, ale k té první části se moc nehodily opakované vtipy ve druhé části založené na tom, že první pomoc proti metanolu je etanol. Zvláštní znamení filmu: moudrý policista vypadá, mluví a pohybuje se jako fantomas, případně jako by ho hrál pan Nebřenský v nejlepších časech Divadla Sklep. (01.03.2013)

Prostinký lineární příběh o rozkradeném alkoholu se podařilo nafouknout na takřka celovečerní stopáž jen díky jakoby (?) dolepovaným pasážím. Hned zkraje reportážní předmluva ala filmový týdeník, pak osvětovné zdravotní pasáže a v neposlední řadě rodinné dramátko. Ačkoliv je Černá sobota označená jako kriminálka, detektivní zápletka proběhne bez vůdcovské postavy detektiva a veškerý posun děje probíhá za pomoci telefonu: nutno zvýšit napětí = telefon nezvoní, potřebujeme akci = telefon zazvoní. Přes plejádu skvělých herců nejde o nic světoborného, ani jeden z nich svůj výkon nemusí v životopise akcentovat... (11.10.2017)