Jedna ruka netleská

Nevím, co si o tomto filmu mám myslet. Celý ten film na mě působí divně a moc nechápu stylizaci hrdinů do jiných postav, které nápadně chováním i vzevřením připomínají... jako kdybych to všechno už někde viděl... DceruškaV.Dlouhého připomíná M.Jovovichovou v Bessonovo Pátém elementu, její kámoška jako kdyby byla stejně vykulené dvojče Ch.Ricci z Addamsovic rodinky. Nemluvě už o hlavních hrdinech (Blbý a blbější) a takových přirovnání je tam víc... Ovšem fuhrer Trojan byl boží a jeho ekologická cold lady také. Ale, co s přirovnáními a kritikou... JÁ JSEM SE SMÁL! A ČASTO! A to se tuším od komedie, čeká, ne? Tak co... :-) Dáme normální houbovej čaj a bude... :-) (09.11.2004)

Asi po dvanácti letech jsem si film znovu pustil, abych ho mohl patřičně okomentovat a nejvíc mě pobavilo, jak jsou v něm všichni nechutně mladí. Zjistil jsem, že si snímek překvapivě dobře pamatuji a znovu jsem si ho užil jako kdysi a znovu mi nejvíce vadila Třískova shakespeareovská pasáž, která mě vyloženě rušila. Všechno ostatní na mě naštěstí fungovalo, hláškovalo se naplno a já jsem se opět bavil jako před lety. (27.12.2017)

Někdy prostě nestačí ani zavřít se na tři týdny na chatu a v tvůrčí atmosféře dolovat ze sebe nápady, pánové. Vypotili jste to ze sebe hezky, ale poskládat k sobě tak, aby z toho vyšel nějaký sevřený příběh, už se nepodařilo. Tenhle film je totiž sledem více, ale spíše méně zdařilých scének s notně připitomnělou zápletkou v pozadí. Hlášky a geniální Ivan "Adolf" Trojan ještě dobrý film nedělají. (03.10.2005)

║Rozpočet CZK30miliónov║Tržby Celosvetovo $1,565,667(Česká republika)║ Jeden z mála Českých filmov z poslednej doby čo ma skutočne zaujali nielen po príbehovej stránke, kde nechýbala v skutku výborná nápaditosť a podarený humor ale aj po hereckej kde exceluje vo svojej úloha takého popletu, motáčka Jiří Macháček. /80%/ (19.01.2008)

Ondříčkovi je třicet, takže už neřeší nejisté vztahy rozvíjející se v pražských barech, nechodí už na pizzu do Kmotry a neposedává s cigaretou někde v ušpiněném parku se slunečními brýlemi a v myšlenkách o tom, co vlastně chce. Teď je jeho prostředí poskládáno z přezíravých psychologů, podezřelých vegetariánských restaurací, psychopatů, kteří už stihli rozšířit svá pole působnosti na úroveň celých rodin a hlavně tím nejhorším zločinem, který lze na někom spáchat - kombinací vykání a oslovování křestním jménem. Naštěstí v tom ještě pořád je bezpečně schopný najít ty podněty k ulítlým dobrodružstvím v těch krásně naivních světech, kdy si s kamarády přísaháme na svíčku, že vyřešíme tu záhadu zmizelých orlů. Jedna ruka netleská pak navíc disponuje jedním z mých nejoblbenějších typů humoru, totiž absolutní hovadskost realizovanou s překvapivou vehemencí. Film, který působí jako vědomé guilty pleasure  hlídající si pečlivě to, abyste se při každém zasmání tak trochu zastyděli. Překvapivou slabost mám pro Macháčkovu postavu smolařského dobráka s rukama v kapsách, jehož věrohodné slackerství, definované například tím, že za peníze, které má dostat za pobyt ve vězení, se "chce asi podívat třeba do Mexika. Na ty indiánský pyramidy.", je v současé éře neustálého seberozvoje, pragmatismu a investování připomínkou toho, co nám vzali. (14.04.2024)