Brouk v hlavě

Tohle je komediální pecka. Roztomilá a bezchybně obsazená virtuózní taškařice. Zoufalý Preiss ve schizoidní dvojroli, jenž nemůže pochopit proč mu onen šílenec Postránecký permanentně nakopává do hýždí. Ultravyrovnaný doktor Němec, který se nediví ale už vůbec ničemu. Totálně slizký Hrušínský. Ti všichni skvěle zapadají do pradávné předlohy všech komedií založených na záměně. 90% (25.01.2008)

Každý nemá možnost být účasten představení Vinohradského či jiného divadla, kde by mohl uvidět tuto skvělou komedii naživo, musí vzít proto zavděk televizním záznamem. Není však třeba litovat. Tato svižná taškařice plná omylů a záměn, vtipných dialogů, krásných kostýmů a malebných dekorací je především hereckým koncertem naší divadelní špičky v čele s virtuózním Viktorem Preissem. Není v ní malých rolí, skvostné výkony podávají všichni - asi proto, aby mu to nepokazili. Takových her je málo, tak si to všichni užívali. V jedné z menších úloh mne zaujal tehdy začínající Michal Novotný. Po shlédnutí jsem dospěla k závěru, že když už zhřešit, tak jedině „U něžné kočičky“. (24.11.2011)

Nekorunovaný král francouzských bláznivých veseloher (nazývaných někdy nepříliš přesným termínem fraška) Georges Feydeau nesporně náleží k osobnostem, jejichž umělecký význam přesahuje hranici dobové popularity a v podstatě jej lze vnímat jako důstojného Molièrova nástupce. Z nepřeberného množství her, aktovek a operet přežila do dnešních dnů vlastně jen konverzační komedie Brouk v hlavě, založená na dvojnickém motivu bezvýznamného hotelového sluhy Boutona a ředitele pojišťovny Viktora Emanuela Champsboisyho, jejichž totožná přítomnost zahájí divokou eskapádu omylů, záměn, nedorozumění a převleků. Doslova renesanci hra zažila na sklonku šedesátých let v jevištním nastudování Divadla na Vinohradech s nezapomenutelným Vlastimilem Brodským v titulní dvojroli, kterou později převzal jiný velikán domácí Thálie Viktor Preiss. Televizní kamera, narozdíl od jeviště, potom umožňuje některé (vděčné) motivy dovést do naprosté dokonalosti – od vzájemné konfrontace Boutona a Champsboisyho až k promyšlenému triku s posuvnou postelí v hodinovém hotelu. Samozřejmě silnou devizou Zelenkovy inscenace zůstávají herecké výkony, jimž vévodí zcela jednoznačně excelentní Preissova dvojnická kreace, odlišená nejen vnějškově, ale i charakterově. V rámci možností, daných prostorem před kamerou, hrají slušný standard Adamovská, Svobodová, Hrušínský a Němec, naopak Postránecký v roli neurotického hoteliéra Ferraillona sklouzává k tupě šaržírované nesnesitelnosti a mladí jsou vyložená slabota. Poděkování náleží Zdeňku Zelenkovi především za to, že tento reprezentativní repertoárový kousek dokázal zachytit na filmový pás v době, která stále ještě disponovala kvalitním představitelem titulní dvojrole. A jak se zdá, na dalšího Boutona a Champsboisyho si jeviště (a případně film) počkají nejednu generaci... (01.08.2010)

Poměrně dost velká hrůza s hvězdným obsazením. Nemůžu vystát takový ty košilatý taškařice, který od dob Shakespeara těží z přitroublý a absurdní zápletky, v jejímž rámci je někdo pokládán za někoho jinýho, pročež se dojde ke hromadě různých "humorných" nedorozumění a do toho se všichni protagonisté touží navzájem ošukat. (24.08.2012)

Boutone, ty dobytku! Televizní divadelní zážitek, úspěšný důsledným vytěžením motivů jako jsou dvojníci; otočné postele; šišlání a další vady řeči; nevěra, alkoholismus a nešvary všeho druhu; dveří, které se v bordelu netrhnou. Když vypnete u scén Preiss / Němec obraz, můžete si představovat neexistující díly Jistě, pane ministře!. Příležitost konfrontovat příjemně vlastní ubohost a připomenout si, jak hluboko v tradici frašky vězí uctívaný zlatý fond české filmové komedie, na kterou se nedaří (a asi ani nechce) nikomu navázat. A já zůstanu své ženě věrný, bohužel... (30.10.2018)