Režie:
Fero FeničKamera:
Jaroslav BrabecHudba:
Jiří BulisHrají:
Jan Tesarz, Ewa Żukowska, Jiří Bábek, Václav Babka, Renata Beccerová, Cyril Drozda, Václav Čížkovský, František Čužna, Zdeněk Dušek, Adolf Filip (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Trojice protagonistů - vysoký funkcionář, sekretářka, pohraničník - procházejí v podivné noci jakýmsi očistcem. Z kruté noci účtování vychází za světlem právě jen mladý voják, zanechávaje za sebou zvláštní bytosti. Vždyť on sám byl přece také obětí... (oficiální text distributora)
Recenze (40)
37. LFŠ Neopakovatelně protirežimní film. ()
Vyborny, az absurdni humor plny skvelych hlasek. Postava funkcionare byla skvostna, skoda nevyrazneho vojaka a posledni tretiny filmu, ktery trochu ztracel tempo. ()
Plné skrytých významů a narážek alegorií, oběšenci na chmelnici mě dostali... Protože film obsahuje spousty skrytých i méně skrytých narážek na tehdejší režim, řekl kameraman Jaroslav Brabec že ke konci natáčení se od tvůrců i filmu začali ti méně stateční spolupracovníci odvracet, protože čekali že to bude veliký průšvih z následujícími zákazy, poslední tečkou nejspíš bylo že ve filmu je slyšet hlas Marty Kubišové, po 20. letech zákazu jakékoliv činnosti. Do dokončovacích prací však zasáhl 17.listopad 1989 a film najednou postrádal smysl a veškerá práce šla na zmar. ()
Psychedelický zážitek. Asi nejsem dostatečně intelektuální, respektive jsem asi blbá, ale to teda byla slátanina. Never more. ()
Fenič ať dělá dokumenty-činohra mu nejde. Vím o co mu šlo, ale katastrofálně se mu to nepovedlo. ()
Zvláštní. Beru to jako jakési vychrlení nápadů reflektující okamžiky vpravdě zlomové doby. Vypovídající hodnota je hodně vysoká, problémem je, že se málokomu chce na tuto dobu vzpomínat, takže film nepříjemně škrábající pod žebra radši každý přehlédne... ()
Film plný rozporů: Vizuálně působivý, depresivní, ale také prázdný a nelogický. (Viděno na voyo.cz) ()
První část byla ještě koukatelná, druhou jsem sledovala jen z povinnosti. Druhá hvězda jen a jen za přítomnost Jaromíra Nohavici a Jiřího Menzela. ()
Výkon obou polských herců v hlavních rolích Jana Tesarze a Ewy Źukowské je především díky přesně vyváženému užívání tragických a groteskních poloh opravdu mimořádný. ()
...za umělecký dojem ()
Proč nejsou Bytosti stejně kultovní jako Kouř? Protože tu není Dj Arnoštek. Za sebe musím říct, že mě film nadchnul. Ale jako v případě Kouře a jiných sklepáckých filmů, kdo nemá rád absurdní humor, ať se na to raději nekouká. Zasloužilo by to 4 hvězdy, ale štve mě, jak to tu všichni odsuzují. 57 procent si tenhle film opravdu nezaslouží. ()
40% — Symbolický film, který vznikl v nepříliš příznivé době. Tedy, jak se to vezme. Natočen byl na jaře roku 1989 a nebýt té doby, nemohl by asi ani vzniknout. Protože však šel do distribuce až v roce 1990, kdy mezitím čas oponou trhnul a kritizovat komunistické pohlaváry již nebylo odvážné, ale naopak to patřilo k bontonu, jeho provokativnost a odvaha poněkud vyšuměla. Mě osobně dosti překvapila účast kovaných komunistických soudruhů, např. Adolfa Filipa, ale především Josefa Větrovce. Buď se Feničovi podařilo před nimi dokonale utajit, v jakém filmu vlastně hrají, což se mi moc nezdá, nebo sami pochopili, že tehdejší režim je dlouhodobě neudržitelný, a chtěli být vidět v takovémhle filmu. Co se vlastního příběhu týká, je to trochu problém většiny symbolických filmů — děj je poplatný zvolenému symbolismu, takže se tu dočkáme ne úplně jasných situací, projevů a postav (např. člověk hledající nivelační bod). Děj se nakonec dočká svého oblouku a propojí zdánlivě nesouvisejícího vojáka s komunistickým pohlavárem, který ho využil (zneužil) jako řidiče. Viděno optikou doby vzniku, Fenič se s tím tedy opravdu nepáral, bohužel už po návštěvě premiéry jsem odcházel se smíšenými pocity. ()
1* za Jarka. ()
Kdo nezažil, nepochopí. Geniální závěr - mrtvý komunismus a odchod do nových časů... ()
Premiéru Feničova filmu předběhly dějiny a v porevolučním opojení neprávem zanikla odvaha námětu i expresivně halucinogenního zpracování (kamera Jaroslava Brance). 80 % (Ondřej Novák, Ci 05/2008) ___ 40 % (Ci 12/1998, str. 89) ()
Zapomenutá alegorická vize vývoje českého národa v čase přechodu z umírajícího socialistického zřízení do nezřízeného kapitalismu ()
V pražských kinech se promítal od 22.3.1990 (Lucerna) ()
Dosti oduševnělý polistopadový počin. Dal bych 2*, ale za tu scénu v lesní chaloupce dávám 3* :-) ()
Od Džusového románu velký posun vpřed, patrný jak u Feniče, tak u Brabce, nepřehlédnutelně ovlivněného spoluprací s Věrou Chytilovou. Vizuál (dvůr odrážející se na střeše šestsettřináctky!), narace, symbolika, casting - to vše až na množství mrtvých zvířat zvládají Zvláštní bytosti na velice slušné úrovni. Je to však obsahová stránka filmu, jež má na svědomí, že Zvláštní bytosti nepředstavují v rámci československé kinematografie zapomenutý klenot, ale spíš artefakt plně poplatný době svého vzniku. Nejde jen o dnes již dávno neaktuální dobové reálie, mnohem víc vadí určitá schematičnost (a monotematičnost) děje a prázdnota postav, jež jsou mnohem spíš figurkami. Herci dělají, co můžou, film ale vlivem velmi divadelního herectví i dialogů působí značně teatrálně. Na svou dobu nepochybně odvážný počin, na druhou stranu je dobré si připomenout, že v té době podobně kritické snímky vznikaly i v rámci zcela mainstreamové tvorby (viz Vážení přátelé, ano). Novuum nepochybně představuje hudba (Kubišová, Plastici), i když i tam se lze pochybovačně ptát, zda soundtrack v této podobě skutečně vznikl už před sametem. ()
Road movie mocného aparátčika Pešana, jeho milenky a nedobrovolného řidiče, vojáka základní služby Ondřeje Zemana, odehrávající se během jedné noci. Tyto tři hlavní postavy reprezentují tři typické aktéry pozdně normalizační společnosti. Pešan je příslušníkem nejstarší vrstvy skalních bolševiků, kteří ještě pamatují "staré dobré časy" únorové revoluce a ze kterých půlstoletí budování socialismu udělalo morální zrůdy a duševní trosky. Sekretářka Olga reprezentuje lidi zlomené, kteří se k "budovatelům" přidali po roce 1968 v důsledku své osobní krize nebo kvůli prospěchu, zatímco mladý Ondřej stojí na rozhraní - jako součást represivního aparátu neobstál v krutém mravním dilematu, do něhož byl vržen vojenskou službou (za co vlastně dostal opušťák se dozvíme až na konci), a zjevně neobstál ani v dilematech dalších (avantýra s Olgou)... Přesto je ve filmu prezentován jako oběť a jako jedinému je mu dána možnost uniknout, zatímco jeho dva společníci jsou odsouzeni k utopení v okázalé sebelítosti. Ostatní lidé žijí ve škvírách mimo struktury, oponují nebo servilně slouží aktérům podle své nátury a do papalášské Tatry 613 se mohou maximálně na chvíli posadit (povozník, stopaři). ---- Film volí expresionistické výrazové prostředky a současně je přeplněn dobově charakteristickými symboly a intertextuálními narážkami. Hned se nabízí srovnání s Helgeho Studem, který se Zvláštním bytostem tématicky i dějem nápadně podobá, ale zůstává v "realistické" rovině. Pešanova noc je naproti tomu líčena v krutých barvách absurdního divadla, vše je extrémně zveličeno a dohnáno do krajnosti, což je někdy velmi působivé (pitka v bunkru pod okresním výborem KSČ je majstrštyk a pro mě vrchol filmu), někdy je hranice srozumitelnosti překročena (koncert Plastiků provázený skupinovými orgiemi: proboha, proč?). Skvělá kamera, místy snímající přes filtry, je umocněna hypnotickou hudbou J. Bulise. Na mnoha místech film bohužel otevřeně moralizuje, což zvolenou perspektivu nesmírně poškozuje (scéna s lékařem, s paní učitelkou nebo se zmíněnými stopaři). Výsledek tak není zcela konzistentní, ale pátou hvězdu přesto přidávám za odvahu přijít s tak otevřeným filmem v době, kdy ještě zdaleka nebylo rozhodnuto (film se točil v první polovině roku 1989). ---- Zvláštní bytosti jsou příliš uzavřeny samy v sobě, jejich poselství oslovuje především ty z nás, kteří to zažili. Vzhledem k tomu, že se dnes řada tehdejších Ondřejů Zemanů (Babišů, Ondráčků, Metnarů a mnoha jiných) bezostyšně a veřejně rozpomíná na svou jízdu Tatrou 613 před rokem 1989 jako na světlý bod svého života, má smysl rozhodně i dnes do Feničova křivého zrcadla čas od času nahlédnout. ()