Operace mé dcery

Operaci mé dcery beru jako dvojče filmu Den pro mou lásku, ale mnohem propracovanější a dějově plnější. Příběh s až detektivní zápletkou o hledání příčiny jedné nelehké životní situace. Tato hezká záležitost nám říká, že srdce, cit a láska k dítěti jsou víc, než jen prostá biologická identita. Závěrem musím připomenout melancholickou Hapkovu klasiku, co mne vždy příjemně oblaží. (20.10.2013)

Stanislav Rudolf si za to může sám, neměl neherce Harapese chtít do hlavní role, nemusel mu zpackat skvělý scénář. Bohužel Šulcová se, snad z kolegiality, k baletnímu mistru přidala a předvedla svůj zřejmě nejhorší herecký výkon. Vše kompenzují skvěle obsazené a tudíž i zahrané role lékařů. Mou osobní třešničkou na dortu je rozbitý ret největšího filmového slizouna Jana Přeučila, na tuto scénu bych se vydržela dívat hodně dlouho a tak ode mě dostává svoji samostatnou hvězdičku. (18.08.2018)

Vlastimil Harapes nehraje, ale pěkně vypadá. Klára Pollertová s vizáží, že má smrt na jazyku se maskérům povedla. Příběh je citlivě natočený a situace, do které se dostal otec Mileny, byla dramatická a uvěřitelná. Za zmínku stojí také tým lékařů a jejich profesionální nasazení při snaze o záchranu života. A co mě přilákalo před obrazovku? Působivá a dojemná hudba Petra Hapky umocňující sílu příběhu. (18.12.2023)

K Operaci mé dcery jsem se dostala přes hledání něčeho dobrého z tvorby Jana Kačera. Mé velké očekávání bylo zklamáno. Jana Šulcová potvrdila své kvality, Harapes dokázal, že není jenom baleťák. Ale Kačerova role chladného primáře, se mi vůbec nelíbila. Herecký výkon opravdu hrozný. Samotnou postavu jsem chápala, ale nedokázal ji dostatečně prodat. Filmy z nemocničního prostředí mám ráda. Myšlenka tohoto kousku byla skvělá, ale jako celek se to příliš nezdařilo. Velká škoda. (17.10.2011)

Rozhodná chvíle. Žít nebo zemřít? Zapomenout a odpustit? Zahodit všechno, co ještě nedávno mělo smysl? Stejnojmenný román Stanislava Rudolfa nabízí zamyšlení nad tím, co všechno je člověk schopen obětovat, aby zachránil život druhých a ukazuje, že hranice mezi dobrem a zlem není tak zřetelná, jak si myslíme. Bohužel, film utrpěl povážlivé trhliny, když byl do hlavní role angažován Vlastimil Harapes (proč ne rovnou František Němec?) a jeho hysterický styl. Zvýraznění některých nežádoucích – komických – prvků (postavy Jiřího Kodeta, Dagmar Čárové a Michala Pavlaty) filmu spíše uškodilo. Ovšem způsob, jakým byla zachycena obětavá a namáhavá práce lékařů, vesměs špičkových odborníků tehdy stále socialistického zdravotnictví, zasluhuje bezvýhradnou pozornost a úctu. (08.08.2019)