Dealer

Úplne obyčajný film z prostredia dílerstva drog. Ničím ma nejak zvlášť neprekvapil, keďže ide o 90. roky, je aj trochu tvrdší a postavy si dovolia to, čo by si dnes už skôr nedovolili. Taktiež sú v akcii ľudia z Balkánu, medzi ktorých najčastejšie destinácie patrili cez vojnu a po nej škandinávske krajiny. Typický slovník, typické činy a problémy, nič v dobrom prekvapujúce, ale ani nič slabé. Presne niečo takéto som očakával. (12.11.2012)

První díl volné trilogie poněkud paradoxně komentuji jako poslední. V době premiéry jsem ho viděl a nechal jsem si ho nyní nakonec, abych si utvrdil nebo vyvrátil někdejší dojmy. Spolu s ním vlastně účtuji s celou sérií a tři hvězdičky dávám za celkový obraz kodaňské galerky. Dealerovi nechybí energie a odvaha ani snaha o autenticitu. Příběh je prostinký. Po jedné spackané dodávce jsou prachy i drogy fuč, zbyl jen nepříjemný dluh u odběratele, který má dost rukou na špinavou vymahačskou práci. To, co dealera shazuje, jsou typicky tarantinovské neduhy, především nedbalá dramaturgie. Režisérovi jde mnohem víc o styl a atmosféru než o vyprávění. Dvojice gaunerů příliš dlouho projíždí ulicemi a vypouští namachrované kecy - vím, že to k jejich charakteristice patří, ale v téhle míře už to silně zavání samoúčelem. Chování postav v některých případech nedává smysl. Co mělo proboha znamenat Frankovo okradení svou dívkou - v ten moment ho sice režisér dostal tam, kam potřeboval, ale jde to proti charakteristice postavy i logice situace. Nechávám sice tři hvězdičky, ale nadšený nejsem. Refn chce spíš bavit a používá k tomu videoklipové prvky tak typické pro tvorbu mladých režisérů 90. let. Jako vážně míněné drama je to příliš mělké a pokud chci být baven, Guy Ritchie si nehraje na žádnou hlubokomyslnou sondu, ale baví účinněji. Tu třetí hvězdičku přihazuji za dvojku velkých jmen severské kinematografie - Kima Bodniu a Madse Mikkelsena. Shodou okolností toho prvního momentálně sleduji o řádku let staršího ve 2. sérii seriálu Most a je to zajímavé srovnání. Celkový dojem: 55 %. (10.10.2015)

„Když přijdu, není doma nebo říká, že příště.“ - „Musíš je sledovat 24 hodin denně. A furt jim to připomínat. Jako ten Turek. Udělal chybu, že Milovi dlužil 30 táců. Musel jsem tam jít. Nejdřív jsem ho slušně požádal. Nakonec jsem na něj musel s nožem. Bodnul jsem ho do kolena. Bodnul jsem ho a celý koleno mu vypadlo. Často si říkám, že bych radši dělal něco jinýho.“ Jenže zatím Radovan ubližuje lidem, co neplatí, a Frankův dluh se prohlubuje…Hlavní hrdinové Frank a Tonny, okázale primitivní frajírci, si žijí vcelku bezstarostný život z prodeje drog. Ale jak se říká, s jídlem roste chuť. A divák tuší, že se těm 2 může snadno stát, že si ukrojí až příliš velký krajíc. Což se díky školácké chybě potvrdí. Film pak dostane novou šťávu, postupně nabírá solidní grády a stejně tak začne přibývat napětí. A mohlo by ho být ještě víc, kdyby divák k hlavním hrdinům cítil o něco větší sounáležitost, což není tak snadné. Naštěstí Bodnia i Mikkelsen jsou ve svých rolích dost odzbrojující. Otevřený konec navíc nabízí příslib v podobě pokračování, 1. dílu dám slušné 4*. (10.09.2014)

- "Natočíme film, co se bude 'menovat dýler, voe..." - " 'TaK jo. Vo čem to bude?" - "No, normálka ne?! Koupí, prodá se ziskem, koupí, prodá se ziskem ..." ...nějakej problém s fízlama, ztráta matroše, takže neni na vyplacení vaty velkodealerovi (paralela velkoobchodníka) a průser je na světě. Trochu nervní cuky, pár zoufalejch/nasranejch návštěch u lidí, co našemu dealerovi visí prachy... Ke konci tam dáme nějakej jakože zvrat, střílení a tak něco... Hlavní boss bude jugoslávec... Náš dealer bude postavenej na přísnym výrazu jeho představitele - a protože je tvrďák, tak se neposere, když na něj nějak víc vybafnou... Přičemž ale nakonec stejně prosí o prachy matku - to bylo fakt dobře k zblití. - To je celý. Prostě nejklasičtější a nejtrapnější dějová linka, jakou si u filmu s názvem Dealer umíte představit. Ale Kim Bodnia je chlápek s dokonalým výrazem a hrozně suchym projevem - výbornej - ale víc se mi líbil ve "V Číně jedí psy". Slušná kamera, která většinou ustupuje před herci a celkem slušně tomu dodává zdání, že jste jaksi víc uvnitř filmu... Jinak ale fakt prostě klišé nejhrubšího zrna, i když celkem naturálně podaný. Vadilo mi tu ale přehrávaný rozhlížení se - který je fakt všechno, jen ne nanápadný a naopak spolehlivě upoutá pozornost případnejch fízlů. Tohle bylo prostě divný... (25.02.2011)

Podobně jako na většině dánských filmů natočených po roce 1995 lze i na Pusherovi pozorovat jistý vliv Dogmy 95. Není totiž obrazově ani příběhově stylizovaný, nesnaží se zapadat do předem připravené žánrové škatulky, nechce působit dojmem, že je prodej kokainu neskutečně cool. Tento náhled na sedm dní v životě dealera Franka zkrátka více než Scarface připomíná dokument natočený v jedné z dánských ulic. A jako takový nabízí skvělé herecké výkony (třeba Thomas Bo Larsen je ve své krátké scéně feťáka, který dluží 50,000 skvělý) a působí nesmírně realisticky, nelítostně a civilně. Mému srdci je však, narozdíl od sociálnějšího pokračování, z čistě subjektivních důvodů lehce vzdálený. (21.07.2012)