Večírek

Po opravdu bolestivém zhlédnutí této retardované skatologie musí nutně každý erudovaný filmový teoretik praštit hlavou do zdi a zapřemítat nad tak zvanou aporémou tří tupých hovad: „Které tupé hovado tohle napsalo a zrežírovalo, které tupé hovado na tohle dalo prachy a které tupé hovado na to vlezlo do kina?“.  A tak rádoby bavič qocientně nejubožejšího proletariátu, Michal Trapánek, dotáhl své neumětelské ambice až k celovečeráku dle jeho vlastní divadelní hry, která, jak upřímně doufám, zaslouženě zapadla do nejhlubšího análu světoprkenného zapomnění, a já musím s úpěním konstatovat, že tentokrát nestihl být ani obvykle trapný. Měl-li bych v souvislosti s touto zoufalou, dějově i dialogově veskrze retardovanou amatérskou mrdkou a patrně protekčním výsměchem všem talentovaným filmařům použít nějaké analogické profesní přirovnání, volil bych řidiče hovnocucu se dvěma třídami zvláštní školy, jenž egoisticky nadhodnotil své možnosti, načež sepsal učebnici kvantové fyziky, a sice ve formě rádoby žertovných rozhovorů idiota s Planckovou konstantou. Logickým důsledkem je pak dementpyré náhodně losovaných, žinantních a obskurně nenavazujících prkenných diskuzí, které však dozajista připadaly Michalovi filmařsky naprosto dokonalé a ke všemu tomu neštěstí i totálně k PO-PU-KÁ-NÍ. Diskuzí, jež prezentovaly angažovanou partičku výborných, dobrých a poměrně slušných herců, i fekálního prostituta Langmajera, jako bandu ochotnických oligofrenních utečenců z Ústavu pro léčbu akutní afázie v Blábolivé nad Kokotnou. P.S.: Kadle, Kadle, už i Ty strádáš nedostatkem vezdejšího nebo luksusních předmětů, že odevzdaně kráčíš s lopatou přes rameno směrem k pohřebišti soudných charakterních herců? To už si příště rovnou střihni hauptku v nějaké nové třeskutě tumorné taškařici divadla Mír, ať to urychlíš! (23.01.2023)

Nikam nevedoucí blábolení. Je to asi jako kdybyste se snažili někomu vyprávět vtip, který vymýšlíte za pochodu a po 80 minutách si uvědomili, že se žádné pointy nedoberete. Vzdáte to a prdnete tam závěrečné titulky. Přitom kdybyste to ukončili po 10, 25 nebo 45 minutách, efekt by byl stejný, jen váš posluchač by netrpěl tak dlouho. (21.12.2021)

Michala Suchánka mám rád, baví mě jeho humor, který je někdy samozřejmě dost přes čáru a zaveden až do totálních absurdit. To mě u něj, ale nijak nevadí, ba právě naopak, a např. v Partičce se to i hodí a k němu už to tak nějak patří. A proto o to víc jsem se těšil na jeho režijní debut. Musím říct že herecky zde hrají všichni v pohodě. Baví mě hlavně klasický Langmajer, Roden tam předvedl hodně zajímavě pojatou postavu a v Tacklíkovi vlastně vidím celý film samotného Suchoše, je vidět že Suchoš se při psaní scénáře ztotožnil hlavně v Taclíkovi. Celé je to čistě konverzační komedie, což jsem od Suchoše nečekal a myslím si že to ani neni moc dobře. Myslím si že by se od něj hodila nějaká trochu svižnější komedie. Musím říct že jsem od tohoto filmu čekal víc. Začátek docela utahanej, začne se to celé rozjíždět až všichni nastoupí do autobusu. Některé dialogy jsou vtipné a dobré, jiné zase dost o ničem, nudné a nevtipné. Celé je to takový průměr až lehce podprůměr a vlastně docela o ničem. Až na pár povedených forků není nic co by tam člověka vyloženě nadchlo. Jednou, třeba i dvakrát zkouknout asi stačí, ale není to nic co bych si pouštěl nějak častěji. (26.01.2022)

Možná je to blbý, ale tady jsem to už tak nějak i na základě zdejšího hodnocení čekala, od Suchánka jsem zázraky vůbec nečekala, a nakonec jsem se doma u Netflixu zasmála nad hláškama party bývalých spolužáků (kdo má fakt rád třídní srazy?) i víc jak u současné kinoprodukce. Na večer po náročném dni mi Večírek sedl, Boudová a Vilhelmová neměly chybu a Langmajer mě přesvědčuje už po několikáté, že umí být vtipný i jako komediální herec. (13.12.2022)

Michal Suchánek si střihl první filmový režisérský počin. Komedie plná vtipných dialogů a hlášek musela logicky na divadle s výborným obsazením působit dobře. Tomu věřím velmi ochotně. Jenže film přináší nový rozměr. Nelze říct, že by obsazení nebylo kvalitní. Vlastně přesně naopak. Je nadstandartní. A navíc se jedná o herce, kteří sami o sobě jsou komediálními typy. M. Suchánek si navíc nebral příliš servítky a předvedl hodně nekorektní humor, který se pohyboval leckdy na hraně. Ne, že bych si to myslel já. Podle mě humor nemá mít hranic pokud není urážlivý. Ale když si vezmu v potaz co všechno, a někdy i relativně nedávno, bylo v minulosti u jiných umělců kritizováno... Jenže celý film padá faktu, že herci zkrátka své monology či dialogy odvyprávějí. Snímek nemá ukotvený děj. Postavy se v první půli potkají v domě jednoho z nich a v druhé cestují na pohřeb. U toho dochází k humorným hláškám, které se ale objevují čím dál sporadičtěji. V zásadě jde o odlišné názory na život i jeho hodnoty. A během toho dochází k odhalení různých skrytých vnitřních problémů. V zásadě si nemyslím, že by to byla až tak špatná komedie, má své světlé momenty, herci se snaží komediálně diváka vnadit, ale samo o sobě to nestačí. (01.02.2023)