Bio Ráj

Bio ráj patří mezi filmy, které sem vůbec nemohl sehnat....ale hledání se vyplatilo na maximum....film je naprostá oslava FILMU! Skvělá hudba...hrozně sympatičtí herci, nejvíce mě zaujala dětská role Tota (snad nejlepší dětská role co sem doposud viděl) a pak určitě role promítače Alfreda, takového přítele by chtěl snad každý. A poslední scéna v kině, to je nezapomenutelný zážitek....100% (31.01.2010)

Výjimečný příběh = výjimečný film! Přesně to Bio ráj bez okolků je. Možná Vám to během sledování nepřijde, ale po skončení zcela určitě. Protože až potom si přeberete a utřídíte myšlenky a zjistíte, jak krásný to byl film. Ten hřejivý pocit ze sledování něčeho smysluplného je k nezaplacení. Snímek bych rozdělil na tři části. Roztomilý začátek, poněkud slabší a unuděnou střední část a sentimentální konec, čerpající z nostalgie. Já bych hlavně vyzdvihl úvodní část, kdy sledujeme malého chlapce Salvatore a jeho "náhradního otce" Alfréda (mimo jiné oba jejich představitelé předvedli výborné herectví), jak k sobě hledají cestu a pomalu v sobě pěstují své osobnosti. To vše za nepříznivého prostředí poválečné bídy, kdy je jejich jediným úkrytem a zároveň útočištěm, promítací kabinka kinosálu. Stará, nevzhledná, špinavá, ale přesto, mající své kouzlo a píšící neobvyklý příběh přátelství! Především tahle část mi zůstane v paměti asi nejdéle. Závěrečná část je už pak podle očekávání dojemná, s krásnou tečkou (dárkem) na konci. Nutno vyzdvihnout hudbu Ennia Morricone, jež byla decentní, ale mistrovská! Závěr? Velmi dobře natočený film, při jehož skončení budete mít pocit, že jste celou životní pouť hlavních hrdinů absolvovali s nimi a nostalgie Vás nemine, stejně jako je. A to je známka kvality! (16.05.2010)

Opravdu jeden z nejdojemnějších filmů jaké jsem kdy viděl. Příběh který vas zavede do Sicilské vesnice, ve které budete objevovat historii místního kina, a jeho dvou provozovatelů ale hlavně nahlednete do jejich vřelého a silného přátelství. (08.08.2010)

Autobiografické vyznání lásky k poctivému filmovému umění šmrnclé italským temperamentem a vlnou nostalgie po časech, které se již nikdy nevrátí....pokud milujete film, nelze si tento nezamilovat. (11.09.2010)

Brilantní. Ať už mluvíme o hudbě, hereckých výkonech, režii či scénáři. Další ze silných filmových prožitků, který vyloudí takový "sentimentální" úsměv na tváři... Jak už kdosi řekl, kdyby byla možnost dát jedinému filmu 6 hvězdiček, byl by to právně tento.. Jsou to pro mě nejlépe strávené dvě filmové hodiny.. Podhodnocený film, vřele doporučuji :) (20.02.2011)

První polovina filmu je téměř bez chyby, chemie mezi Alfredem a malým Toto funguje, ale jakmile se z malýho Tota stane teenager, rázem klesá kvalita snímku a milostnou linií ztrácí úplně. Docela mě i rušila nevyrovnanost mezi ukřičenou první polovinou a melancholickou druhou půlkou. (18.04.2012)

Nádherný film a krásna pocta dejinám kinematografie. Aj ja by som chcel prežiť také detstvo, niekde na juhu Talianska, tí ľudia, to prostredie, tá architektúra a tá možnosť vidieť všetky tie filmy v dobre, keď chodili celé rodiny do kina na filmy. A teraz mi neostáva nič iné, iba utiecť a žiť tým, čo milujem. A nevracať sa. Jedinou chybou bolo asi, že som videl Director's cut a tak mi pripadal byť koniec zdĺhavý a celkom aj zbytočný. Ale všetko to napravila aspoň trochu posledná scéna. (15.03.2013)

27.2.2001 FK 901. Vtedy po prvýkrát a dnes, 30.3.2013, druhýkrát som si tento skvost vychutnal. Ak niekto niekedy premietal z filmového pásu a túto prácu miloval, pochopí prečo mu je pri sledovaní tohto nádherného filmu tak smutno. Pre mňa je to však krásne smutno. Pretože som šťastný, že som to zažil. Vďaka. (30.03.2013)

Biograf Paradiso. Takový název by tomuto skvělému italskému snímku slušel lépe, než Bio Ráj - poněkud environmentálně zavádějící český název této Tornatoreovy pocty fenoménu celoživotní lásky: k filmovému umění... k milované ženě... k místu svého narození... Tato „amarcordovsky“ nostalgická epopej, zaplněná množstvím postav, bizarních figurek a autobiografických zážitků, mapuje autorovy vzpomínky, během nichž se z malého Tota, promítajícího filmy v Cinema Paradiso v zapadlém koutě na jihu Itálie, stane uznávaný režisér v Římě, dlouho se vzpírající touze po návratu do rodného městečka. Návrat se nakonec uskuteční, avšak čas již oponou trhl a jak Salvatore s bolestí v srdci zjistí, nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky. Mimochodem: Nomen omen? „Torna“ v italštině znamená „Vrať se!“ (19.03.2022)

Výborný film, ale ať se snažím jak se snažím pátou hvězdičku nevypotím. Může za to především představitel postaršího Tota, který se po letech vrací do rodného městečka. Nevím jestli zde zklamal casting, maskéři nebo jen nemám dostatečnou míru představivosti, ale nedokázal jsem si toho prošedivělého muže přiřadit k Totovi za mlada a jako bych sledoval úplně jinou postavu. Navíc v závěru, kdy se bourá kino Paradiso letmo zahlédneme starého známého Majitele náměstí, který vypadá mladší než hlavní hrdina. Jinak krásný až kouzelný příběh. (07.10.2008)

Někdy prostě člověk musí obětovat vše, co má, snad už jen pro naději, že by mohl získat vše, co kdy chtěl chtěl... A někdy se stane zázrak a on to opravdu získá... Pak se ale prodere na povrch neodbytná otázka, zda je to opravdu to, co chtěl ze všeho nejvíc... Na to jediné už nám ale Tornatore neodpovídá, na to si musíme každý odpovědět sám... (19.04.2009)

Viděli jste Amélii? Tohle je ještě o něco silnější příběh, ale zas ne tak poetický - spíš tragicko-poetický. Zřejmě dílo filmového kánonu. 5* (28.04.2011)

Viděno v SE. Jedním slovem krása. Krásný příběh z krásného dětství G. TOrnaTOra s krásným motivem Ennia Morriconeho. Pocta poválečnému kinoprůmyslu. (17.05.2013)

Jo, tak tohle je pravý význam sousloví „film o filmu“! Kinematografický skvost, kde všechno jakoby bylo a každý si jej tam dokáže najít. Mladičký režisér v tomto snímku natočil něco, proč se budu vždy a navždy těšit na jakoukoli jeho další věc. Děkuji, pane Tornatore. Děkuji, Alfredo. 5 *****. (19.10.2015)

V první řadě - úchvatná hudba. Také se není čemu divit, když jejím autorem je sám Morriccone. Za druhé - italské filmy mi vadí v tom, jak moc herci přehrávají a křičí. Nemohu ale popřít, že většina opravdu umí hrát. Snímek mi padl do noty, byl velice rozporuplný, ale krásně mile ztvárněný. Nápad se mi také velice zamlouval a romantické i neromantické prvky obsažené ve filmu chytily u srdce. Pěkná podívaná a poslyšená. (18.12.2020)

Asi jeden z nejkrásnějších filmů, které jsem viděl. (28.12.2020)

Dobře to začalo a líbil se mi i nápad, ale bylo to velmi dlouhé a můj zájem se postupně vytrácel. Taky to bylo příliš zaměřené jen na několik málo postav, ostatní zůstávali trestuhodně bezvýrazní, dialogy vypadaly slibně, ale byly prázdné, taky to začalo ztrácet původní decentní romantiku a konečné rozřešení je pro mě hloupé a nepochopitelné. (03.07.2021)

Jedna ze závěrečných sekvencí, v níž jsou za sebou "poslepované" zcenzurované scény polibků z různých starých filmů je fakt skvělá (06.01.2004)

Bio Ráj je přesně ten film, který by za mořem nikdy nenatočili. Nostalgický, úsměvný, dojemný, na nic si nehrající, nezapomenutelný. Pravda, je tam toho sentimentu možná až přííliš, ale v tomto případě to panu Tornatoremu rád odpustím. Proč? Je toho víc... herecký koncert Philippa Noireta (jeho postava v lecčems připomíná Hanťu z Příliš hlučné samoty), nadpozemská hudba Ennia Morriconeho, rozpoznatelná mezi tisíci, perfektně zachycná atmosféra kraje a doby a... ne, nebudu zmiňovat závěrečnou scénu. Víc než ta mě totiž dostal příběh o princezně a vojákovi -- stačí na něj pár vět, ale skrývá netušenou moudrost (jak by také ne, když je z Pohádek tisíce a jedné noci). ||| Pohodlně se usaďte, bio začíná... (03.12.2006)

krásny príbeh ešte krajšia hudba a najrozkošnejšie chlapča, ktoré som kedy vo filme videla (30.07.2008)