Bio Ráj

Úžasné! Prvá polovica dychberúca. Osudy troch postáv - Alfreda, Tota a kina - zobrazené s neuveriteľnou gráciou podporené vynikajúcou hudbou. Druhá polovica, ktorá sa niesla prevažne v romantickom duchu z môjho pohľadu zaostávala, ale bola zvládnutá dôstojne. Ale ten koniec. Pre mňa najemotívnejšie ukončenie filmu aké som kedy videl. Tento film si musí pozrieť každý jeho fanúšik, cítiť z neho obrovskú poctu a poklonu filmovému umeniu. (22.10.2012)

Životopisná romantická dráma s dávkou talianskeho humoru a bláznivosti, ktorá má vsebe nielen nostalgiu, či odkaz, ale jej atmosféra si vás zrejme získa. Záver bol čudný, dokonca aj tie skoky v rokoch, na mňa to bol tiež dlhý film na to, ako pre mňa boli niektoré scény zbytočné a pretiahnuté, tiež som videl verziu, ktorá mala okolo 167 minút, čiže asi to bola tá najdlhšia, neviem, no ide tu o to, že tento príbeh je krásne natočený, aj keď nie vždy so všetkým v ňom súhlasím, nie na všetkom som sa zabával, ale tá sila je podobná ako u novšieho filmu Majestic. Život je ako veľké kino, kde sa nemusíme len pozerať. (17.12.2013)

Kouzelný příběh, nádherná filmová záležitost, krásná hudba. Poklona. (23.04.2015)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (21.02.2009)

Ak holdujete kinematografii viac, ako ktokoľvek iný, budete v tomto príbehu ako doma. K tomu ten nefalšovaný talianský temperament a ultra dojemný záver. No, ak ak sa lepšie zadívate na tých filmových návštevníkov kina zistíte, že zážitok z filmu bol pre nich jedným z najväčších a najčistejších životných pôžitkov. U mňa to pretrváva naďalej. (20.01.2014)

MASTERPIECE (18.10.2008)

O tomhle filmu se těžko mluví, tohle se prostě musí vidět. Když však řeknu, že Bio Ráj jsou dvě hodiny neředěně čisté krásy, věřte mi. Na někoho to sice může být až trochu moc, protože snímek nemá žádnou jasnou gradaci, ale určitě stojí za to jej vidět. Zejména my milovníci filmu si totiž Tota a Alfréda musíme jednoznačně zamilovat. P.S. Morricone opět skvělý Progress always comes late. (26.12.2009)

Ten film je udělaný s takovou láskou a je tak neskutečně procítěný, že jsem byl celé tři hodiny v transu ponořený do příběhu. Nevím do jaké míry jsou ve filmu obsažený autobiografické prvky Tornatoreho, ale mám za to, že díky tomu je film tak výjimečný. Film mi nestojí za nějaký rozbor, snad jen, že první polovina skvěle vypráví a druhá každou vteřinou dojímá. A že 5 x 5 jsou Vánoce nikdy nezapomenu.. stejně jako hudbu Morriconeho. (23.08.2014)

Pokud existuje jeden film, který by měl uznávat a ctít každý pravý filmový fanoušek, pak je to asi tenhle. Krása ve filmové podobě, opravdový unikát na který by se měl každý podívat. Dokonale natočený a napsaný příběh s fantastickými hereckými výkony, který sledujete za zvuku nádherné hudby. (03.03.2005)

Film s obrovským srdcem plný hořkosladkého života a dojemných lidských vztahů. Po době zase kousek, který mě objal a zahřál a který mi opět připomněl, proč miluju kinematografii. Nuovo cinema Paradiso se však trochu ztrácí ve své stopáži (viděna režisérská verze) a místy nepříjemně překračuje hranici kýče. Raději tedy pro tento opus života a zejména pak lásky jako jeho nedílné součásti volím extrémně silné 4* namísto vratkých 5*.. (14.04.2013)

Krásná pocta kinematografii od jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů. Tornatoreho láska k filmu je tu promítnuta snad do každého záběru, do každého filmového políčka a já jen seděla a očima i srdcem jsem se vpíjela do magického světa, který jsem mohla na dvě hodiny sdílet společně s malým Totem a starým promítačem Alfredem. Prožívala jsem s nimi naplno všechny úsměvné i vážné momenty a když došlo k neodvratitelnému a smutnému loučení se zchátralým kinem, měla jsem slzy v očích a cítila jsem všechen ten stesk a nostalgii obyvatel malého městečka po časech, které se už nikdy nevrátí. A já mám zas o jeden důvod navíc k obdivu talentovaného italského režiséra i jeho dvorního skladetele, kteří mi poskytli tak úžasný zážitek. (06.07.2013)

Všechno je nádherné, dojemné a každý si musí v tu chvíli uvědomit tu pomíjivost krásných okamžiků, které nám občas kdosi dovolí zažít! Pohlazení na duši a několik filmových polibků, které časem nezhořknou. A hudba? Morricone je opravdu mistr všech mistrů. Alfredo, pane Noirete, děkuji... a děkuji i Vám, pane Tornatore (19.08.2011)

"Život není jako ve filmech. Život je mnohem těžší." úžasný film, kde zaplesá srdce nejednoho milovníka filmu, starých kin, dobré zábavy, lidského a láskyplného přístupu, velké lásky a poctivého řemesla. Výborný scénář, hudba, obsazení a exteriéry. Film má hloubku a ducha. (07.11.2017)

Tak tedy první část filmu o tom, jak se desetiletý kluk dostal k promítání a spřátelil s Alfredem zvládl režisér naprosto bravurně. Druhá část, v níž už je z něj dvacetiletý mladík, je o něco slabší, ale pořád skvělá. Ale třetí část o padesátiletém muži, který se vrátil domů a vzpomíná, teda opravdu podělal. Dojímalo mě to chvíli, ale po pár minutách mé dojetí vystřídalo zděšení, že v téhle nostalgii se budeme plácat ještě dalších třicet minut a bohužel bylo tomu tak. (18.09.2011)

Nadherna oslava zivota a filmu. Cim je Amarcord pro Felliniho, tim je Nuovo cinema Paradiso pro Tornatoreho. Tohle je navic mnohem pusobivejsi a dojemnejsi, nez Amarcord, hlavni postavy jsou ve vsech 3 vekovych variantach sympaticke a Ennio Morricone je borec, takze temer plny pocet. 8/10 (15.01.2013)

Tento příběh je povinností pro každého filmového fanouška, který není pouze filmovým kritikem, ale zajímá ho něco jako vztah k filmu. Díky velmi dobře propracovaným postavám a reálnosti příběhu, mi nevadil ani fakt, že se s větší části věnoval love story. Z diváckého přístupu k postavě Alfreda se dá taky rozlišovat druh myšlení. Zatímco členové mé rodiny prostě nemohli pochopit Alfredovo počínání, že to nedává smysl, já ho (stejně jako je to i ve filmu naznačeno) považuji za velmi moudré, rozhodně nejednal tak, že by chtěl ublížit, ale velmi realisticky a pro dobro věci (jakkoliv to bylo kruté.) :) No a zmiňovat Ennia Morrriconeho snad ani není třeba, ale i z hlediska filmové hudby se jedná o velmi podařené dílko. (Není divu, že ho pak použili např. v Prázdninách) :) (04.03.2013)

Viděno v nejdelší tříhodinové verzi a první třetinu jsem byl lehce rozpačitý. Na jedné straně pěkné téma a jsem tam už zaznamenával velmi hezké prvky ale příliš mi do té poetiky nezapadaly trapné pokusy o humor, karikaturní postavy a přílišná ukřičenost. Naštěstí se pak film dost rozjel a konečně jsem dostal to, co jsem čekal. Mohu potvrdit, že je Bio Ráj skutečný pěkný exkurs do světa, kinematografie, kin, diváctva ale zároveň přátelství a lásky. To vše tvoří moc hezký filmový šperk. Některé scény jsou opravdu moc pěkně vymyšlené, působivé, emotivní a chytly mě (vyznání lásky dívce ve zpovědnici.) Zároveň film slouží jako pěkná ukázka životní poutě jednoho chlapce. Postavy se sice občas chovají rozporuplně a v dlouhé verzi je závěrečného vysvětlování možná trochu moc. Ale závěrečná projekce polibku patřila do pasáží, které mě dostaly a výsledný dojem je určitě spokojený. (26.06.2020)

Je to naivní, sentimentální a pramálo originální doják, ale ... prostě funguje. Někdy to jde sice přes hranu (romantická vsuvka v druhé polovině filmu, natahované scény, celkově trochu zbytečně dlouhá stopáž), teď, po letech mne už taky místy štve italské přehrávání v komediálních i smutných scénách, ale přesto přese všechno je to i díky scénáři výborný film. Nepřemýšlet a nechat se unést. Tak. (25.07.2008)

Na první pohled je to neorealistický film jako blázen, na druhý pohled je to trochu prvoplánový film o tom, jak se svět kolem člověka mění. A na ten třetí pohled je to krásný film, který je určený nejen milovníkům filmů, ale právě všem divákům, kterým může ukázat, jak krásné médium vlastně film je a jak nás dokáže ovlivnit. (01.02.2016)

Tohle byl malý zázrak režiséra Tornatoreho a hudebního génia - pro mně - Morriconeho. Jen jsem se tak dívala, a žasla, abych v poslední třetině filmu byla katastofálně dojmutá a úplně vyvedená z konceptu těžkou nostalgií. Jak už jsem tu kdysi kdesi pravila,můj dědeček s tátou, jako mladým klukem, jezdíval v padesátých letech s putovním kinem a něco podobného zažívali, tu obrovskou soudržnost, očekávání a humor lidí, kteří na promítání přicházeli jako na obrovskou událost, pohostinnost a vděčnost neznámých diváků, kteří je zvali k sobě na večeři a nocleh a vášnivé debaty o stříbrném plátně, tak tohle se na mně valilo, tím spíš, že na dědečka mám pár prchavých vzpomínek, zemřel když mi byly čtyři roky a zbyly jen fotky a příběhy. Ta chudá, nádherná Sicílie, s lidičkami v malém městečku, kde na náměstíčku stojí Bio Paradise a jeden neuvěřitelný, malý kluk do něj utíká za strýčkem Alfrédem, promítačem, aby po jeho ošklivém úraze, při kterém Alfrédovi zachrání život, převzal jeho štafetu. Ale život jde dál a tenhle malý kluk se svojí ovdovělou matkou, kamarády a ostatními sousedy dál dospěl...Obrovské pohlazení pro duši. (22.05.2014)