Bio Ráj

To je veľký zážitok, je to pohladenie duše. 95%. (01.12.2008)

Krásny film, ktorý keď scenárista písal musel to všetko s veľkou pravdepodobnosťou aj zažiť, resp. režisér mať veľký cit pre nežnosť a romantický patos.Režisérska verzia síce na jedno sedenie trochu dlhá,ale filmu to nijako zvlášť neubližuje. (13.04.2009)

Tornatorovy filmy jsou nostalgicky okouzlující, je z nich cítit opojení stříbrným plátnem, schopnost živě vykreslit dobové prostředí vesnické Sicílie i mnoho dalšího...Bohužel jsou ale někdy rozmáchlejší a až příliš svolné k dlouhé stopáži...Stává se tak, že po skvělých úvodech a prvních polovinách se začnou motat v kruhu a ztratí na síle... V případě Bio Ráj je tím okamžikem chvíle, kdy Toto dospěje, protože jeho dětské já je to nejsilnější na celém vyprávění... Ale i my se při listování vzpomínkami někdy zapomeneme... (09.06.2010)

opravdu Felliniovka jako řemen. s přimícháním trochu levnějšího sentimentu. ve většině rovin snad záměrně neuzavřená, či navždy nerozřešená. nápověda: že naše mládí a rodné hnízdo bude to jediné v životě, co zůstane navždy konstantní a zbytek je jen moře nejistoty a potloukání se - trochu to děsí... ale co když to tak opravdu je? (02.11.2013)

Bio Ráj je film pro milovníky filmů, klasického kina a starých časů. Je příběhem jednoho starého promítače, jednoho malého kluka a jejich přátelského vztahu k fascinujícímu filmovému vesmíru. Ten je zobrazen tmavým sálem kina, promítací kabinou, starou promítačkou, vystřiženými scénami polibků… Je to doba, kdy ještě kino mělo tu sílu spojit celou vesnici, přivést všechny do jednoho sálu a přenést je do fantastického filmového světa. Doba, která měla své kouzlo a také doba, která se už nikdy nevrátí. Příběh je natažen do několika desítek let a i ve filmu postupně tahle doba pomíjí a naši hrdinové se buď musí změnit, nebo odejít společně se starými časy. Na závěr mě jen napadá otázka: Zda jen velké trauma z vás může udělat silnou osobnost a velkého člověka? Odpověď si musí najít každý sám. Film ale rozhodně všem doporučuji. Prozatím nechávám čtyři hvězdy a je pravděpodobné, že při zopakování přidám i tu pátou. (20.05.2022)

Je až zaražajuce, že aj stare kino a premietaci stroj ma mohli tak uchvatiť. A že ak sa zničia, bude mi na duši veľmi ťažko. Magicke sentimentalne dielo, z ktoreho by mali iste radosť i pani Lumierovci. (06.06.2007)

Tři a půl. (28.11.2007)

Oj. Tak tohle byl ale pořádný přešlap. Být tento film z šedesátých, maximálně sedmdesátých let, asi by ho bral za vcelku klasiku. Jenomže je z roku '88 a to už pro mě znamená: umělé hraní na city, vykrádačky starších a lepších skvostů, nuda nuda a nuda, místy přerušovaná trapností. A logika? O té scénárista naposledy zavadil při přijímačkách na práva, kam ho nevzali, a on si na poslední chvíli vyběhal přijetí na scénáristiku. (13.10.2010)

"Dohodnime sa: Všetky tie filmy sú odteraz Tvoje, ale zostanú u mňa a Ty sem už nevkročíš." Vedieť takéto finty aplikovať do praxe, už by som bol minimálne v parlamente :) zaujímavý film, ale miestami nudný - 70% p.s. Morricone rulezzz (27.02.2011)

Výborný, opravdu výborný a dojemný snímek. Trošičku mě rozhodila stopáž filmu v režisérské verzi, ale musím říct, že to uplynulo jako voda a ani na chviličku jsem nepocítil náznak něčeho tak nepříjemného jako je nuda. Philippe Noiret exceluje v roli starého vesnického promítače filmů a jeho dětský kolega za ním také nezůstává pozadu. Film oslavující staré dobré časy, kdy ještě nebyla doba tak uspěchaná jako dnes. Zcela zasloužený Oscar. A ten soundtrack, hudba pro mé uši.... 95% (09.11.2011)

Toto by mala byt oda pre kazdeho filmoveho fanusika. Jednoduchy a hlavne sentimentalny film ale nemozem si pomoct nejako ma to nechytilo za srdce - asi som si nevypracoval az taky vztah k hlavnym hrdinom. Ale co musim ocenit tak to bola hudba, raz darmo ked to robit Morricone tak to nemoze byt zle. 7/10 (27.11.2012)

Krásná pocta filmovému řemeslu. Dojemný příběh, krásně nostalgicky melancholický. Tornatore je prostě pan režisér. 9/10 (14.06.2014)

Když nebudeš chodit do školy, můžeš bejt tak akorát policajtem! Tornatore ukazuje, kam byste došli, kdybyste se vydali po Felliniho a de Sicových stopách o několik [set] kilometrů dál. (Zdravím Jana Svěráka.) Ke kýči s velkým K. Bio Ráj od samého počátku cpe divákovi své gargantuovské ambice do xichtu: Každý záběr, každá scéna vlhne touhou stát se klasickou; postavit se na ramena obrů a nebýt přitom trpaslíkem. Jsou všude okolo: Visconti, Wayne, Chaplin, Greta Garbo, Laurel a Hardy, L'angelo azzuro, Buster Keaton - na plakátech, na plátně, v konverzacích, v popředí i pozadí. Tornatore naneštěstí nemá ponětí o rozdílu mezi láskou a sentimentem. Jestliže toho prvního ve filmu též není málo a sublimuje do úžasných scén, jako je úsměv chlapce při pohledu na filmový plakát v okamžiku, kdy se dozvídá o smrti otce, fekálie eroticko-náboženského třeštění vůči filmu na diváka v kině, kde nepromítá milosrdně osleplý Philippe Noiret, chlístají s bujností stoky sicilského maloměsta, které teprve čeká na výdobytek kanalizace. Ten, kdo kinematografii bere jen trochu vážně, nemůže nebýt dojat - vyhnout se pohnutí je zhola nemožné. Je však na každém, aby s ohledem na objekt lásky, jímž je ve filmu kinematografie resp. to nejlepší, co z pásů tohoto průmyslového odvětví vyběhlo, rozhodl, jestli se za své slzy stydí. To, co tandem Tornatore/Morricone činí, nepřesahuje nejen meze vkusu, nýbrž i slušnosti. Proč neděláš něco jinýho? ... Protože jsem trouba. (10.08.2019)

Trvalo mi celý týden, než jsem se konečně odhodlal změnit slaboučké tři hvězdy, které jsem filmu nejprve velkoryse udělil, na ty dvě, které si podle mého zaslouží, takže na komentář je možná skoro pozdě – přesto si chci svůj postoj v záplavě pozitivních hodnocení alespoň stručně obhájit. Sentimentalita mi nevadí, rád si zaslzím u It’s a Wonderful Life, ale zde jsem jí na chuť nepřišel. Stejně jako nehereckým výkonům většiny představitelů hlavního hrdiny (mimo Perrina), často až moc silné italské uřvanosti a teatrálnosti, nechutně kýčovité a úmorně se táhnoucí romantické lince, která mistrně utápí těch pár hezkých nostalgických momentů (nebo zajímavých filmařských nápadů – o Morriconem ani nemluvě), které se do snímku náhodou dostaly. Čekal jsem kouzlo Allenových Radio Days, jejich milý humor, laskavost, se kterou vykreslují rozličné figurky, zabydlující jejich svět. Nedočkal jsem se. A asi nikdy nepochopím, jak může být Alfredo přes své jednání nazýván “laskavým a moudrým“… (Director’s Cut) (07.06.2023)

Nostalgický příběh ze života. Toto(Salvatore) se vrací po letech na místo, kde vyrůstal a kde zažil svoje nejhezčí časy, zavzpomínat na svého přítele z dětství Alfreda. Celý snímek je jakousi vzpomínkou na zesnulého kamaráda, s kterým se setkával v místním kině "Cinema Paradiso", který byl pro Tota jakoby táta. Hodně srdcovka s nádhernou muzikou. 80% (19.07.2008)

Bio Ráj je prostě nádherný biják. Viděl jsem ho poprvé, kdysi dávno v dětství a přesto si z něj pamatuji veliké množství scén. Není to už samo o sobě něco mimořádného? Nyní, po letech jsem ho viděl podruhé, otrkaný stovkami dalších filmů... Nic se nezměnilo. Příběh, který vypráví o těch nejzákladnějších věcech v životě, natočený citlivým způsobem. Je to jeden z těch filmů co si můžete pro jejich atmosféru zamilovat. A mimo jiné je to pocta nám všem, co milujeme když se v sále setmí a promítačka začne vrnět. (06.08.2008)

Bio ráj opravdu povedeně vykresluje atmosféru poválečné Sicílie. Dokonce jsem hned dostala chuť se do některého z tamějších ospalých městeček vypravit. Je zde také patrná neuvěřitelná láska k filmu, všechny scény s vesnickým kinem včetně promítání jsou podány neuvěřitelně citlivě, s notnou dávkou humoru, ale i nostalgie. Naopak děj a vyvrcholení tohoto snímku jsou doslova divácké peklo. Emoční smršť ve stylu slzavého údolí, plná lásky a vůbec všeho, ve mně vyvolala takové pobouření, že dokázala pokazit opravdu pěkný pocit z první části. Celkově tedy 60 %. (22.01.2017)

Film nebyl vůbec špatný, námětem sice docela jednoduchý, ale místy řekl bych až "gumpovsky" dojemný. Na rozdíl od pozdějších vydařenějších počinů autora (např. "La Migliore offerta") mi tu ale chybělo cosi, co diváka tzv. položí, uzemní, protože to už pokládám za jeden z režisérových znaků. Snímkům, které postrádají tento zajímavý prvek, proto nikdy nemohu udělit plné hodnocení (např. "The Curious Case of Benjamin Button" by také bylo, nebýt podivuhodného případu hlavního hrdiny, docela obyčejné biografické drama). Máme tu ale mnoho jiných pozitiv, které snímek zvedají, kupříkladu nádhernou hudbu, která dotváří filmovou atmosféru. Hvězdičku však v poslední řadě strhávám za délku, protože méně zkrátka někdy znamená více. (80%) (17.04.2017)

Zhlédnuta režisérská verze. Tříhodinový drahokam, který mě ještě více utvrdil v tom, jak snadno se můžu zamilovat do dlouhých filmových eposů (viz. Tenkrát v Americe). Nádherná hudba Ennia Morriconeho, kukuč malého Tota a úsměv dobráckého Alfreda. Překrásný film pro ty, kteří mají rádi film, kino a lásku. (01.06.2017)

Neuvěřitelně dojemný a silný film. Láska k filmu, k ženám, k domovu, láska k matce i láska k příteli a životnímu mentorovi podbarvená Morriconeho tóny. Skvost. (30.07.2017)