Bio Ráj

Shodou okolností jsem teď viděl hned po sobě 2 filmy, kde v obou dělal hudbu Ennio Morricone. Jinak jsou diametrálně odlišné. Hudba je tu samozřejmě opět bez výhrad. Film samotný tedy rozhodně ne. Ze začátku se mi líbil velmi. Ovšem pouze do okamžiku než nám hlavní hrdina vyrostl a začal se ohlížet po slečnách. Rázem šel celý film do kytek a stala se z něj totální zamilovaná kokotina. Biograf samotný byl nepříjemně upozaděn. Navíc mi zde namálo vadil finální vzhled hlavního hrdiny, který se tomu předchozímu nepodobal ani trochu. Je trochu smutné, že teď musím dát 2*, když si vzpomenu, že jsem v určitý okamžik přemýšlel i o 4*. No jo no. Chtělo to více rozstříhat. Zhruba nějak tak, jak ten šikovný pán s knírkem vystřihoval hambaté scénky. Takhle to bylo zbytečně dlouhé a debilní pasáže se tak dostaly ke slovu. (01.06.2012)

TOP 10: Povinnost pro všechny filmové (kino) fanoušky! Nádherný pohled na tehdejší přístup ke kinematografii ve válečném a poválečném období. Strhující herecké výkony a jeden z nejemocionálnějších závěrů filmu, který musí dojmout i nejflegmatičtějšího flegmatika. PS: Zhlédl jsem SE verzi (124 min), která je podle mnohých daleko lepší a dvojnásobně dojímavější, než verze základní a režisérská. Kdo by o tom pochyboval, ať mi klidně napíše do pošty svůj názor. (24.10.2014)

Poetiky má Nuovo Cinema Paradiso na rozdávání, což o to, ale ani ta však nemůže zastínit fakt, že se v tom filmu v podstatě vůbec nic nestane... 70% (13.10.2017)

Po letech jsem si musela znovu osvěžit vzpomínku na tento nádherný film a jen jsem si potvrdila, že některé filmy člověk může vidět tisíckrát a neztratí nic ze svého kouzla. Tento k nim rozhodně patří, je to dokonale natočený příběh nabitý láskou a něhou se skvělými hereckými výkony a polovinou úspěchu je přenádherná originální hudba maestra Ennia Morriconeho, která spolu s jeho Misií patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo pro film napsáno. Morricone sice letos konečně dostal svého prvního Oscara za filmovou hudbu, ale měl ho dostat minimálně za tyto dva počiny už kdysi. Nemohu se zbavit pocitu, že tímto letošním udělením se mu Akademie chtěla omluvit. (16.04.2016)

Pomerne dlho som mal tento film v pláne vidieť. Tornatore, Morricone, Noiret ako dôvod stačili. Dnes som ho konečne videl. Je to pekný film. Keďže nemám ani najslabší fetišistický vzťah ku kinosálam a premietacím kabínam, obmedzil som sa pri vnímaní filmu na životný príbeh. K trom menám zo začiatku som pribral ortuťovitého chlapčeka Salvatore Cascia a prvá polovica filmu ubehla ako voda. V druhej sa to nejako zadrhlo a už to bol iný film. Vtedy som bol veľmi rád, že som sa dostal k najkratšej verzii, lebo tie dlhšie by som nedal. S filmom som spokojný. Pripomenul mi anglickú "starinu" Najmenšie kino na svete. Ale nikto odo mňa nebude počuť ódy naň. (12.06.2019)

Klasicky dojemná pocta filmu s nádhernou hudbou mistra Morriconeho. Je to prvoplánové, předvídatelné i sentimentální, to všechno to je, navíc dlouhé, páč jsem měl režisérskou verzi, ale dýchá z toho nostalgické kouzlo dětských vzpomínek a zcela prvoplánově mě to dojalo. (09.10.2012)

aj ked sa nuovo buduci rok doziva uz svojich 20tich narodenin v mojom srdcovom rebricku sa jedna o novopecenu jednotku... tolko krasy v jednom filme, dakujem giuseppe!!!! hudobny doprovod majstra morriconeho je uzasny, pribehova rovina je krasne posuvana az dosiahne vrchol pri ktorom nemoze ostat ani jedno oko suche. skutocne krasny dokonaly film. (06.07.2007)

[Director's cut] Kolik filmů znáš, tolikrát jsi člověkem. :) Poznal jsem většinu uvedených filmů, hodně jsem jich i viděl, a ty, které jsem neviděl, už stahuju (Mambo, ...a Bůh stvořil ženu). :) (06.08.2011)

Příběh malého sicilského kluka a starého promítače je takové celovečerní nostalgické vyznání lásky k filmu. Režisér prý vycházel z vlastních zážitků z dětství, což tu nostalgickou náladu ještě posiluje. Kromě výborného scénáře a režie ještě stojí za zmínku hudba, která tu má dost prostoru, aby mohla zahrát divákům na city. Pro promítače je to prý naprostý doják. ;-) (18.06.2018)

,,Čím väčší človek, tým hlbšiu stopu zanechá.... Krásna a veľkolepá pocta filmovému umeniu. Na film som sa díval v kompletnej trojhodinovej verzii, a hlavne počas prvej polovice, kde film podáva obraz histórie cez filmových divákov a ľudí okolo jedného kina, som nevychádzal z údivu. V Kine Raj obsiahol režisér Tornatore nielen paletu snáď všetkých možných emócií, dojmov, zážitkov okolo filmu, doplnenú o prehľad historického vývoja filmové umenia od techniky premietania až napríklad po cenzúru, ale aj osobitý pohľad na ľudstvo cez množstvo čo i len drobných príbehov (v pamäti mi napr. utkvel pán, ktorý naprieč stárnucími rokmi opakovane chodí po námestí a tvrdí, že toto námestie patrí iba jemu). Druhá polovica rozvíjajúca dej hlavne v romantickom duchu už trochu zaostávala za tou prvou, avšak ako celok vo mne film vyvolal pomerne silné a pestré dojmy, ktoré sa mi napokon len ťažko popisujú... Krásna vec, ktorá väčšinu veľkých filmových fanúšikov musí zasiahnuť. Philippe Noiret v (skôr vedľajšej) postave Alfreda je úžasný, zásluhu na celkovom zážitku má aj podmanivá hudba a napokon originálny záver. (95%) (Challenge Tour 2019: 30 dní so svetovou kinematografiou) (08.03.2019)

Nuovo cinema Paradiso je film plný života. Keď ľudia nabehli do kina a pustil sa film, ani som nedýchala a stále sledovala, čo Tornatore na mňa vybalí. V tom kine to žilo neskutočným spôsobom. Je to film krásnych postáv, ktoré boli výborne zahraté, úplne ľudsky. Film s prenádhernou muzikou, kvalitnou réžiou, ale hlavne s famóznym koncom - ani neviem vyjadriť slovami, aké pocity vo mne spustil. (26.03.2015)

Opravdu velice pěkný film s krásnou Morriconeho hudbou. Na filmu se mi nejvíce líbila první "nostalgická" část kde sledujeme nejen začátky kina zmíněného v názvu filmu ale také zde pozorujeme vztah promítače Alfreda (nejlepší postava filmu) a malého Tota. Druhá část kde už je Toto dospělí a přebírá kino už není tak zajímavá ale naštěstí film nijak nekazí. Pro mě určitě zajímavější a stravitelnější film než třeba takový (stylově podobný) Amracord. (05.05.2008)

Co bych dal za tak krásné vzpomínky v dětství spojené s filmem ... Giuseppe Tornatore natočil film pro úzkou skupinu fandů kvalitního filmu a já mu musím poděkovat. A ta hudba dámy a pánové to byla taky krása. (01.09.2010)

Keď raz na tejto planéte pristane mimozemská civilizácia a spýta sa, že čo je na tých zvláštnych pohyblivých obrázkoch také fascinujúce, treba im pustiť Cinema Paradiso. (21.05.2011)

Krásný film o lásce k promítání, ke kinu a o lidech v malém sicilském městečku, kteří se kolem točí. Noiret už sešlý, stále ale herecky na vrcholu. Nic nepokazí ani půvabný dabing ČT 1992 v čele s výborným Karlem Pospíšilem, který se v hlase Philippa Noireta takřka vyrovnal Řandově mistrovství. (13.01.2013)

Poctivý italský blázinec :-) (17.03.2010)

Nostalgie návratů v jednom z mála filmů, které si řadím do sekce "biograf". Memoárový charakter je už téměř symbolem pro díla světově uznávaných italských tvůrců, ale jen Tornatore byl schopen způsobit rozpoložení, kdy se mě za přitroublého úsměvu a lesku v oku zmocnil pocit, že některé z těch vzpomínek jsou moje vlastní... (22.08.2013)

Nádherný, prenádherný film...Film, ktorý ma nesmierne rozosmial a nesmierne dojal a ja som po jeho skončení ostal ako zamrazený. Gratulujem pánovi Tornatoremu k tomuto klenotu, kde je skrátka všetko dokonalé, od hudby Ennia Morriconeho, cez famózne herecké výkony (postava Alfreda je pre mňa jedna z najkrajšich v celej histórii kinamatografie), scenár...skrátka toto je dielo, ktoré nevidieť je hriech a ja sa k nemu ešte určite minimálne raz vrátim ! (08.01.2007)

Kino raj je film, pre všetkých, ktorí milujú filmy a vzdáva hold tomuto umeniu. Myslím, že si ho musí zamilovať naozaj každý filmový fanúšik. (06.01.2016)

tak hřejivé, že je to až k zblití. (18.01.2011)